Plný text
21 Cdo 293/2025-632
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně PALLADIO INVEST a. s. se sídlem v Boskovicích, Havlíčkova č. 1598/63, IČO 28267966, zastoupené Mgr. Vladimírem Enenklem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí č. 492/18, proti žalované FORMOSANA LIMITED se sídlem v Londýně, 119-121 Cannon Street, Yarnwicke, C/O Laytons Llp 1st Floor, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 06374876, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Knoppem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská č. 1004/26, o určení neexistence zástavního práva a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky 2 285 392,57 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 10 C 17/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2024, č. j. 74 Co 169/2021-573, doplněnému usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. srpna 2024, č. j. 74 Co 169/2021-584, o návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku, takto:
I. Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2024, č. j. 74 Co 169/2021-573, doplněného usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. srpna 2024, č. j. 74 Co 169/2021-584, ve výrocích IV, V a VI se odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2024, č. j. 74 Co 169/2021-573, doplněného usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. srpna 2024, č. j. 74 Co 169/2021-584, ve výrocích I, II a III se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 7. 7. 2021, č. j. 10 C 17/2020-312, opraveným usnesením téhož soudu ze dne 18. 5. 2023, č. j. 10 C 17/2020-377, určil, že žalovaná nemá zástavní právo k nemovitým věcem tam specifikovaným (výrok I), zamítl žalobu, aby byla žalobkyně povinna zaplatit žalované částku 2 285 392,57 Kč s úrokem ve výši 4,9 % ročně z částky 2 285 392,57 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně z částky 2 285 392,57 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení (výrok II), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů (výrok III).
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 74 Co 169/2020-573, doplněným usnesením téhož soudu ze dne 12. 8. 2024, č. j. 74 Co 169/2021-584, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba na určení neexistence zástavního práva k nemovitostem se zamítá (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II, ve které byla zamítnuta žaloba žalované o zaplacení částky 15 027,82 Kč s úrokem ve výši 4,9 % ročně od 24. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně od 24. 4. 2020 do zaplacení (výrok II), rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II, ve které byla zamítnuta žaloba žalované o zaplacení částky 480 000 Kč s úrokem ve výši 4,9 % ročně od 24. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně od 24. 4. 2020 do zaplacení, a ve výroku III zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku II tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 1 790 364,75 Kč s úrokem ve výši 4,9 % ročně od 24. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně od 24. 4. 2020 do zaplacení (výrok IV), uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení o určení neexistence zástavního práva před soudem prvního stupně ve výši 35 084,28 Kč (výrok V) a povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení o určení neexistence zástavního práva ve výši 4 116,83 Kč (výrok VI).
Proti výroku I, IV, V a VI rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dovolání a současně navrhla odložit vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu. Návrh odůvodnila tím, že výkonem rozhodnutí by jí hrozila závažná újma, neboť celková výše povinností by mohla „ohrozit finanční likviditu žalobkyně“. Značnou újmu při vykonání napadeného rozhodnutí však shledává zejména v tom, že pokud by byl napadený rozsudek z podnětu dovolání v budoucnu zrušen, bude ohrožena vymahatelnost vrácení tohoto plnění, neboť i) „žalovaná je zahraniční právnickou osobou, uplatnění pohledávky vůči ní tak vyžaduje přístup k zahraničnímu soudu a řešení sporu s mezinárodním prvkem z hlediska rozhodného práva“, ii) existuje důvodná obava, že by žalovaná mohla v mezidobí zaniknout.
Podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že: 1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), 2) podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4) podle obsahu spisu je možné, že dovolání bude úspěšné, 5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby) [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod č. 144/2018 Sb. rozh. obč., nebo usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 ICdo 78/2016].
Dovolání žalobkyně nemá vady, je včasné a subjektivně i objektivně přípustné do výroků I a IV, a pokud by mu bylo vyhověno, byly by tím odklizeny i závislé nákladové výroky, proto dovolací soud považuje za možné odložit vykonatelnost nákladových výroků přesto, že proti nim dovolání přípustné není (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1436/2020, nebo ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 25 Cdo 127/2023).
V projednávané věci je pro účely posouzení důvodnosti vzneseného návrhu podstatná výše přiznaného nároku, která odpovídá nikoliv zanedbatelné částce, jakož i to, že v projednávané věci lze shledat obavu dovolatelky o návratnost jí uloženého (a posléze zaplaceného) peněžitého plnění důvodnou, neboť žalovaná od svého vzniku obdržela sedmkrát upozornění na možnost nuceného výmazu z britského obchodního rejstříku a dvakrát zrušena skutečně byla, existuje tak důvodná obava, že by žalovaná mohla v mezidobí zaniknout. Uvedené skutečnosti tak závěr o hrozící závažné újmě, jež by žalobkyni postihla v případě neprodleného výkonu výroků IV, V, a VI napadeného rozhodnutí (exekuce), odůvodňují.
Nejvyšší soud proto (aniž by jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání, jež bylo proti napadenému rozhodnutí žalobkyní podáno) podle § 243 písm. a) o. s. ř. vykonatelnost výroků IV, V a VI napadeného rozsudku, doplněného usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. srpna 2024, č. j. 74 Co 169/2021-584, odložil do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání.
Žalobkyně podala návrh na odklad vykonatelnosti celého rozhodnutí odvolacího soudu. Protože výroky I, II a III napadeného rozhodnutí nejsou způsobilým předmětem výkonu rozhodnutí nebo soudní exekuce, Nejvyšší soud návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti výroků I, II a III napadeného rozsudku, doplněného usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. srpna 2024, č. j. 74 Co 169/2021-584, zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 2. 2025
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu