Plný text
20 Nd 63/2026-480
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly ve věci péče o nezletilé děti 1) AAAAA (pseudonym) 2) BBBBB a 3) CCCCC všichni bytem v Pelhřimově, Školní č. 594, děti matky H. K., a otce K. T. G., o návrhu otce na snížení výživného na nezletilé děti, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 0 P 101/2023, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 0 P 101/2023 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Odůvodnění:
Otec podáním ze dne 8. prosince 2025 navrhl snížení výživného na nezletilé děti a zároveň požádal o přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (pozn. v návrhu chybně uvedeno Okresnímu soudu pro Prahu 2) z důvodu vhodnosti. Delegace je podle navrhovatele vhodná proto, že v Praze má bydliště, realizuje zde péči o děti a má „důvodnou obavu podjatosti v Pelhřimově“.
Matka s přikázáním věci nesouhlasila. Uvedla, že sama zajišťuje péči o děti, jejich bydliště je v okresu Pelhřimov a dojíždění k soudu do Prahy by pro ně byla zvýšená zátěž.
Okresní soud v Pelhřimově předložil podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu věc k rozhodnutí o přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
Podle názoru Nejvyššího soudu nelze s ohledem na obsah vyjádření otce důvody vhodnosti považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Z obsahu spisu pak nevyplývají žádné další skutečnosti pro závěr, že by přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Okresního soudu v Pelhřimově.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2 nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 2. 2026
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu