Plný text
20 Nd 15/2026-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobkyně Oberbank AG, se sídlem Untere Donaulände 28, A-4020 Linz, Rakouská republika, registrační číslo FN 79063 w, zastoupené JUDr. Vítem Horáčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Václavská 316/12, proti žalované M. B., o námitce podjatosti uplatněné žalovanou v odvolacím řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cmo 188/2025, takto:
Soudci senátu 12 Cmo Vrchního soudu v Praze, jmenovitě Mgr. Milena Filingerová, Mgr. Kateřina Černá a Mgr. Šárka Hájková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cmo 188/2025.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 19. 11. 2025, doplněným 20. 11. 2025 žalovaná uplatnila námitku podjatosti vůči členům senátu 12 Cmo Vrchního soudu v Praze – konkrétně vůči soudkyním Mgr. Mileně Filingerové, Mgr. Kateřině Černé a Mgr. Šárce Hájkové s tím, že tento senát není nestranný, když ve svém rozhodnutí navádí soudce prvního stupně, jak má nadále postupovat, v důsledku čehož Krajský soud v Českých Budějovicích poté rozhodl bez jednání a odmítl námitky povinné proti směnečnému platebnímu rozkazu. Vrchní soud má pak v plánu usnesení v rozporu s procesním postupem pouze potvrdit. Dále uvádí, že tyto soudkyně udržují přátelské a nadstandardní vztahy s pracovníky a advokáty žalobce a to se projevuje v jejich rozhodování. Současně se domnívá, že na Vrchním soudu v Praze dochází k manipulaci s přidělováním věcí, jelikož v jejím případě rozhodoval vždy dvanáctý senát. Jedná se dle ní o systematicky nezákonný postup, přičemž Krajský soud v Českých Budějovicích rozhoduje s tímto senátem koordinovaně. Proto navrhuje, aby byl senát 12 Cmo a výše jmenované soudkyně vyloučeny z projednání a rozhodování ve věci.
K námitce se vyjádřily všechny tři výše jmenované členky senátu 12 Cmo s tím, že nemají vztah k věci samé, k žádnému z účastníků, zástupci žalobce, ani k jeho kolegům či spolupracovníkům.
Podle ustanovení § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání. (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. pak stanoví, že o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněné pod č. 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Nd 256/2017 - ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 11. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3049/17) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Přitom důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. je dán jen tehdy, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014, či z 9. 6. 2020, sp. zn. 26 Nd 211/2020). Ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (článek 82 odst. 1 Ústavy) nadto plyne, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku, který však v posuzované věci předložen nebyl (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. III. ÚS 141/12).
O žádný ze shora uvedených případů v posuzované věci nejde. Pochybnost o nepodjatosti výše jmenovaných soudkyň Vrchního soudu v Praze je v uplatněné námitce odvozována od jejich postupu v řízení, resp. ze způsobu rozhodování v projednávané věci. Tato okolnost, jak vyplývá z jednoznačného znění § 14 odst. 4 o. s. ř., však sama o sobě nemůže být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v projednávané věci. Navrhovatelka dovozuje podjatost rovněž z přátelských a nadstandardních vztahů soudkyň s pracovníky a advokáty žalobce, které nepodložila žádnými konkrétními tvrzeními, přičemž takovéto okolnosti nevyplývají ani ze spisu. Důvodem k vyloučení soudkyň nemohou být ani námitky žalované, že v její věci rozhodoval vždy senát 12 Cmo.
V poměrech projednávané věci tak nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku označených soudkyň.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudkyně senátu 12 Cmo Vrchního soudu v Praze Mgr. Milena Filingerová, Mgr. Kateřina Černá a Mgr. Šárka Hájková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí dané věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.