Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Vodafone Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2808/2, identifikační číslo osoby 25788001, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému L. Č., XY republika, pro 1 359,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 5139/2025, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 5139/2025 projedná a rozhodne Okresní soud Praha-západ.
Odůvodnění:
1. Na základě exekučního návrhu oprávněné ze dne 22. 1. 2025 podal soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, Exekutorský úřad Plzeň-město, dne 27. 1. 2025 u Okresního soudu Praha-západ žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 1 359,55 Kč s příslušenstvím podle rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 21. 10. 2024, č. j. ČTÚ-20442/2024-631/rozhod.-SuR.
2. Usnesením ze dne 4. 2. 2025, č. j. 206 EXE 5139/2025-10, Okresní soud Praha-západ vyslovil svou místní nepříslušnost, neboť povinný nemá v obvodu působnosti tohoto soudu místo svého trvalého pobytu ani místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by povinný měl v obvodu Okresního soudu Praha-západ svůj majetek. Současně okresní soud rozhodl, že po doručení usnesení oprávněné bude věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“).
3. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný v České republice takové místo pobytu, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
4. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přijal závěr, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Není tedy případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek.
5. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
6. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
7. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013 (uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), uzavřel, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (ten je povinen svůj závěr o pravomoci českých soudů v rozhodnutí náležitě odůvodnit).
8. V projednávané věci sice předkládající soud rozhodnutí, jímž vyslovil svou místní nepříslušnost, neodůvodnil s odkazem na § 169 o. s. ř. a z rozhodnutí se ani jinak nepodává, jak posoudil pravomoc soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci, Nejvyšší soud však předpokládá, že se touto otázkou nepochybně zabýval a dospěl k závěru, že pravomoc soudů České republiky je dána. Nejvyššímu soudu již nepřísluší, aby se touto otázkou (znovu) zabýval.
9. Z obsahu spisu se podává, že údaje o povinném se nenacházejí v informačním systému základních registrů, v době vydání exekučního titulu měl povinný trvalý pobyt ve Slovenské republice a oprávněná v exekučním návrhu uvádí adresu povinného v XY.
10. Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, tak, že věc projedná a rozhodne Okresní soud Praha-západ, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který již ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 5. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu