Plný text
21 Cdo 44/2026-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci zástavní věřitelky AUTOBEDY s. r. o. se sídlem Ostravě, Serafinova č. 692/2, IČO 63319454, zastoupené JUDr. Radimem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě, Slezské Ostravě, Jaklovecká č. 1249/18, a zástavní dlužnice A. S., zastoupené JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského č. 702, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 346/2024, o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. září 2025, č. j. 8 Co 147/2025-83, takto:
Dovolání zástavní dlužnice se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 24. 9. 2025, č. j. 8 Co 147/2025-83, Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 5. 2025, č. j. 8 C 346/2024-44, jímž tento soud nařídil prodej zástavy ve výroku usnesení specifikované k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky za dlužníkem Stolárna na statku s. r. o., IČO 07021763, plynoucí ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 12. 2022, skládající se z jistiny ve výši 7 000 000 Kč, úroků ve výši 10 % p. a. z částky 7 000 000 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 7 000 000 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že zástavní věřitelka doložila všechny skutečnosti významné pro nařízení soudního prodeje zástavy.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala zástavní dlužnice dovolání. Uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, „zda lze pro účely nařízení soudního prodeje zástavy považovat zajištěnou pohledávku za dostatečně osvědčenou, pokud byla předložena pouze písemná smlouva o zápůjčce“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítla, že smlouva o zápůjčce má reálnou povahu, vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky, zástavní věřitelka však v řízeních před obecnými soudy předložila toliko písemnou smlouvu o zápůjčce. Skutečnost, že k odevzdání předmětu zápůjčky došlo, zástavní věřitel netvrdil ani nedoložil. Navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
3. Zástavní věřitelka ve vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání zástavní dlužnice podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (ve vztahu k řešení dovolatelkou vytknuté otázky) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod (dovolatelka jej netvrdí), aby uvedená otázka byla řešena jinak.
8. Protože řízení o soudním prodeji zástavy bylo zahájeno návrhem podaným u soudu po 31. 12. 2013, postupuje se v něm podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).
9. Judikatura Nejvyššího soudu k problematice rozsahu zjišťovaných skutečností a jejich verifikace v první fází řízení o soudním prodeji zástavy (tedy řízení podle § 353a a násl. z. ř. s.) je stabilně jednotná v následujících závěrech.
10. To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy [bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce) zástavním věřitelem podán], a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. například § 268 odst. 3 o. s. ř. a § 55 exekučního řádu) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř.; právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy, se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněném pod číslem 37/2005 Sb. rozh. obč., nebo v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, uveřejněného pod číslem 67/2011 Sb. rozh. obč.).
11. Z recentních rozhodnutí lze odkázat na závěry, které učinil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 974/2019, na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 21 Cdo 829/2022, nebo na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3915/2023.
12. Uvedené neznamená, že by nebylo možno uvést (a doložit) skutečnosti, z nichž vyplývá, že okruh v řízení podle § 353a a násl. z. ř. s. posuzovaných skutečností není možno ani osvědčit prostě proto, že objektivně neexistují [typicky půjde například o případ, kdy např. neplatnost zástavní smlouvy vyplývá již z jejího obsahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4421/2015)]. Obecněji lze formulovat závěry výše uvedeného usnesení tak, že je-li skutečnost, že zajištěná pohledávka zanikla splněním, započtením nebo z jiného důvodu, skutečnost, že zástavní smlouva je neplatná, nebo skutečnost, že zajištěná pohledávka i zástavní pohledávka (zástavní právo) jsou promlčeny, zřejmá (evidentní, nevzbuzující pochybnosti) již z obsahu spisu tak, že ji nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků, pročež nevyžaduje další dokazování, pak k ní může soud přihlédnout již při rozhodování o návrhu na nařízení prodeje zástavy podle § 358 odst. 1 z. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1252/2021, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2023, sp. zn. 21 Cdo 447/2023).
13. Dovolatelka při formulování námitky (snažící se navodit situaci popsanou v předchozím odstavci) přehlíží, že k doložení skutečností nezbytných pro kladné rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy zástavní věřitelka předložila taktéž zástavní smlouvu ze dne 2. 1. 2023, kterou zástavní dlužnice podepsala (její podpis na uvedené listině není sporný), a jejímž obsahem je mimo jiné prohlášení, že „zápůjčka byla již poskytnuta“ (viz bod I obsahu zmíněné zástavní smlouvy).
14. Za této situace lze mít všechny náležitosti smlouvy o zápůjčce (včetně poskytnutí předmětu zápůjčky) za osvědčené [k tomu srovnej ustanovení § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a k jeho výkladu potom odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2024, sp. zn. 21 Cdo 1761/2024, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1304/2023 (ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. III. ÚS 2823/23)].
15. Nejvyšší soud proto dovolání zástavní dlužnice podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. O povinnosti k náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem nebylo rozhodováno s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/06, podle nichž je porušením práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 68/16).
17. Dovolatelka v dovolání navrhla odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 2. 2026
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu