Plný text
21 Cdo 3273/2025-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Malým v právní věci oprávněné České republiky – Ministerstva vnitra se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Nad Štolou č. 936/3, IČO 00007064, proti povinným 1) P. R., a 2) D. H., pro pohledávku oprávněné ve výši 3 300 Kč, o žalobě pro zmatečnost podané původní povinnou M. R., zemřelou dne 7. května 2023, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. května 2020, č. j. 18 Co 64/2020-167, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Co 64/2020, o dovolání povinného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2025, č. j. 4 Co 63/2025-98, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. května 2025, č. j. 18 Co 64/2020-MOP-93, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. května 2025, č. j. 18 Co 64/2020-MOP-93, se zastavuje.
II. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2025, č. j. 4 Co 63/2025-98, se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 5. 2025, č. j. 18 Co 64/2020-MOP-93, rozhodl, že řízení o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, č. j. 4 Co 150/2023-MOP-70, se zastavuje.
2. K odvolání povinného 1) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 9. 2025, č. j. 4 Co 63/2025-98, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění, že se řízení o dovolání povinného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, č. j. 4 Co 150/2023-MOP-70, zastavuje (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů (výrok II).
3. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu a jím potvrzenému usnesení soudu prvního stupně (výslovně proti všem jejich výrokům) podal povinný 1) – nezastoupený advokátem – dne 3. 11. 2025 dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Nejvyšší soud o dovolání povinného 1) rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
4. Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2025, č. j. 18 Co 64/2020-MOP-93, podle § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněné pod č. 10/2001 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.).
5. Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo), že povinný 1) po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (aniž by dokládal své majetkové poměry), přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. zastavována (dovolací soud zde odkazuje například na věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 3174/2019, sp. zn. 23 Cdo 144/2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022, sp. zn. 22 Cdo 2705/2022, sp. zn. 29 Cdo 365/2023 nebo sp. zn. 21 Cdo 3800/2023). Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání povinného 1) tak lze označit za obstrukční a sudičské (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022).
6. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že povinný 1) procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jeho postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).
7. Nejvyšší soud proto k povinným 1) podané žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení nepřihlížel, neboť povinný 1) v ní své majetkové poměry nedoložil.
8. Podáním dovolání povinnému 1) vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o soudních poplatcích“], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč. Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 1. 2026, č. j. 21 Cdo 3273/2025-105, vyzval povinného 1) ke splnění poplatkové povinnosti a současně jej poučil, že nebude-li uvedený soudní poplatek za dovolání ve stanovené 15denní lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno; před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení má zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sb. rozh. obč.). Usnesení bylo povinnému 1) doručeno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 29. 1. 2026. Povinný 1) přes uvedenou výzvu soudní poplatek za dovolání nezaplatil.
9. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání povinného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2025, č. j. 4 Co 63/2025-98, podle § 9 odst. 2 a § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích zastavil.
10. Dovolatel v dovolání vznesl rovněž žádost podle § 243 o. s. ř. o odložení právní moci a vykonatelnosti napadených usnesení (soudu prvního stupně a odvolacího soudu). Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2968/2022, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2757/2022).
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2026
JUDr. Pavel Malý předseda senátu