Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce D. M., zastoupeného JUDr. Janou Strachoňovou Drexlerovou, advokátkou se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí č. 257/3, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Modřice, družstvo – v likvidaci, se sídlem v Modřicích, IČO 18565972, zastoupenému JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 222/5, za účasti Generali Česká pojišťovna a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 8 C 98/88, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. května 2024, č. j. 49 Co 216/2023-1196, takto:
I. Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 11. října 2023, č. j. 8 C 98/88-1181, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Brno-venkov k dalšímu řízení.
II. Usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. května 2023, č. j. 8 C 98/88
-1080, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2024, č. j. 49 Co 175/2024-1206, se zrušují.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 26. 10. 1988, ve znění doplnění, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného k zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu za období od 1. 2. 1987 do 31. 8. 1989 v částce 19 994 Kč a dále v částce 344 Kč měsíčně od 1. 11. 1988.
2. Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 6. 12. 2022, č. j. 8 C 98/88-1049 (v pořadí již šestým rozsudkem ve věci) uložil žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalované povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 3% úrok z prodlení ročně z částky 15 565 Kč od 26. 10. 1988 do 31. 5. 1999, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném a vedlejším účastníku na straně žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 15 565 Kč od 5. 2. 1988 do 25. 10. 1988 a od 1. 6. 1999 do zaplacení a 16% úroku z prodlení z částky 84 484,50 Kč od 15. 7. 1994 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV), náhradě hotových výdajů a odměně za zastupování (výrok V) a náhradě nákladů státu (výrok VI). Rozsudek byl zástupkyni žalobce doručen fikcí do datové schránky dne 23. 1. 2023.
3. Dne 23. 1. 2023 bylo okresnímu soudu doručeno podání v elektronické podobě
(e-mailem), ve kterém žalobce soudu sdělil, že jeho zástupkyně je dlouhodobě hospitalizovaná a nemá přístup do své datové schránky, a požádal soud o zaslání rozsudku k jeho rukám. Dne 6. 2. 2023 bylo okresnímu soudu z e-mailové schránky zástupkyně žalobce doručeno blanketní odvolání proti zamítavému výroku II rozsudku okresního soudu. Dne 7. 2. 2023 soud zástupkyni žalobce vyzval k řádnému předložení originálu podání ve smyslu § 42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Výzva byla zástupkyni žalobce doručena do datové schránky dne 13. 2. 2023. Přípisem doručeným žalobci dne 9. 2. 2023 soud vyhověl žádosti žalobce o zaslání rozsudku a rovněž mu sdělil, že soudu není nic známo o nemoci jeho zástupkyně a poučil jej o možnosti návrhu na prominutí zmeškání lhůty ve smyslu § 58 o. s. ř.
4. Dne 16. 2. 2023 zástupkyně žalobce soudu k jeho výzvě elektronicky sdělila, že je nemocná a že originál podání předala osobám, na jejichž pomoc je odkázána, aby jej podaly k poštovní přepravě. Originál podání byl soudu doručen dne 21. 2. 2023. Výzvou doručenou zástupkyni žalobce dne 8. 4. 2023 okresní soud požadoval sdělení přesného popisu zdravotní indispozice za období od 20. 1. 2023 až dosud. Na ni zástupkyně reagovala sdělením doručeným soudu dne 25. 4. 2023, v němž uvedla, že v srpnu 2022 u ní došlo ke zlomení páteře a v prosinci 2022 ke zlomení pánve. Od 6. 1. 2023 do 27. 1. 2023 byla hospitalizována, během hospitalizace se nakazila virózou s vysokými teplotami a po propuštění byla velmi oslabená a imobilní. Nebyla schopná dojít na poštovní úřad a byla odkázána na pomoc dohlížejících osob. Dále uvedla, že se u ní rozvinul tremor a v klidovém režimu má neovladatelný třes pravé ruky. Rovněž uvedla, že od 24. 4. 2023 nastupuje na hospitalizaci do Psychiatrické nemocnice v Brně a že s ohledem na svůj zdravotní stav požádá Českou advokátní komoru o vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Ke svému sdělení přiložila lékařské zprávy.
5. Usnesením ze dne 12. 5. 2023, č. j. 8 C 98/88-1080, Okresní soud Brno-venkov odmítl odvolání žalobce proti svému rozsudku ze dne 6. 12. 2022, č. j. 8 C 98/88-1049, (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Soud prvního stupně uvedl, že napadený rozsudek byl žalobci doručen dne 23. 1. 2023, patnáctidenní lhůta k podání odvolání uplynula dne 7. 2. 2023. Odvolání žalobce bylo podáno na poštu dne 21. 2. 2023 (odvolání bylo podáno k poštovní přepravě dne 17. 2. 2023 a doručeno soudu prvního stupně dne 21. 2. 2023 – pozn. Nejvyššího soudu), tedy po uplynutí zákonné odvolací lhůty. Dne 6. 2. 2023 bylo soudu doručeno elektronické blanketní odvolání (z e-mailové schránky zástupkyně žalobce), dne 7. 2. 2023 proto soud zástupkyni žalobce vyzval k předložení originálu tohoto podání. Uzavřel, že jelikož odvolání nebylo v zákonné třídenní lhůtě doplněno předložením originálu, nemohl k němu soud přihlédnout. Soud dále uvedl, že se v dané věci zabýval také tím, zda byl žalobci, potažmo jeho zástupkyni, napadený rozsudek řádně doručen (s ohledem na zmiňované onemocnění), případně, zda z obsahu přípisu zástupkyně žalobce vyplývá žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání ve smyslu § 58 o. s. ř. Soud proto dne 5. 4. 2023 zástupkyni žalobce vyzval k uvedení přesné specifikace její tvrzené zdravotní indispozice, případně k předložení důkazů. Soud dále uvedl, že z jeho úřední činnosti bylo zjištěno, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí byla zástupkyně žalobce stále zapsána jako advokátka činná v advokátní komoře. Soud dospěl k závěru, že zástupkyni žalobce bylo napadené rozhodnutí řádně doručeno do její datové schránky a v obsahu jejího podání žádost o prominutí zmeškání lhůty neshledal; odvolání proto jako opožděné odmítl.
6. Proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 5. 2023, č. j. 8 C 98/88-1080, o odmítnutí odvolání, bylo z datové schránky zástupkyně žalobce dne 3. 7. 2023 podáno odvolání spojené s žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání.
7. Dne 8. 8. 2023 bylo Krajskému soudu v Brně jako soudu odvolacímu doručeno podání M., v němž soudu sdělil, že se stal nástupcem zástupkyně žalobce K., která byla s účinností od 1. 7. 2023 vyškrtnuta ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou.
8. Podáním ze dne 9. 8. 2023 žalobce prostřednictvím svého nově ustanoveného zástupce své odvolání ze dne 3. 7. 2023 (odvolání proti usnesení okresního soudu ze dne 12. 5. 2023, č. j. 8 C 98/88-1080, o odmítnutí odvolání) doplnil a současně znovu požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání tohoto odvolání.
9. Téhož dne podal rovněž odvolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 12. 2022, č. j. 8 C 98/88-1049 (rozsudek ve věci samé), spolu s žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání tohoto odvolání. Proti tomuto rozsudku dále podal návrh na jeho doplnění, spolu s žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání tohoto návrhu.
10. Stejného dne pak podal znovu odvolání proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 5. 2023, č. j. 8 C 98/88-1080 (usnesení o odmítnutí odvolání), spolu s žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání tohoto odvolání.
11. Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 11. 10. 2023, č. j. 8 C 98/88-1179, žalobci prominul zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení okresního soudu ze dne 12. 5. 2023, č. j. 8 C 98/88-1080 (usnesení o odmítnutí odvolání).
12. Žádost žalobce o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti svému rozsudku ze dne 6. 12. 2022, č. j. 8 C 98/88-1049, Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 11. 10. 2023, č. j. 8 C 98/88-1181, zamítl. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 5. 2024, č. j. 49 Co 216/2023-1196, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
13. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že nebyly splněny zákonné podmínky pro prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Uvedl, že překážka pro podání odvolání bývalé zástupkyni žalobce odpadla ukončením hospitalizace dne 27. 1. 2023, neboť z propouštěcí zprávy z téhož dne vyplývá, že její stav byl dobrý, resp. že její problémy byly spojeny s pohybovým aparátem, nikoliv s kognitivními funkcemi a po celou dobu byla K. plně orientovaná. Pokud byla schopna po ukončení hospitalizace podat odvolání (prostřednictvím držitele poštovní licence), mohla podle názoru soudu v rámci tohoto odvolání připojit i krátkou žádost v rozsahu jedné věty o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Podle odvolacího soudu žádná z lékařských zpráv nenasvědčuje tomu, že by bývalá zástupkyně žalobce nebyla tohoto jednoduchého sdělení schopna, a uzavřel, že pokud mohla K. v období mezi hospitalizacemi, tj. od 28. 1. 2023 do 23. 4. 2023, podat dne 17. 2. 2023 odvolání, nepochybně byla schopna současně s tímto úkonem požádat i o prominutí zmeškání lhůty. Návrh žalobce na prominutí zmeškání lhůty podaný dne 9. 8. 2023 prostřednictvím nového zástupce žalobce proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně shledal opožděným.
14. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 9. 2024, č. j. 49 Co 175/2024-1206, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 5. 2023, č. j. 8 C 98/88-1080, o odmítnutí odvolání. Odvolací soud uvedl, že usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání bylo napadeno včas podaným odvoláním (po prominutí zmeškání lhůty), avšak vzhledem k tomu, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé ze dne 6. 12. 2022, č. j. 8 C 98/88-1049, bylo podáno po lhůtě (a tato zmeškaná lhůta nebyla prominuta, neboť pro to nebyly splněny zákonné podmínky), rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením správně, pokud odvolání žalobce odmítl.
15. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2024, č. j. 49 Co 216/2023-1196, podal žalobce dovolání, které má za přípustné pro řešení otázek hmotného práva, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to
- jaké důvody lze považovat za omluvitelné důvody pro zmeškání lhůty ve smyslu § 58 o. s. ř.
- za jakých podmínek dochází k odpadnutí překážky, která je omluvitelným důvodem pro zmeškání lhůty ve smyslu § 58 o. s. ř.
- jaké jsou formální náležitosti návrhu na prominutí zmeškání lhůty.
- zda může uplynout lhůta k podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty v případě, že si účastník není vědom toho, že uplynula lhůta k podání odvolání (tj. je vyloučen z procesního úkonu, který mu přísluší).
16. Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, které je důsledkem nesprávně zjištěného skutkového stavu. Odvolací soud se podle dovolatele důsledně nezabýval veškerými v odvolání zmiňovanými odvolacími důvody, nevypořádal se s námitkami žalobce a s návrhy na dokazování a nevzal v úvahu veškeré okolnosti daného případu. Podle dovolatele je účelem institutu prominutí zmeškání lhůty umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu z omluvitelného důvodu. Po účastníku řízení nelze spravedlivě požadovat, aby nesl následky zmeškání lhůty, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu zabrání provést procesní úkon včas.
17. Podle dovolatele byly splněny podmínky pro prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 12. 2022, č. j. 8 C 98/88-1049. Omluvitelný důvod podle něj spočívá v tom, že bývalá zástupkyně žalobce nemohla z důvodu náhlého zhoršení jejího zdravotního stavu a její následné opakované hospitalizace, resp. ústavní léčby, v období od ledna 2023 a dále, tj. z důvodu nepředvídatelné překážky mimo vůli bývalé zástupkyně i samotného žalobce, učinit včas předmětné odvolání. Dovolatel nesouhlasí se závěry soudů, že překážka pro podání odvolání bývalé zástupkyni žalobce odpadla ukončením její hospitalizace dne 27. 1. 2023, neboť formálním ukončením hospitalizace se nijak nezměnil stav, že K. se stále nacházela v nepříznivém zdravotním (zejména psychickém) stavu, který jí dlouhodobě znemožňoval podání odvolání ve věci žalobce. Dovolatel odkazuje na výstupní zprávu ze dne 16. 6. 2023 z Psychiatrické nemocnice Brno, ze které podle něj plyne, že zdravotní stav jeho bývalé zástupkyně se v předmětném období mezi hospitalizacemi (od 28. 1. 2023 do 23. 4. 2023) nijak nezlepšil a překážka tak podle něj nespočívala pouze v samotné hospitalizaci K., ale především také v jejím dlouhodobě nepříznivém (psychickém) stavu. Podle dovolatele soudy tuto překážku při svém rozhodování zcela opominuly, na základě čehož dospěly v napadeném rozhodnutí k nesprávným skutkovým a právním závěrům. Žalobce v dovolání poukazuje rovněž na to, že k odbornému posouzení zdravotního stavu K. navrhoval vypracování znaleckého posudku, zejména za účelem určení, od kdy tato zdravotní indispozice skutečně trvala, zda znemožňovala vypracovat a podat odvolání, a zda bránila v řádném výkonu zastoupení žalobce v této věci. Podle žalobce odpadla překážka k podání odvolání nejdříve dne 26. 7. 2023, kdy bylo M. doručeno rozhodnutí České advokátní komory, jímž byl určen nástupcem K., která byla s účinností od 1. 7. 2023 vyškrtnuta ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou. Podle názoru dovolatele tedy mohla patnáctidenní lhůta k podání odvolání plynout až od tohoto dne a uplynout měla až dne 10. 8. 2023; žalobce tedy předmětné odvolání ze dne 9. 8. 2023 podal včas.
18. Dovolatel dále namítá, že soudy nepřihlédly k vzniklé situaci a neposuzovaly, zda žádost o prominutí zmeškání lhůty nebyla ve skutečnosti podána, přestože takto nebyla označena. Poukazuje na to, že právní jednání je třeba vykládat podle jeho obsahu, a má za to, že soudy postupovaly v této věci přísně, formalisticky a nebraly v úvahu veškeré okolnosti. V této souvislosti je podle dovolatele potřeba v řešené věci zvážit i to, kdy nastal okamžik, v němž si byli žalobce a bývalá zástupkyně žalobce vědomi toho, že lhůta k podání odvolání uplynula. Rozsudek okresního soudu ze dne 6. 12. 2022 byl bývalé zástupkyni žalobce doručen fikcí do datové schránky, žalobce si v té době nebyl vědom toho, že by takto došlo k doručení rozsudku a došlo tak ke zmeškání lhůty. Ve lhůtě podala také bývalá zástupkyně žalobce odvolání elektronicky formou e-mailu, které následně odeslala prostřednictvím třetí osoby poštou. S ohledem na shora uvedené odůvodnění proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 5. 2024, č. j. 49 Co 216/2023-1196, a rovněž usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 11. 10. 2023, č. j. 8 C 98/88-1181, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
20. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
21. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
22. Napadené usnesení závisí (mimo jiné) na vyřešení otázky procesního práva spočívající v posouzení omluvitelnosti důvodu zmeškání lhůty a určení okamžiku odpadnutí překážky. Vzhledem k tomu, že uvedené otázky posoudil odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, je dovolání žalobce podle § 237 o. s. ř. přípustné.
23. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.
24. Podle § 58 odst. 1 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.
25. Nejvyšší soud prosazuje ve svých rozhodnutích názor, že při úvaze o omluvitelnosti důvodů ve smyslu § 58 odst. 1 věty první o. s. ř., jakož i pro posouzení toho, zda tyto důvody skutečně bránily účastníku učinit příslušný procesní úkon, je nutné přihlížet k okolnostem konkrétního případu [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013, nebo ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. 28 Cdo 2959/99, 28 Cdo 2960/99 (proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 2. 8. 2000, sp. zn. IV. ÚS 144/2000), nebo jeho usnesení ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2176/2015 (proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. II. ÚS 221/16)]. V usnesení ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněném pod č. 63/2016 Sb. rozh. obč., pak Nejvyšší soud vysvětlil, že za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu, je třeba považovat jak překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za omluvitelnou.
26. Pro posouzení omluvitelnosti zmeškání lhůty jsou proto vždy rozhodné konkrétní okolnosti toho kterého individuálního případu; protože život s sebou přináší nepřeberně rozmanitých situací, včetně takových, které si jen stěží lze předem představit, zákonodárce nestanoví, za jakých okolností lze považovat zmeškání lhůty za omluvitelné, a ponechává posouzení omluvitelnosti na soudu v té které věci (§ 58 odst. 1 věta první o. s. ř. patří mezi tzv. normy s relativně neurčitou hypotézou). Nejvyšší soud zdůraznil výslovně např. v usnesení ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5355/2017, že omluvitelnost důvodu je třeba zkoumat v každém případě individuálně.
27. Spočívají-li důvody zmeškání lhůty v nepříznivém zdravotním stavu zástupce účastníka, jde o otázku odborného posouzení a soudu ve smyslu § 127 o. s. ř. nepřísluší, aby si tento zdravotní stav posoudil sám (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 976/2017).
28. Uvedenými zásadami se však odvolací soud při svém rozhodování neřídil, neboť závěr, že v období mezi oběma hospitalizacemi od 28. 1. 2023 do 23. 4. 2023 byla K. schopna požádat o prominutí zmeškání lhůty, učinil na základě vlastní úvahy, že dne 17. 2. 2023 byla schopna podat odvolání a že žádná z lékařských zpráv (propouštěcí zpráva Úrazové nemocnice v Brně ze dne 12. 1. 2023, zpráva o hospitalizaci Fakultní nemocnice u sv. Anny ze dne 27. 1. 2023 a výstupní zpráva Psychiatrické nemocnice Brno – pozn. Nejvyššího soudu) „ani náznakem nenasvědčuje tomu, že bývalá zástupkyně žalobce nebyla takto jednoduchého sdělení schopna“. Odvolacímu soudu však nepříslušelo, aby si odbornou otázku zdravotního stavu zástupkyně účastníka posoudil sám. Nad rámec uvedeného nelze v individuálních okolnostech posuzované věci přehlížet, že ani odvolání proti rozsudku podané e-mailem a doručené soudu dne 6. 2. 2023, ani odvolání proti rozsudku odeslané poštou dne 17. 2. 2023, nemají náležitosti řádného odvolání – je vymezen pouze rozsah, v němž je rozsudek napaden, a je v uvedeno, že odvolání bude odůvodněno později, až po uzdravení zástupkyně žalobce. Již tato okolnost musela vzbudit vážné pochybnosti o způsobilosti K. vykonávat její funkci zástupce. Tato navíc k následné výzvě soudu ze dne 5. 4. 2023 popsala v dopisu doručeném soudu dne 25. 4. 2023 své dosavadní léčení a hospitalizace, současné obtíže, očekávanou další hospitalizaci, a zároveň uvedla, že je odkázána na pomoc dohlížejících osob, a přednesla žádost klienta o ustanovení (jiného) zástupce.
29. Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné, a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud (aniž by se zabýval dalšími námitkami dovolatele) toto usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu Brno-venkov) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Protože na rozhodnutí soudu o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku ve věci samé je závislé rozhodnutí o odmítnutí tohoto odvolání jako opožděného, zrušil Nejvyšší soud ve smyslu § 243e odst. 2 věty třetí o. s. ř. též usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 5. 2023, č. j. 8 C 98/88-1080, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2024, č. j. 49 Co 175/2024-1206.
30. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2025
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D.
předseda senátu