Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce Podkrušnohorské bytové družstvo se sídlem v Teplicích, Duchcovská č. 412/88C, IČO 25027981, zastoupeného JUDr. Michalem Vihanem, advokátem se sídlem v Teplicích, Školní č. 349/2, proti žalovanému J. H., o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. prosince 2021, č. j. 26 Co 327/2021-624, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 26 Co 327/2021, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2024, č. j. 4 Co 18/2024-25, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 12. 1. 2024, č. j. 26 Co 327/2021-18, odmítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2021, č. j. 26 Co 327/2021-624, (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 5. 2024, č. j. 4 Co 18/2024-25, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný, jenž nebyl zastoupen advokátem ani netvrdil, že má právnické vzdělání, včasné dovolání (zároveň i žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení).
4. Krajský soud v Hradci Králové předložil věc k rozhodnutí dovolacímu soudu, aniž žalovaného vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání, který žalovaný nezaplatil.
5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
6. Podáním dovolání vznikla dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích).
7. Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání či kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
8. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu má zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání přednost před zastavením řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sb. rozh. obč.).
9. Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 11. 3. 2025, č. j. 21 Cdo 40/2025-56, které bylo žalovanému doručeno dne 18. 3. 2025, vyzval žalovaného, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2024, č. j. 4 Co 18/2024-25, který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč, a zároveň ho poučil, že nebude-li uvedený soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.
10. Protože dovolatel přes poučení o následcích jeho nečinnosti soudní poplatek za dovolání nezaplatil ani poté, co k tomu byl dovolacím soudem vyzván, dovolací soud řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2024, č. j. 4 Co 18/2024-25, podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku poplatková povinnost zaniká (§ 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích).
11. K žádostem žalovaného o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, obsaženým v podáních doručených Nejvyššímu soudu dne 12. 2. 2025 a dne 10. 4. 2025, Nejvyšší soud nepřihlížel. Z obsahu spisu totiž zjistil, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 8. 12. 2021, č. j. 26 Co 327/2021-624, proti němuž směřovala žaloba pro zmatečnost, jejíž odmítnutí bylo napadeným rozhodnutím odvolacího soudu potvrzeno, Krajský soud v Hradci Králové potvrdil usnesení ze dne 26. 10. 2021, č. j. 209 C 2/2017-614, kterým Okresní soud v Jičíně již dříve zamítl návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2021, č. j. 26 Co 72/2021-587. Řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, č. j. 28 Cdo 112/2022-657. Je tedy nepochybné, že záměrem dovolatele při jeho procesních úkonech v navazujících fázích řízení není ochrana jeho tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup dovolatele nemůže ve smyslu § 2 a 6 o. s. ř. požívat právní ochrany (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016). Ke zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9–10, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
12. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatel spolu s dovoláním vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiřího Švehly, JUDr. Michala Mědílka a JUDr. Jany Sedlářové, kteří rozhodovali o jeho odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýká jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené usnesení vulgárně označuje za „právní zmetek“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017).
13. Podáním ze dne 6. 2. 2025, došlým Nejvyššímu soudu dne 12. 2. 2025, dovolatel v návaznosti na informaci o složení senátu, který je podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu příslušný o dovolání v této věci rozhodnout, vznesl námitku podjatosti také proti soudcům Nejvyššího soudu Mgr. Miroslavu Hromadovi, Ph.D., JUDr. Marku Cigánkovi a JUDr. Jiřímu Doležílkovi, odůvodněnou tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo a je objekt. A nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny, proto objekt. důvodné bylo a je i řádné vyvození kárné/trestní/hmotněprávní odpovědnosti, k jejímuž konečně řádnému vyvození i tímto podáváme objektivně důvodný podnět, a když právě objektivně vědomě nezákonnými, protiústavními a zjevně účelovými/zákeřnými dosud vzájemně krytými postupy a rozhodnutími soudců nejen zdejšího soudu objektivně byly a jsou níže podepsaným ,údajnýmʻ povinným a jejich blízkým v příčinném důsledku způsobeny škody a újmy velkého rozsahu, jejichž náhrad se budou dále domáhat a důvodné je i řádné vyvození kárné/trestní/hmotněprávní odpovědnosti, ke které byly a jsou podány příslušné důvodné podněty a i tímto se také podávají, neboť opět reálně hrozí, že i v této věci vědomě páchaný zločin bude (stejně jako ve všech předchozích) vědomě kryt dovolacím soudem a tak vědomě dokonán.“ Podáním datovaným dnem 2. 4. 2025 a doručeným Nejvyššímu soudu dne 10. 4. 2025 pak dovolatel v návaznosti na doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku za dovolání znovu vznesl námitku podjatosti předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., kterou odůvodnil obdobně jako námitku předešlou. Dovolatelem takto vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených osob, tj. konkrétní tvrzení o jejich poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, nikoliv pouze zcela vágní formulace o „vědomém páchání a krytí velmi závažných zločinů“. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce, popřípadě neodůvodněná vůbec, není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako procesní obstrukci, která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany [srov. již shora citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč., a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. roz. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 510/2021, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 10 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022]. Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tak dán není.
14. Nejvyšší soud proto k vzneseným námitkám podjatosti vůči členům senátu odvolacího soudu, kteří rozhodovali napadeným rozhodnutím, a vůči shora uvedeným soudcům Nejvyššího soudu nepřihlížel.
15. Dovolání žalovaného obsahovalo rovněž návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již samostatným výrokem nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 5. 2025
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D.
předseda senátu