Plný text
21 Cdo 3386/2024-200
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce V. L., zastoupeného Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem v Praze, Dědinova č. 2011/19, proti žalovaným 1) Anně Novotné, se sídlem v Ústí nad Labem, Slovanská č. 232, IČO 62219154, 2) Mgr. Davidovi Bolomovi, soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Nový Jičín, se sídlem v Novém Jičíně, Dobrovského č. 35/1, IČO 05276128, 3) CURATORES v. o. s. se sídlem v Praze 2 – Vinohrady, Uruguayská č. 380/17, IČO 05758556, insolvenční správkyni dlužnice Anny Novotné, bytem v Ústí nad Labem, Slovanská č. 232, zastoupené Mgr. Šárkou Hebkou, advokátkou se sídlem v Praze 2 – Vinohrady, Uruguayská č. 380/17, 4) V. H., zastoupenému Mgr. Naďou Koželuhovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Hostovická č. 1744/71, a 5) A. H., zastoupené Mgr. Naďou Koželuhovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Hostovická č. 1744/71, o určení neplatnosti dražby, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 52/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. listopadu 2023, č. j. 8 C 52/2023-116, opravenému usnesením téhož soudu ze dne 18. prosince 2023, č. j. 8 C 52/2023-122, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. září 2024, č. j. 11 Co 63/2024-182, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. listopadu 2023, č. j. 8 C 52/2023-116, opravenému usnesením téhož soudu ze dne 18. prosince 2023, č. j. 8 C 52/2023-122, se zastavuje.
II. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. září 2024, č. j. 11 Co 63/2024-182, se odmítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Šárky Hebké, advokátky se sídlem v Praze 2 – Vinohrady, Uruguayská č. 380/17.
V. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 4), 5) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Rozsudkem ze dne 10. 9. 2024, č. j. 11 Co 63/2024-182, Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 11. 2023, č. j. 8 C 52/2023-116, opravený usnesením téhož soudu ze dne 18. 12. 2023, č. j. 8 C 52/2023-122.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně (v celém rozsahu) a proti rozsudku odvolacího soudu (proti výrokům I a II – výrokem II odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení) podal žalobce dovolání; žalovaní 2) a 3) ve vyjádření navrhli jeho zamítnutí s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
3. Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.).
4. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2024, č. j. 11 Co 63/2024-182, neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
5. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
6. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.); má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručné uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
8. Žalobce v kontextu shora uvedeného rozboru nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání; v dovolání především rekapituluje průběh řízení v této věci (body I – IV obsahu dovolání) a vyjadřuje svůj nesouhlas s postupem odvolacího soudu a s tím, jak odvolací soud ve věci rozhodl (bod V obsahu dovolání).
9. Vzhledem k obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu či polemika s jeho závěry k založení přípustnosti dovolání nepostačují (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, a z judikatury Ústavního soudu např. usnesení ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13).
10. V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
11. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Dovolatel v dovolání navrhl odklad vykonatelnosti, resp. právní moci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický; uvedené platí přiměřeně i o návrhu na odklad právní moci. Návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti a právní moci se proto Nejvyšší soud České republiky nezabýval.
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 1. 2025
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu