Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného K. T., zastoupeného JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Ostravská č. 2966, proti povinné MAGIC AS COMPANY s. r. o., se sídlem ve Zlíně, Okružní č. 4701, identifikační číslo osoby 02083051, zastoupené JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Chropyni, Masarykova č. 12, pro 160 000 EUR s příslušenstvím, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 10. prosince 2024, č. j. 60 Co 261/2024-395, takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Uherské Hradišti usnesením ze dne 1. srpna 2024, č. j. 12 EXE 54/2015-362, zastavil exekuci a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, k odvolání oprávněného, usnesením ze dne 10. prosince 2024, č. j. 60 Co 261/2024-395, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění uvedl, že shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti sepsaný podle ustanovení § 71b odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), který je v této věci exekučním titulem, neobsahuje řádnou specifikaci skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Dokazováním bylo zjištěno, že tyto skutečnosti byly jiné, než jak jsou v notářském zápisu popsány, proto nemůže notářský zápis jako exekuční titul obstát.
Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, v němž namítl, že odvolací soud se v napadeném rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce, zda může exekuční soud přezkoumávat exekuční titul. Oprávněný se domnívá, že nikoliv, k čemuž odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, ze dne 30. července 2019, sp. zn. 20 Cdo 2328/2019, ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98). Dále oprávněný namítá, že povinný v řízení neprokázal, že byl notářský zápis založen na nepravdivých skutečnostech a celé řízení trpí vadou spočívající v tom, že soudy uvěřily tvrzení svědka, a nikoliv obsahu notářského zápisu. Proto oprávněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovolatel předně přehlíží, že judikatura, na kterou odkazuje, se týká zásady zákazu věcné správnosti exekučního titulu v exekučním řízení, zatímco v nyní řešené věci byla exekuce zastavena z důvodu, že notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti neobsahuje řádnou specifikaci skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (viz § 71b odst. 2 notářského řádu), a není tak řádným exekučním titulem. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu se proto od závěrů přijatých v uvedené judikatuře neodchyluje. Naopak, odvolací soud rozhodl v souladu s relevantní ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, kterou sám hojně citoval (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 4. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2707/2000, usnesení ze dne 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, usnesení ze dne 15. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 5452/2017, usnesení ze dne 25. září 2018, sp. zn. 20 Cdo 3076/2018, nebo usnesení ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn. 20 Cdo 2740/2020).
Pokud dále dovolatel rozporuje skutkové závěry odvolacího soudu a soudu prvního stupně, když nesouhlasí s hodnocením jimi provedených důkazů, pomíjí, že v režimu dovolacího řízení nelze hodnocení důkazů (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Dovolatel v tomto ohledu netvrdí žádné skutečnosti rozhodné pro dovolací řízení. Podstata těchto námitek směřuje do oblasti skutkových zjištění soudu, nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, a nemůže proto založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014). Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že soud prvního stupně v bodě 58. a odvolací soud v bodě 40. odůvodnění vysvětlily, že povinná vyvrátila právní domněnku existence dluhu vzniklou na základě uznání dluhu.
Protože odvolací soud postupoval v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání oprávněného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 4. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu