Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 21 Cdo 1023/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 7. 2025 Spisová značka:21 Cdo 1023/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.1023.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vady podání Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. § 241b odst. 3 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:18. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1023/2025-67 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce I. H., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Šlajsem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí č. 12, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany se sídlem v Praze 6, Tychonova č. 221/1, o náhradu ušlého výdělku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 211/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2025, č. j. 30 Co 51/2025-43, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, č. j. 30 Co 51/2025-43, neobsahuje náležité údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu, která nebyla odstraněna ve lhůtě uvedené v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř., pokračovat. 2. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 3. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nepostačuje, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. 4. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která „je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, musí být z dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a v kterých rozhodnutích byla tato otázka dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od kterého svého řešení (nikoli řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). 5. Dovolání žalobce uvedeným požadavkům nevyhovuje. Uvedl-li dovolatel v dovolání, že napadené rozhodnutí „má po právní stránce zásadní význam“ a že „odvolání je připuštěno odvolacím soudem“, pak patrně vychází z již zrušené právní úpravy účinné před 1. 1. 2013 a (měl-li na mysli, že dovolání, a nikoliv odvolání, je připuštěno odvolacím soudem) zaměňuje poučení o dovolání, které účastníkům poskytl odvolací soud, za jeho připuštění. Podle platné právní úpravy odvolací soud dovolání připustit nemůže a v posuzované věci ani nic takového nevyslovil; konstatoval sice, že proti jeho rozhodnutí lze podat dovolání, současně však uvedl, že tak lze učinit jen za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. 6. Dovolatel dále uvedl, že „[d]ovolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve věci závaznosti rozhodnutí soudů pro další rozhodování ve věci (§ 237 o. s. ř.)“. I kdyby dovolací soud slovo „dovolací“ uvozující tuto větu posoudil jako chybu v psaní a vycházel z předpokladu, že měl dovolatel na mysli odvolací soud, postrádá takové vymezení předpokladů přípustnosti dovolání konkretizaci toho, od které „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Na dovolatelem předestřené otázce „závaznosti rozhodnutí soudů pro další rozhodování ve věci“ navíc usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí podání žalobce podle § 43 odst. 2 o. s. ř., nezávisí. 7. V další části dovolání se pak dovolatel omezuje pouze na konstatování, jak bylo soudy rozhodnuto v jiném soudním řízení vedeném „Obvodním soudem“ pod sp. zn. 61 C 252/2020, a námitky, že se soudy nezabývaly usnesením obvodního soudu ze dne 7. 10. 2022, č. j. 61 C 252/2020-85, vydaným v uvedeném (jiném) řízení, kterým byl podle mínění dovolatele „stanoven závazně předmět řízení“, a toto rozhodnutí nerespektovaly, že předmět žaloby je v tomto případě „stanoven nejen žalobou, ale hlavně výše uvedeným rozhodnutím soudu, závazným pro toto řízení,“ že právní názor soudů v nyní projednávané věci je proto překvapivý, a že se současně „jedná také o nespravedlivý proces a také nepřezkoumatelná rozhodnutí“. 8. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu či polemika s jeho závěry však – jak vyplývá z výše uvedeného – k založení přípustnosti dovolání nepostačují (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1539/2023, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1786/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013). Napadené usnesení odvolacího soudu není nepřezkoumatelné, neboť z jeho odůvodnění zřetelně vyplývají důvody, pro které bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí podání žalobce pro jeho vady podle § 43 odst. 2 o. s. ř. 9. V části, ve které směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. 10. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. 7. 2025 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu