Plný text
21 Cdo 1386/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné PARIS, společnost s ručením omezeným se sídlem v Praze 1, Národní č. 416/37, IČO 45278032, zastoupené JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 365/43, proti povinné VILA BELLA s. r. o. v likvidaci se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1071/17, IČO 27441814, o udělení příklepu, za účasti vydražitele M. J., vedené u soudního exekutora Mgr. Jana Škarpy se sídlem Exekutorského úřadu v Praze 4, Šátalská č. 469/1, pod sp. zn. 206 EX 3644/18, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2024, č. j. 16 Co 52/2024-122, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 2. 2024, č. j. 16 Co 52/2024-122, výrokem I potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Škarpy ze dne 26. 10. 2023, č. j. 206 EX 3644/18-91, jímž soudní exekutor udělil příklep vydražiteli za nejvyšší podání 32 630 000 Kč (výrok I), stanovil lhůtu pro zaplacení nejvyššího podání (výrok II) a uložil povinné povinnost vyklidit vydražené nemovitosti (výrok III), výrokem II odmítl odvolání paní K. K. a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro neudělení příklepu podle ustanovení § 336k odst. 4 občanského soudního řádu.
2. Proti usnesení odvolacího soudu, a to pouze proti výroku I, podala dovolání povinná. Přípustnost a důvodnost dovolání odvozuje od skutečnosti, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2018 (správně ze dne 5. 3. 2018 – pozn. dovolacího soudu), sp. zn. 20 Cdo 3165/2017, neboť v době, kdy rozhodoval soudní exekutor o udělení příklepu, nebylo rozhodnuto o návrhu paní K. K. na odklad exekuce, který byl podán dne 20. 7. 2023 a dne 12. 10. 2023. Navíc vytkla odvolacímu soudu, že nevzal v úvahu její argumentaci v podáních ze dne 8. 12. 2023 a 12. 2. 2024. Navrhla, aby bylo usnesení odvolacího soudu změněno tak, že se příklep neuděluje. Zároveň navrhla odklad právní moci napadeného usnesení.
3. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
4. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“).
5. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
6. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (ve vztahu k řešení dovolatelkou vytknuté otázky) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod (dovolatelka jej netvrdí), aby uvedená otázka byla řešena jinak.
7. Podle ustanovení § 336k odst. 4 věty první o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona.
8. K otázce možnosti zhojení nedostatků v postupu soudního exekutora bránících uskutečnění dražebního jednání srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3529/2019, uveřejněné pod č. 1/2020 v časopise Soudní rozhledy, jehož závěry lze mutatis mutandis vztáhnout i na projednávanou věc, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1319/2019. Ze závěrů uvedených v těchto usneseních dovolacího soudu (vztaženo na projednávanou věc) vyplývá, že dovolatelce sice lze přisvědčit, že nebylo-li ke dni konání dražby rozhodnuto o návrhu (návrzích) paní K. na odklad exekuce, nebyl soudní exekutor oprávněn přistoupit k provedení dražby, avšak že s ohledem na smysl a účel institutu odkladu exekuce, který (v kontextu projednávané věci) slouží k tomu, aby bylo zabráněno poškození majetkových práv povinné, je třeba dovodit, že ukáže-li se (třeba i dodatečně) na základě pravomocného rozhodnutí soudu o návrhu na odklad exekuce, že návrh na odklad exekuce nebyl podán důvodně, stane se zřejmým, že dražební jednání při reálně existujících okolnostech mohlo být uskutečněno a že vydražením věci a udělením příklepu soudní exekutor nepřípustně nezasáhl do majetkových práv povinné (srovnej též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3081/2021).
9. Pakliže tedy v této věci Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2024, č. j. 70 Co 82/2024-504, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 1. 2024, č. j. 49 EXE 1733/2018-434, jímž tento soud zamítl návrhy na odklad exekuce, které podala paní K. K. dne 20. 7. 2023 a dne 12. 10. 2023, je zřejmé, že postupem soudního exekutora, který dražbu dne 26. 10. 2023 provedl, aniž by vyčkal rozhodnutí o těchto návrzích, nedošlo k nepřípustnému zásahu do práv povinné, který by odůvodňoval postup podle ustanovení § 336k odst. 4 o. s. ř.; rozhodnutí odvolacího soudu je souladné s odkazovanou judikaturou dovolacího soudu a odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2018 (správně ze dne 5. 3. 2018 – pozn. dovolacího soudu), sp. zn. 20 Cdo 3165/2017, tak přípustnost dovolání nezakládá.
10. Námitka dovolatelky, že odvolací soud nevzal v úvahu její argumentaci v podáních ze dne 8. 12. 2023 a 12. 2. 2024, představuje námitku tzv. jiné vady řízení, ke které však dovolací soud může přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.), tato podmínka, jak vyplývá z výše uvedeného, splněna není.
11. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Povinná navrhla odklad právní moci napadeného usnesení. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický; uvedené závěry lze vztáhnout i na návrh na odklad právní moci. Návrhem dovolatelky na odklad právní moci se proto Nejvyšší soud nezabýval.
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 11. 2024
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu