Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou v právní věci žalobce M. K., proti žalovaným 1) Okresnímu soudu v Berouně, sídlem v Berouně, Wágnerovo nám. č. 1249/3, 2) Krajskému soudu v Praze, sídlem v Praze 5, nám. Kinských č. 5, o „odvolání“ žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2024, č. j. Nc 72/2024-63, takto:
I. Řízení o „odvolání“ žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2024, č. j. Nc 72/2024-63, se zastavuje.
- II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením odmítl podání žalobce, jímž se zahajuje řízení (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se domáhal podáním označeným jako „žaloba na neakceptovatelný justiční systém nerespektující (bezplatné) právo občana na právní ochranu“ po Vrchním soudu v Praze zjednání nápravy, konkrétně aby nejen Vrchní soud v Praze respektoval právo občana na právní spravedlnost bez ohledu na poplatek, na který nemá, a aby Okresní soud v Berouně konečně začal projednávat jím dříve podané žaloby. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. července 2024, č. j. Nc 72/2024-38, vyzval žalobce podle ustanovení § 43 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, k odstranění vad podání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení, neboť podání neobsahovalo všechny zákonem požadované náležitosti (v podrobnostech viz napadené usnesení), a zároveň jej poučil, jakým konkrétním způsobem tyto chybějící náležitosti doplnit. Žalobce rovněž poučil, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně doplněno a opraveno a v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat, soud podání odmítne. Žalobce podání řádně neopravil a nedoplnil (na výzvu reagoval v elektronické podobě prostřednictvím e-mailových zpráv, aniž by tato podání doplnil předložením originálu nejpozději do 3 dnů ve smyslu ustanovení § 42 odst. 2 o. s. ř.). Podání, kterým žalobce zahájil řízení, proto Vrchní soud v Praze podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 146 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení podal žalobce „odvolání“, které Vrchní soud v Praze předložil Nejvyššímu soudu, jelikož občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí vrchního soudu, který rozhodoval jako soud prvního stupně.
Podle ustanovení § 201 o. s. ř. ovšem platí, že účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
Rozhodnutí vrchního soudu, který v intencích ustanovení § 10 odst. 2 o. s. ř. nikdy nerozhoduje jako soud prvního stupně, odvoláním napadnout nelze.
Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti takovému rozhodnutí. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).
Protože zde není žádného soudu, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o „odvolání“ žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2024, č. j. Nc 72/2024-63, řízení o tomto podání žalobce zastavil podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (k tomu přiměřeně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 85, ročník 2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 2036/2001, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 139, ročník 2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2004, sp. zn. 29 Odo 627/2004). Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje ustanovení § 243f odst. 2 o. s. ř. v případě zastavení řízení o dovolání, tím spíše pak v případě zastavení řízení o odvolání, jehož podání procesní předpis vůbec nepředpokládá (k tomu srov např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 3790/2019).
Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 11. 6. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu