Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Adamem Preisslerem, advokátem se sídlem v Dolních Břežanech, V Jezerách č. 226, proti žalovanému DIAMO, státnímu podniku se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova č. 201, IČO 00002739, zastoupenému JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní č. 39/2, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 49/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. srpna 2024, č. j. 16 Co 113/2024-254, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Adama Preisslera, advokáta se sídlem v Dolních Břežanech, V Jezerách č. 226.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2024, č. j. 16 Co 113/2024-254, není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
2. Podle dovolatele závisí napadené rozhodnutí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, „zda se při hodnocení důkazů přihlíží k účastnickému výslechu žalobce provedenému u jednání dne 12. 5. 2022 podle ustanovení § 131 odst. 1 občanského soudního řádu, pokud tento účastník úmyslným porušením právní povinnosti uvedené v § 106 odst. 4 písm. h) zákoníku práce nastolil procesní situaci, kdy dokazovanou skutečnost (existenci pracovního úrazu) nelze prokázat jinak než právě jeho účastnickým výslechem“, jinými slovy na otázce „přípustnosti účastnického výslechu jako důkazního prostředku za situace, kdy tento vyslýchaný účastník zavinil (ve formě přímého úmyslu) situaci, kdy je jeho účastnický výslech jediný či stěžejní důkazní prostředek o jím tvrzeném skutkovém stavu“.
3. Na dovolatelem předložené otázce však napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a své rozhodnutí založil na zjištěních vyplývajících nejen z účastnické výpovědi žalobce, jak namítá dovolatel, ale rovněž na zjištěních vyplývajících ze znaleckých posudků, svědeckých výpovědí a z lékařských zpráv, přičemž klíčové pro jeho skutkové závěry bylo právě „znalecké dokazování“ (viz bod 12 a 17 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud se tak neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž je možno vyjít z výpovědi účastníka, kterou je však nutno velmi pečlivě a ve všech souvislostech vyhodnotit zejména z hlediska její pravdivosti a věrohodnosti (především s přihlédnutím k zájmu účastníka na výsledku sporu) a v kontextu jiných (nepřímých) důkazů, které skutkový rámec dokreslují (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1590/2021, a ze dne 10. 3. 2025, sp. zn. 21 Cdo 1832/2024). Shodně se závěry soudu prvního stupně pak uzavřel, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce báňského záchranáře v důsledku pracovního úrazu ze dne 26. 7. 2018 (nikoliv pro tzv. obecné onemocnění), a proto nebyl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce, nýbrž výpovědní důvod podle § 52 písm. d) zákoníku práce.
4. Namítá-li tedy dovolatel, že v projednávané věci byl účastnický výslech žalobce jediným či stěžejním důkazním prostředkem, předesílá tím dovolacímu soudu vlastní způsob hodnocení důkazů. Platí však, že samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze (ani v dovolacím řízení probíhajícím podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněného pod č. 4/2014 ve Sb. rozh. obč.). Dovolací soud přitom v projednávané věci neshledal extrémní rozpory mezi závěry soudů o skutkovém stavu věci a provedenými důkazy ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení provedených důkazů. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce báňského záchranáře v důsledku pracovního úrazu ze dne 26. 7. 2018 [a proto nebyl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce, nýbrž výpovědní důvod podle § 52 písm. d) zákoníku práce], nejen na základě účastnické výpovědi žalobce, ale rovněž, jak již bylo uvedeno, na základě znaleckých posudků, svědeckých výpovědí a lékařských zpráv. Účastnickou výpověď žalobce hodnotil i v souvislosti s jinými důkazy a logicky vyložil argumentační systém, na němž svůj závěr postavil. O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15), se tak v posuzovaném případě nejedná.
5. V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
6. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 6. 2025
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D.
předseda senátu