Plný text
20 Nd 341/2025-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobkyně SPP CZ, a. s., sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Zuzanou Strakovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované K+M+K Barci s. r. o., sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], pro 310 300 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 130 C 111/2025, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 130 C 111/2025, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Děčíně.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově předložil podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu návrh žalované na přikázání věci Okresnímu soudu v Děčíně s odůvodněním, že žalovaná má své stálé pracoviště na adrese XY, kde se nacházejí nemovitosti k bydlení v jejím vlastnictví a do roku 2017 byla rovněž jejím sídlem. Jednatel žalované v obci XY (vzdálené od XY zhruba 420 km) trvale žije, přičemž má ve své výlučné péči dvě nezletilé děti. Právní zástupce žalované sídlí v Praze, proto i pro něj je dostupnost k jednání u Okresního soudu v Děčíně příznivější. Přikázáním věci by tak došlo k výraznému snížení nákladů řízení.
Žalobkyně s přikázáním věci nesouhlasila.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
V projednávané věci žalovaná svůj návrh na přikázání věci zejména odůvodňuje tím, že rozhodujícím kritériem pro určení místní příslušnosti soudu je její stálé pracoviště a bydliště jejího jednatele. Delegace vhodná proto může vést ke snížení nákladů řízení.
Podle názoru Nejvyššího soudu však tyto skutečnosti nelze považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
Předně je třeba uvést, že ustanovení § 87 písm. a) o. s. ř. zakotvující tzv. místní příslušnost danou na výběr podle stálého pracoviště žalovaného, na které odkazuje žalovaná ve svém návrhu, se vztahuje výhradně k fyzickým osobám, nikoliv k právnickým, a dává možnost výběru místně příslušného soudu žalobci.
Obecně pak platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009). Stejně pak důvod pro přikázání věci jinému soudu nelze spatřovat ani v obdobných okolnostech na straně zástupců účastníků nebo v úvahu připadajících svědků.
Z obsahu spisu přitom nevyplývají žádné další skutečnosti pro závěr, že by přikázáním věci Okresnímu soudu v Děčíně bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, a to zvláště pokud jeden z účastníků s tímto postupem nesouhlasí.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Děčíně nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 7. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu