21 Cdo 107/2025

Plný text

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Malým v právní věci žalobce P. R., proti žalované 2G Tech Consult s.r.o. se sídlem v Praze 10 – Hostivaři, náměstí Přátelství č. 1518/2, IČO 29197180, o zaplacení mzdy a náhrady cestovních výdajů s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 201/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2024, č. j. 62 Co 396/2024-58, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. srpna 2024, č. j. 7 C 201/2023-51, takto:

I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. srpna 2024, č. j. 7 C 201/2023-51, se zastavuje.

II. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2024, č. j. 62 Co 396/2024-58, se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 11. 2024, č. j. 62 Co 396/2024-58, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

3. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu a jím potvrzenému usnesení soudu prvního stupně (výslovně proti všem jejich výrokům) podal žalobce (nezastoupený advokátem) dne 6. 1. 2025 dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Nejvyšší soud o dovolání žalobce rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 8. 2024, č. j. 7 C 201/2023-51, podle § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněné pod č. 10/2001 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.).

5. Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo), že žalobce po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (aniž by dokládal své majetkové poměry), přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. zastavována (dovolací soud zde odkazuje například na věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 3174/2019, sp. zn. 23 Cdo 144/2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022, sp. zn. 22 Cdo 2705/2022 nebo sp. zn. 29 Cdo 365/2023, nebo sp. zn. 21 Cdo 3800/2023). Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání žalobce tak lze označit za obstrukční a sudičské (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022).

6. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalobce procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jeho postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).

7. Nejvyšší soud proto k dovolatelem podané žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení nepřihlížel, neboť žalobce v ní své majetkové poměry (stejně jako v předchozí žádosti podané v projednávané věci) nedoložil.

8. Podáním dovolání žalobci vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o soudních poplatcích“], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 2. 2025, č. j. 21 Cdo 107/2025-66, vyzval žalobce ke splnění poplatkové povinnosti a současně jej poučil, že nebude-li uvedený soudní poplatek za dovolání ve stanovené 15denní lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno; před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení má zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sb. rozh. obč.). Usnesení bylo žalobci doručeno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 4. 3. 2025. Žalobce přes uvedenou výzvu soudní poplatek za dovolání nezaplatil.

9. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2024, č. j. 62 Co 396/2024-58, podle § 9 odst. 2 a § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích zastavil.

10. Dovolatel v dovolání vznesl rovněž žádost podle § 243 o. s. ř. o odložení právní moci a vykonatelnosti napadených usnesení (soudu prvního stupně a odvolacího soudu). Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2968/2022, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2757/2022).

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 3. 2025

JUDr. Pavel Malý
předseda senátu