Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné DAWSON eight s. r. o., se sídlem v Praze 8, Kubišova č. 919/19, identifikační číslo osoby 28252241, zastoupené Mgr. Ilonou Nohelovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Květnici č. 1113/8, proti povinnému J. Č., zemřelému, za účasti bývalé manželky povinného H. Č., zastoupené Mgr. Martinem Pujmanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská č. 620/29, pro 2 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 148 EXE 4164/2014, o dovolání bývalé manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2024, č. j. 28 Co 281/2024-501, takto:
Dovolání bývalé manželky povinného se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 10. července 2024, č. j. 148 EXE 4164/2014-463 (poté co bylo jeho původní usnesení ze dne 18. října 2022, č. j. 148 EXE 4164/2014-95, spolu s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2023, č. j. 28 Co 453/2022-127, zrušeno dovolacím soudem a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), zamítl návrh bývalé manželky povinného na zastavení exekuce (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud neshledal návrh na zastavení exekuce důvodným, neboť bylo dokazováním vyvráceno tvrzení bývalé manželky povinného, že povinný nepodepsal rozhodčí doložku. K námitkám, že závazek povinného vůbec nevznikl, a i kdyby vznikl, již před vydáním exekučního titulu došlo k jeho zániku, soud uvedl, že tyto námitky překračují rámec exekučního řízení, neboť se jimi bývalá manželka povinného domáhá přezkumu věcné správnosti exekučního titulu (rozhodčího nálezu). Soud neshledal žádný důvod, pro který by měla být v tomto konkrétním případě zásada zákazu věcné správnosti exekučního titulu prolomena, přičemž tento závěr odůvodnil a uvedl, že uvedené námitky měl povinný uplatňovat v nalézacím (rozhodčím) řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. října 2024, č. j. 28 Co 281/2024-501, k odvolání bývalé manželky povinného rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, přičemž v odůvodnění dospěl ke shodným závěrům jako soud prvního stupně. Odvolací soud doplnil, že povinný, který byl právním profesionálem, se proti exekučnímu titulu nijak nebránil, naopak opakovaně oprávněnou utvrzoval, že požadované částky splatí, což však nikdy neudělal.
Usnesení odvolacího soudu napadla bývalá manželka povinného dovoláním, v němž namítla, že soud prvního stupně ani odvolací soud nerespektovaly závazný právní názor vyjádřený v kasačním rozhodnutí dovolacího soudu a opět zatížily řízení řadou procesních vad a pochybení. Dovolatelka formulovala dvě otázky, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jde o otázku „rozsahu věcného přezkumu exekučního titulu ve syslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.“ a otázku „rozsahu záruk vyplývajících z práva na řádný proces“, resp. otázku, zda se měl odvolací soud vypořádat s námitkami dovolatelky, provést navržené důkazy a případně neprovedení navržených důkazů odůvodnit. Bývalá manželka povinného v dovolání jednak brojí proti skutkovým závěrům odvolacího soudu (resp. soudu prvního stupně) a dále se dožaduje věcného přezkumu exekučního titulu a zastavení exekuce z důvodu zjevné nespravedlnosti a vedení exekuce v rozporu s principy právního státu, k čemuž odkázala na judikaturu dovolacího soudu a Ústavního soudu. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Pokud dovolatelka rozporuje skutkové závěry odvolacího soudu a soudu prvního stupně, když nesouhlasí s hodnocením jimi provedených důkazů, pomíjí, že v režimu dovolacího řízení nelze hodnocení důkazů (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Dovolatelka v tomto ohledu netvrdí žádné skutečnosti rozhodné pro dovolací řízení. Podstata těchto námitek směřuje do oblasti skutkových zjištění soudu, nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, a nemůže proto založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014). Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že soud prvního stupně ani odvolací soud neporušily jeho závazný právní názor, neboť se již tvrzeními a důkazními návrhy dovolatelky dostatečně zabývaly, přičemž některé důkazy provedly a neprovedení ostatních řádně zdůvodnily.
Co se týče námitky zjevné nespravedlnosti a vedení exekuce v rozporu s principy právního státu, resp. přezkumu věcné správnosti exekučního titulu v exekučním řízení, judikatura Ústavního soudu, na níž dovolatelka odkazuje (např. nálezy ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, nebo ze dne 1. dubna 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18), sice ve výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., to však nic nemění na skutečnosti, že stále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. července 2019, sp. zn. III. ÚS 3700/17).
Odvolací soud dostatečně vysvětlil, že v nyní řešené věci nejsou dány mimořádné okolnosti odůvodňující aplikaci dovolatelkou citované judikatury, přičemž Nejvyšší soud s tímto závěrem souhlasí. Odvolací soud se proto neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani Ústavního soudu, neboť jeho rozhodnutí je naopak s uvedenou judikaturou zcela v souladu.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání bývalé manželky povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 4. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu