Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně CASPER CONSULTING a. s. se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova č. 510/3, IČO 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti žalované M. S., zastoupené Mgr. Michalem Průžkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrské náměstí č. 1186/1, o odporové žalobě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 58/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2025, č. j. 72 Co 410/2024-131, o návrhu žalované na odklad právní moci, takto:
Právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2025, č. j. 72 Co 410/2024-131, ve výroku I, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. července 2024, č. j. 11 C 58/2023-83, ve výroku I o věci samé, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 17. 7. 2024, č. j. 11 C 58/2020-83, Obvodní soud pro Prahu 2:
[1] určil, že pohledávka žalované vyplývající ze smlouvy o půjčce, uplatněná jako pohledávka zajištěná zástavním právem k nemovitým věcem ve vlastnictví povinného J. H., tj. pozemku parc. č. XY – ostatní plocha, pozemku parc. č. XY – trvalý travní porost a pozemku parc. č. XY – ostatní plocha; zapsaným na LV č. XY pro obec XY, k. ú. XY, Katastrální úřad pro Jihočeský kraj – Katastrální pracoviště XY, dle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ze dne 24. 7. 2002 s právními účinky vkladu ke dni 12. 12. 2002 zapsaným v evidenci katastru nemovitostí pod č. j. V 2811/2002-306, v exekuci vedené soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 067 EX 484/10, není po právu (výrok I);
[2] rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 2. 2025, č. j. 72 Co 410/2024-131:
[1] potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (výrok I);
[2] změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jímž požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud odložil právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí. Tento návrh odůvodnila tím, že soudní exekutor již nařídil na 21. 5. 2025 rozvrhové jednání a je zřejmé, že exekutor bude vycházet z pravomocného rozsudku, celým výtěžkem uspokojí pouze pohledávku oprávněné a na uspokojení pohledávky dovolatelky již nezbude žádná částka.
4. Žalobkyně ve vyjádření k návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí uvedla, že není splněn předpoklad nařízení odkladu právní moci, neboť není splněna podmínka, že podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné; zároveň obhajuje správnost dovoláním napadeného rozsudku.
5. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozsudku je pro dovolací řízení (a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem) rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), v aktuálním znění.
6. Podle ustanovení § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a/ vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b/ právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
7. V usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 144/2018“), Nejvyšší soud vysvětlil, že materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti. Rozsudek se v dané věci přímo nevykonává (neboť jde o rozhodnutí ve věci tzv. odporové žaloby), odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí tak nepřichází v úvahu. Zbývá posoudit, zda je důvod odložit právní moc napadeného rozhodnutí.
8. Předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad právní moci, se Nejvyšší soud podrobně zabýval rovněž v R 144/2018, jakož i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2019, pod číslem 5 (z nějž R 144/2018 výslovně vychází).
9. Předpoklady pro odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení jsou v dané věci (poměřováno důvody uváděnými dovolatelkou a kritérii obsaženými v označených usneseních Nejvyššího soudu) splněny.
10. Lze pouze doplnit, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou a ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., má požadované náležitosti ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., a proto nelze prima facie dovodit, že by bylo zjevně neopodstatněné (nelze tak vyloučit jeho úspěšnost). Zároveň (již z povahy dovoláním napadeného rozhodnutí) je zřejmé, že pokračování v exekučním řízení (výplatou výtěžku prodeje zástavy) by zasáhlo do práv dovolatelky a hrozila jí závažná újma (praktická ztráta pohledávky).
11. Nejvyšší soud proto, aniž by předjímal výsledek dovolacího řízení, odložil právní moc napadeného usnesení do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu o podaném dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2025
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu