Plný text
21 Cdo 3805/2023-433
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s. se sídlem v Praze 4, Želetavská č. 1525/1, IČO 64948242, zastoupené Mgr. Jiřím Tomolou, advokátem se sídlem v Praze 1, V Celnici č. 1034/6, proti povinné Olšanské insolvenční, a. s. v likvidaci se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 404/30a, IČO 28217896, zastoupené Mgr. Janem Hrabou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 404/30a, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 EXE 2608/2017, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2023, č. j. 51 Co 230/2018-399, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Tomoly, advokáta se sídlem v Praze 1, V Celnici č. 1034/6.
Odůvodnění:
1. Na návrh oprávněné dne 27. 7. 2017 Obvodní soud pro Prahu 3 pověřil podle ustanovení § 43a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, JUDr. Petra Kociána, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno – venkov, provedením exekuce prodejem zástavy, a to pozemků p. č. XY a p. č. XY, oba v k. ú. XY, zapsaných na LV č. XY pro k. ú. XY, vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště XY (dále jen „nemovitosti“), k vymožení povinnosti uložené povinné, a to na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. 6. 2016, č. j. 5 C 308/2015-120.
2. Povinná se návrhem ze dne 23. 8. 2017 domáhala zastavení exekuce, a to z toho důvodu, že pohledávka obligačního dlužníka zanikla, neboť obligační dlužník prošel insolvenčním řízením, jeho úpadek byl řešen reorganizací a dle reorganizačního plánu dnem jeho splnění zanikla pohledávka oprávněné. Z důvodu zániku zástavou zajištěného dluhu tak zaniklo i zástavní právo k nemovitostem.
3. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 4. 2019, č. j. 21 Cdo 567/2019-221, zamítl návrh povinné na odklad vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, č. j. 51 Co 230/2018-175, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 5. 2018, č. j. 35 EXE 2608/2017-135, jímž byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce. Následně vydal Nejvyšší soud usnesení ze dne 29. 4. 2021, č. j. 29 Cdo 567/2019-231, kterým výše uvedené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že právní názor soudu prvního stupně, který dovozoval trvání zástavního práva toliko na základě obsahu reorganizačního plánu, aniž by povinná vyslovila souhlas s částí reorganizačního plánu, která existenci zástavního práva upravovala, je nesprávný. Dále uvedl, že extenzivní výklad ustanovení § 356 odst. 3 insolvenčního zákona není správný; pro zjištění, zda je povinná nadále zástavním dlužníkem, je nutné posoudit část reorganizačního plánu a podřadit zjištěný skutkový stav pod skutkovou podstatu právního institutu, jímž byla pohledávka oprávněného dotčena.
4. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 7. 2022, č. j. 51 Co 230/2018-355, rozhodl o žalobě pro zmatečnost podané povinnou tak, že zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 51 Co 230/2018-267, kterým soud zastavil odvolací řízení, v němž znovu rozhodoval o odvolání povinné proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 5. 2018, č. j. 35 EXE 2608/2017-135, vycházeje z toho, že usnesením ze dne 18.6. 2019, č. j. 137 Ex 15766/17-64, soudní exekutor udělil příklep na vydražené nemovitosti a že usnesením ze dne 18. 7. 2019, č. j. 137 Ex 15766/17-71, které nabylo právní moci dne 6. 8. 2019, soudní exekutor rozhodl o rozdělení podstaty, čímž byla rozdělovaná podstata vyčerpána; po udělení příklepu již nelze exekuci zastavit, tj. odpadl předmět řízení. Městský soud v Praze na základě žaloby pro zmatečnost dospěl k závěru, že po vydání usnesení o udělení příklepu nelze věcně rozhodnout o návrhu na zastavení exekuce pro neexistenci procesní podmínky, tj. „absenci fáze řízení (procesního prostoru), v kterém by bylo umožněno jeho věcné projednání“. Nelze-li nedostatek procesních podmínek odstranit, soud řízení zastaví; zastavení odvolacího řízení není rovnocenným procesním postupem.
5. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2022, č. j. 51 Co 230/2018-355, potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2023, č. j. 4 Co 240/2022-392, v němž se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, nadto odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS 1343/20, a uvedl, že v dalším řízení soud prvního stupně pečlivě zohlední relevantní ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu k otázce věcného projednání návrhu na zastavení již ukončené exekuce a případně zreviduje svůj závěr o neodstranitelném nedostatku podmínek řízení.
6. Městský soud v Praze následně usnesením ze dne 16. 8. 2023, č. j. 51 Co 230/2018 -399, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce zastavil.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Přípustnost dovolání shledává v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, „při konkrétnějším vymezení se zároveň jedná o otázky, které doposud nebyly dovolacím soudem vyřešeny“. Pokládá otázku, a) zda nepodání odvolání proti příklepu vzhledem k existenci ustanovení § 337h odst. 3 o. s. ř. či nepodání návrhu na odklad výkonu rozhodnutí představuje překážku pro dodatečné meritorní rozhodnutí o zastavení exekuce po jejím provedení, b) zda tomu tak je i v případě, kdy se povinná od počátku bránila návrhem na zastavení exekuce, který byl ještě před „zahájením prodeje zastavené nemovitosti“ pravomocně zamítnut usnesením, které bylo následně na základě dovolání povinné zrušeno, a c) zda nepodání odvolání proti usnesení o příklepu představuje překážku pro meritorní rozhodnutí o zastavení exekuce jen v případě, že o návrhu na zastavení exekuce nebylo rozhodnuto před vydáním usnesení o příklepu. Další otázkou dovolatelky je, zda je zánik zajištěné pohledávky před zahájením exekuce (a po vydání exekučního titulu) důvodem, aby soud následně rozhodl o zastavení exekuce, a to i po právní moci usnesení o příklepu a po dokončení exekuce, nadto když všichni zúčastnění včetně soudů věděli o okolnostech vedoucích k zániku zajištěné pohledávky, a to již v době řízení o návrhu na soudní prodej. Dovolatelka dále namítá, že skutečnost, že se nebránila jinými procesními prostředky, zejména odvoláním proti usnesení o příklepu či návrhem na odklad výkonu rozhodnutí, nepředstavuje překážku pro dodatečné meritorní rozhodnutí o zastavení exekuce, tím spíše když se povinná řádně bránila včasným návrhem na zastavení exekuce. Nadto namítla, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu vyslovený v usnesení ze dne 29. 4. 2021, č. j. 29 Cdo 567/2019-231. Navrhla, aby dovolací soud posoudil obsah reorganizačního plánu dlužníka a změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se exekuce zastavuje, případně aby napasené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání.
8. Oprávněná má za to, že dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není ani důvodné, neboť odvolací soud přesvědčivě posoudil podmínky pro zastavení řízení o návrhu na zastavení exekuce a převážná část argumentace dovolatelky se týká věcného posouzení návrhu na zastavení exekuce. Dovolatelka se snaží vlastní pochybení nepřípustně zhojit prostřednictvím dovolání. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně zamítl.
9. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání povinné podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
10. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
11. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
12. Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud vyřešil dovolatelkou vymezené právní otázky v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby byly vyřešeny jinak.
13. Podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení § 337h odst. 1 o. s. ř. dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva váznoucí na nemovité věci; ustanovení § 336l odst. 4 tím není dotčeno.
Podle ustanovení § 337h odst. 3 o. s. ř. po vydání usnesení o příklepu nebo usnesení o předražku nelze zastavit výkon rozhodnutí. Účastníci rozvrhu však mohou pro důvody uvedené v § 268 popřít pohledávku oprávněného nebo dalšího oprávněného.
Podle ustanovení § 338a odst. 1 o. s. ř. se na výkon rozhodnutí prodejem zastavených movitých věcí a nemovitých věcí užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí, nestanoví-li zákon jinak.
14. Dle ustálené rozhodovací praxe platí, že v rámci přezkumu usnesení o příklepu odvolací soud posoudí návrh na zastavení exekuce podaný před dražebním jednáním, který soud vyhodnotil jako zjevně nedůvodný a přistoupil k dražbě, nebo návrh podaný i po vydání rozhodnutí o příklepu, důvody pro zastavení však zde byly již v době dražebního jednání (a soud o nich věděl či alespoň vědět měl). V případě závěru o důvodnosti návrhu na zastavení exekuce odvolací soud změní napadené usnesení tak, že se příklep neuděluje, a to z toho důvodu, že při dražbě byl porušen zákon (neboť bylo draženo za situace, kdy výkon rozhodnutí měl být zastaven). Po právní moci usnesení o tom, že se příklep neuděluje, může být již rozhodnuto o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), aniž by se tak již dělo v rozporu s ustanovením § 337h odst. 3 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016, ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 601/2018, nebo ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 477/2019).
15. Výše uvedená judikatura se však k této věci nevztahuje, neboť proti usnesení o udělení příklepu ze dne 18. 6. 2019, č. j. 137 Ex 15766/17-64, nebyl podán opravný prostředek a usnesení tak nabylo právní moci. Závěr, že po vydání usnesení o příklepu není možné exekuci zastavit, nebyl-li podán opravný prostředek proti tomuto usnesení, aproboval i Ústavní soud v nálezu ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 4072/18, v němž uvedl, že „dílčí závěr obecných soudů, že exekuční řízení již nebylo možné zastavit v okamžiku, kdy stěžovatel v odvolání proti usnesení o příklepu namítal nepřiměřenost exekuce, je v souladu s citovaným § 337h odst. 3 občanského soudního řádu“ a „ustanovení § 337h odst. 3 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 výslovně stanoví, že po vydání usnesení o příklepu „nelze zastavit výkon rozhodnutí“. Účastníci řízení nemohou být nuceni podávat návrh na zastavení exekuce, který za daného procesního stavu nemůže být úspěšný, jen proto, aby dosáhli meritorního projednání námitek obsažených v odvolání proti usnesení o příklepu.“
16. Nejvyšší soud v řadě rozhodnutí vysvětlil, že zákonná úprava rozděluje průběh výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší okruh vymezených otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou, a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovitosti v dražbě a 5) rozvrh rozdělované podstaty. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 275/2013, z recentních rozhodnutí potom usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2023, sp. zn. 21 Cdo 570/2023, nebo ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2790/2023). Prostor pro posouzení existence případných okolností, pro které by měl být výkon rozhodnutí zastaven, není dán v dílčím řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, nýbrž výlučně v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu (srov. např. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016). Nabytím právní moci usnesení o příklepu a zaplacením nejvyššího podání vstupuje řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti do závěrečné fáze – rozvrhu rozdělované podstaty (srovnej ustanovení § 336p a násl. o. s. ř.). Aby bylo možno rozvrh úspěšně realizovat, je nezbytné, aby bylo postaveno na jisto, jaká podstata má být rozdělena (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2664/2019, nebo již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2790/2023).
17. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž vysvětlil, že znění ustanovení § 337h odst. 3 věty první o. s. ř. vyjadřuje zvláštní postavení usnesení o příklepu ve vykonávacím (exekučním) řízení, které je představováno nejen jeho závažností, ale i zájmem na stabilitě poměrů, jež jsou jím založeny. Toto je ještě výrazněji vyjádřeno (a to nikoliv nově, nýbrž dlouhodobě) v ustanovení § 336k o. s. ř., které umožňuje podat účinně odvolání proti usnesení o příklepu pouze ze zde vymezených důvodů a současně nedává odvolacímu soudu možnost toto usnesení zrušit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 477/2019, nebo ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016).
18. Jak vyplývá z výše uvedeného rozboru, poté, co usnesení o udělení příklepu nabylo právní moci, již není možné exekuci zastavit. Není-li v této fázi řízení vůbec přípustný návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), je jediným možným výsledkem, že nelze věcně rozhodnout o takovém návrhu pro neexistenci procesní podmínky, tj. absenci fáze řízení (procesního prostoru), v kterém by bylo umožněno jeho věcné projednání. Jelikož soud v každém okamžiku řízení zkoumá naplnění procesních podmínek řízení (§ 103, § 104 a § 254 odst. 1 o. s. ř.), pak nelze-li jejich nedostatek odstranit, soud řízení o projednání takového návrhu zastaví. Judikatura dále dovodila, že existence nařízeného a trvajícího výkonu rozhodnutí je zvláštní podmínkou pro řízení o návrhu na jeho zastavení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2325/2006). Vzhledem k absenci této zvláštní podmínky, neboť exekuce byla pravomocně ukončena příklepovým usnesením, musí soud řízení zastavit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3856/2012).
19. Otázky a), b) a c) dovolatelky přípustnost dovolání nezakládají, neboť na řešení těchto otázek napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí. Možnost věcného přezkumu a meritorního rozhodnutí o zastavení exekuce vedené prodejem zástavy nezávisí na tom, zda povinná podala odvolání proti usnesení o udělení příklepu či nikoliv. Vzhledem k výše uvedenému rozboru není možné výkon rozhodnutí (exekuce) zastavit poté, co nabylo usnesení o příklepu právní moci. Povinná měla možnost podat opravný prostředek proti usnesení o udělení příklepu a případně tak zabránit tomu, aby toto usnesení nabylo právní moci. Poté, co však právní moci nabylo, již není možno výkon rozhodnutí (exekuce) zastavit. Lze dodat, že námitky dovolatelky zakládající se na tom, že podala návrh na odklad vykonatelnosti dle ustanovení § 243 o. s. ř., že poukaz odvolacího soudu na nevyužití institutu odkladu exekuce je nepřípadný, a že na dovolatelku nelze klást požadavek, aby tutéž již uplatněnou argumentaci uplatňovala znovu, jsou nesprávné, neboť se jedná o zcela odlišné právní instituty s odlišnými předpoklady odkladu, které nelze mísit.
20. Ani otázka dovolatelky, „zda je zánik zajištěné pohledávky před zahájením exekuce (a po vydání exekučního titulu) dostatečným důvodem, aby soud následně rozhodl na návrh povinného o zastavení exekuce vedené prodejem původně zastavené nemovitosti, a to i po právní moci usnesení o příklepu po dokončení exekuce“, nadto když měly o těchto okolnostech znalost všichni účastníci včetně soudů, přičemž dovozuje rozpor právního posouzení odvolacího soudu s nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS 1343/20, a dále judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesením ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2039/2019, nebo ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3331/2017), přípustnost dovolání nezakládá.
21. Dle judikaturní praxe dovolacího soudu nelze absolutně vyloučit možnost zastavení exekuce i po jejím skončení (po vymožení pohledávky); nejde-li o návrh na zastavení exekuce dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., pak je návrh na zastavení exekuce věcně projednatelný a soud řízení o něm nezastaví pro nedostatek podmínek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2039/2019, ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3331/2017, či ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013). Jak uzavírá Ústavní soud v odkazovaném nálezu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS 1343/20, zastavení exekuce není absolutně vyloučeno, obzvlášť v případech exekucí vedených na základě od počátku nezpůsobilého exekučního titulu. Dle judikatury dovolacího soudu princip právní jistoty a nemožnosti uvedení v předešlý stav totiž nelze vykládat tak, že soud rezignuje na potřebu ochrany povinného pro případ, že dodatečně vyjde najevo, že exekuce byla od samého počátku vedena a provedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu, přičemž tuto ochranu nelze realizovat jinak, než dodatečným rozhodnutím o zastavení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3331/2017).
22. Uvedená judikatura však není přiléhavá, neboť tato rozhodnutí ve svých důsledcích pojednávají o výjimečné možnosti zastavit exekuci i poté, co skončila vymožením, a to tehdy, jestliže byla exekuce od samého počátku vedena a provedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu. V této věci je exekučním titulem pravomocné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. 6. 2016, č. j. 5 C 308/2015-120, o nařízení soudního prodeje zástavy v souladu s ustanovením § 358 zákona o zvláštních řízeních soudních. Exekuční titul nemá vady, vydal jej orgán, jehož pravomoc je zákonem dána, a nelze tak shledat, že je exekuční titul nezpůsobilý. Odvolací soud se tak neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe.
23. Závěr o nepřípustnosti dovolání nemohou změnit ani námitky dovolatelky, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. 4. 2021, č. j. 29 Cdo 567/2019-231, že rozhodl v rozporu s ustanovením 242 odst. 1 o. s. ř. bez nařízení jednání, a že současně porušil poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. Tyto námitky by mohly představovat (kdyby byly důvodné) tzv. jiné vady řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takovým vadám však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak bylo uvedeno výše – naplněn není.
24. Z obsahu dovolání vyplývá, že je podáváno i proti výroku II usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení; dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
25. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
26. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 7. 2024
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu