Plný text
21 Cdo 1408/2025-698
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Tomášem Osičkou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 3, Baranova č. 1802/21, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Těšnov č. 65/17, o 102 547 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 71/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2024, č. j. 30 Co 273/2024-667, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2024, č. j. 30 Co 273/2024-667, v části výroku, ve které byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 4. 2024, č. j. 23 C 71/2013-639, ohledně částky 97 258 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu prvního stupně k dalšímu řízení, není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2024, č. j. 30 Co 273/2024-667, v němž tento soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky 5 289 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 289 Kč od 10. 1. 2013 do zaplacení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přestože žalobce v dovolání namítá, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti je podstatou dovolání žalobce v části směřující proti výroku tohoto rozsudku, potvrzujícímu rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby co do 5 289 Kč s příslušenstvím, jeho nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu (zejména se závěrem, že pokud jde o účast žalobce na zasedáních komoditní burzy, podařil se žalobci prokázat pouze výkon práce na zasedání burzovní komory komoditní burzy dne 12. 4. 2011 v rozsahu 1 hodiny a 10 minut, a že tvrzenou práci přesčas mimo budovu žalované v rozsahu 28,26 hodin „lze“ naopak považovat za neprokázanou) a s hodnocením důkazů, na základě něhož k těmto závěrům dospěl.
Nejvyšší soud přitom ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3088/2020).
Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) pak rovněž nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (shodně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sb. rozh. obč., nebo odůvodnění rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněného pod č. 78/2018 Sb. rozh. obč.). Dovolací soud v projednávané věci neshledal ani extrémní rozpor mezi závěry soudů o skutkovém stavu věci a provedenými důkazy, ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení provedených důkazů. V případě uvedeného „extrémního rozporu“ se jedná obvykle o situace, kdy je zjištění skutkového stavu prima facie natolik vadné, že by k němu soud nemohl při respektování základních zásad hodnocení důkazů vyplývajících z ustanovení § 132 a násl. o. s. ř. nikdy dospět (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). O takovou situaci se však v posuzovaném případě zjevně nejedná.
Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky dovolatele, jimiž uplatňuje vadu podle § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. (namítá-li, že při rozhodování věci byl soud prvního stupně nesprávně obsazen, neboť ve věci rozhodl v jiném složení senátu, než ve kterém ji projednal), neboť dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (srov. § 241a odst. 1 větu druhou o. s. ř.). Dovolací soud sice smí k těmto vadám přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci splněn není.
Uvedené námitky dovolatele ostatně ani nejsou opodstatněné, neboť z obsahu spisu je zřejmé, že po změně složení senátu předseda senátu u jednání soudu prvního stupně konaného dne 21. 3. 2024 přečetl obsah dosavadních přednesů a již provedených důkazů v souladu s ustanovením § 119 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 2. 2026
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu