Plný text
21 Cdo 2007/2025-338
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně LIMER s. r. o. se sídlem v Liberci XIV – Ruprechticích, Na Cvičišti č. 739/9, IČO 25479288, zastoupené Mgr. Vítem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 1511/5, proti žalovaným 1) NAXOS a. s. se sídlem v Praze 5, Strakonická č. 3367, IČO 26445867, zastoupené JUDr. Terezou Hamplovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Strakonická č. 3367, 2) Hlista & Pril, v. o. s. se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1417/25, IČO 29059054, a 3) BOHEMIA HEALING MARIENBAD WATERS a. s. se sídlem v Mariánských Lázních, Anglická č. 271/47, IČO 25778188, zastoupené Mgr. Ivem Štorkem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě č. 699/1, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 481/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2024, č. j. 39 Co 314/2024-200, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 12. 2024, č. j. 39 Co 314/2024-200, (pouze) formálně změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 7. 2024, č. j. 28 C 481/2022-175, tak, že zamítl návrh žalobkyně, aby do řízení jako další žalobce „přistoupil P. K.“ (dále jen „P. K.“). Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně „žalovala … všechny osoby, které žalovat … měla. Jí podaný návrh na přistoupení dalšího žalobce nemohl sledovat zákonem zamýšlený účel, jímž je (v posuzovaném případě) odstranění nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, který tu byl v době zahájení řízení. K. není v nerozlučném společenství s žalobkyní, ze zákona nevyplývá, že by se musel řízení účastnit, úspěch žaloby žalobkyně tak není vázán na účast K. v tomto řízení“. Uzavřel, že předpoklady pro přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalobkyně nebyly splněny.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Uvedla, že se odvolací soud při řešení otázky, „zda je P. K. vlastníkem nebo nositelem jiného práva k předmětu dražby, je-li navrhovatelem dražby od nich odlišná osoba, oprávněná podle zvláštního právního předpisu předmět dražby zcizit“, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že právní posouzení odvolacího soudu je nesprávné, neboť se touto otázkou odvolací soud vůbec nezabýval. Dále uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, a to, „zda se P. K. jako vlastník nebo nositel jiného práva předmětu dražby, je-li navrhovatelem dražby od nich odlišná osoba, oprávněná podle zvláštního právního předpisu předmět dražby zcizit, musí z hlediska věcné legitimace účastnit řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle § 24 odst. 3 zákona o insolvencích“, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a to rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 20/2005. Namítla, že odvolací soud nevzal do úvahy, že vlastníkem vrtu není účastník řízení, přestože žalobkyně usiluje o nápravu prostřednictvím návrhu na přistoupení P. K., který se musí jakožto vlastník id. 1/3 stavby vrtu řízení účastnit, že jestliže soud uzavřel, že úspěch žaloby není vázán na účast P. K. v tomto řízení, pak odhlédl od postavení žalobkyně jako insolvenčního dlužníka v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 82 INS 103/2015, když byl na jeho majetek vyhlášen konkurs, přičemž insolvenční dlužník není oprávněn uzavřít smlouvu o provedení dražby, proto žalobkyni nesvědčí aktivní věcná legitimace k podání žaloby, žaloba s účastí pouze žalobkyně na straně žalobce by tak byla zamítnuta, dále že závěr soudu, že P. by mohl podat samostatnou žalobu na vyslovení neplatnosti veřejné dražby, je nesprávný, neboť takovou žalobu je možno podat do 3 měsíců ode dne konání dražby, jeho právo tak zaniklo. Dle jejího přesvědčení je P. K. v nerozlučném společenství se žalobkyní, úspěch žaloby žalobkyně je tak vázán na účast P. K. v tomto řízení. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, případně i soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.
3. Žalobkyně dále dovolání doplnila podáním ze dne 6. 5. 2025, avšak k tomuto podání dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť bylo učiněno po lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Dovolatelka však žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, k posouzení nepředložila; navíc řešení problematiky aplikace ustanovení § 92 o. s. ř. odvolacím soudem (ve vztahu k posuzovanému řízení o neplatnost veřejné dobrovolné dražby) je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
8. Především je nutno předeslat, že závěr, že úpadce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby na určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, je-li navrhovatelem dražby správce konkursní podstaty (insolvenční správce), je výsledkem ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 718/2007, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod publikačním číslem 25/2007). Závěry uvedených rozhodnutí byly aprobovány i pro účely posouzení aktivní legitimace dlužníka v případě žaloby na určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, konané na návrh insolvenčního správce, ustanoveného v režimu zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a to např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014, uveřejněném pod č. 48/2015 Sb. rozh. obč., v němž byl vyjádřen právní názor, že určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby se může domáhat jen některá z osob uvedených v ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách; jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. (nyní § 80 o. s. ř.) domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 718/2007). K žalobě o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby je oprávněn (legitimován) – jak vyplývá z ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách – jen ten, do jehož práv bylo provedením dražby zasaženo podstatným způsobem, a současně ten, kdo byl účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat. Dále potom v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2384/2019, byl vyjádřen názor, že ,,... k otázce aktivní věcné legitimace k podání žaloby na neplatnost veřejné dobrovolné dražby srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25/2007 v časopise Soudní judikatura, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 180/2010, a v nich uvedený závěr, že není-li osoba, jejíž majetek správce konkursní podstaty (nyní insolvenční správce) sepsal do konkursní (nyní majetkové) podstaty úpadce (dlužníka) a následně zpeněžil formou veřejné dražby dobrovolné, současně některou z osob vypočtených v ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, není aktivně věcně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti této dražby a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak ...“; ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 12.2019, sp. zn. III. ÚS 3776/2019.
9. Z recentních rozhodnutí k problematice aktivní věcné legitimace k podání žaloby na neplatnost veřejné dobrovolné dražby lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2006/2020 (ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. II. ÚS 2790/20), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2744/2021 (ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. II.ÚS 3285/21), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2942/2023 (ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. II. ÚS 906/24).
10. Ve vztahu k aplikaci ustanovení § 92 o. s. ř. je judikatura Nejvyššího soudu ustálena na následujících závěrech:
[1] Přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v jeho důsledku nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalované, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, publikované pod č. 9/2002 Sb. rozh. obč.).
[2] Je přitom nepřípustné, aby návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení byl obcházen institut záměny účastníka ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl ve sporu pasivně věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněné pod č. 1/2007 Sb. rozh. obč., ale i žalobcem odkazované usnesení ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2087/2012). To platí i v případě, že je dána pochybnost o aktivní legitimaci žalobce, který přistoupení dalšího žalobce navrhuje.
[3] Přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalující přichází v úvahu zejména, bylo-li v průběhu řízení zjištěno, že právo, jehož přiznání se žalobce domáhá, nesvědčí pouze jemu samotnému, ale pouze ve spojení s jinou osobou, jejíž účast na straně žalující je třeba k založení aktivní legitimace ve věci (obdobně je tomu i v případě pasivní legitimace). Jedná se o případy nerozlučného společenství ve smyslu § 91 o. s. ř., kdy pluralita účastníků je z hmotněprávního hlediska předpokladem úspěchu v řízení, např. jde-li o některé nároky souvisící se společným jměním manželů, spoluvlastníků věci nebo i v případě určení neplatnosti právního úkonu, kdy je nezbytné, aby se řízení účastnili všichni účastníci napadeného právního úkonu – smlouvy (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 28 Cdo 337/2007; Jirsa, J., Janek, K., Trebatický, P. [komentář k § 92] in Jirsa, J. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Kniha II. § 79–180 občanského soudního řádu. 2. doplněné a upravené vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 82–83).
[4] Přistoupení dalšího účastníka do řízení je tak vyloučeno, pokud by tím mělo dojít k obcházení institutu záměny účastníka (§ 92 odst. 2 o. s. ř.), který je na místě v případě, že účastník (ať již na straně žalující nebo žalované) v době zahájení řízení nebyl ve sporu věcně legitimován.
11. Z recentních rozhodnutí k této problematice srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2135/2023, ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2132/24.
12. K námitce dovolatelky, že se odvolací soud nezabýval otázkou, zda je „… P. vlastníkem nebo nositelem jiného práva k předmětu dražby …“ (jinak řečeno, zda je P. K. také aktivně legitimován k podání žaloby), lze uvést, že k této problematice Nejvyšší soud zaujal názor, že při rozhodování o připuštění, aby do řízení přistoupil další účastník na straně žalobců (§ 92 odst. 1 o. s. ř.), soud nezkoumá, zda přistupujícímu účastníku svědčí aktivní věcná legitimace (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005, ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4292/2009, ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 797/2014, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4194/2013).
13. Z recentních rozhodnutí potom viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2223/2024.
14. Námitka dovolatelky, že P. K. je v nerozlučném společenství se žalobkyní a že úspěch žaloby je vázán na účast P. K. v tomto řízení, odkazující na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 20/2005, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 569/2005, je nepřípadná, neboť ze žalobkyní uvedených rozsudků nelze dovodit nezbytnost účasti osoby v tvrzeném postavení P. K. na straně žalobce v tomto řízení.
15. Námitky dovolatelky tak přípustnost dovolání nezakládají; Nejvyšší soud proto její dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 243b a § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 9. 2025
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu