Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Edugame s. r. o. se sídlem v Praze 3, Na Chmelnici č. 1957/9, IČO 24161446, zastoupené Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 891/5, proti povinné H. J., zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, Thákurova č. 676/3, prodejem zástavy, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 148 EXE 2250/2023, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2024, č. j. 72 Co 186/2024-183, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 9. 2024, č. j. 72 Co 186/2024-183, výrokem I potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 4. 2024, č. j. 148 EXE 2250/2023-149, kterým soud prvního stupně zastavil exekuci (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a o povinnosti oprávněné nahradit náklady exekučního řízení (výrok III), a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
2. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva o úvěru ze dne 2. 10. 2012 je absolutně neplatná, a protože soudní prodej zástavy, podle něhož se oprávněná exekuce domáhala, byl nařízen pro uspokojení této pohledávky, „exekuci prodejem zástavy nelze provést“.
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázek, které „nebyly soudy řešeny, popř. mají být řešeny jinak“, a to otázek:
[1] „Jaký vliv má na exekuci prodejem zástavy nařízenou k vymožení pohledávky ze smlouvy o úvěru skutečnost, že smlouva o úvěru byla v rámci tohoto exekučního řízení shledána neplatnou, bylo-li zástavní právo zřízeno i k zajištění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení plynoucího z případné neplatnosti téže smlouvy o úvěru?“
[2] „Je exekuční soud oprávněn se v exekučním řízení prodejem zástavy zabývat otázkou platnosti smlouvy, na níž se zakládá pohledávka, k jejímuž uspokojení je exekuce nařízena, jestliže je k řešení této otázky založena pravomoc rozhodce?“
4. Povinná se k dovolání nevyjádřila.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
8. Dovolání není přípustné, neboť řešení dovolatelkou nastolených otázek je v rozhodnutí odvolacího soudu dílem v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, dílem na jejich řešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
A) k otázce uvedené pod bodem II/9 A) obsahu dovolání
9. V usnesení ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1258/2005 (srovnej též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, a obdobně JUDr. Vladimír Kůrka, JUDr. Ljubomír Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, 2004, str. 310), vyslovil Nejvyšší soud závěr, že jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí nařízen. Je tomu tak proto, aby vykonávací orgán (v daném případě soud) věděl, co vlastně má být vynuceno, a aby nemusel teprve v průběhu vykonávacího řízení zjišťovat, co je obsahem uložené povinnosti. Exekučnímu soudu tedy přísluší posoudit, zda rozhodnutí k výkonu navržené ukládá povinnému povinnosti, jež lze vskutku vykonat, tedy např. zda uložená povinnost odpovídá možným způsobům exekuce, zda tato povinnost je konkretizována dostatečně určitě apod., a ačkoli musel mít nalézací soud na zřeteli totéž, nelze vyloučit, že soud exekuční dospěje k jinému závěru a pro nedostatek (materiální) vykonatelnosti předloženého titulu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne (…). Při zkoumání materiální vykonatelnosti rozhodnutí vychází soud z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku, případně i z odůvodnění, avšak pouze za účelem výkladu výroku, tedy k odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti; výrok titulu nelze jakkoli doplňovat či opravovat.
10. Neobsahuje-li exekuční titul všechny předpoklady materiální vykonatelnosti uvedené v § 261a odst. 1 o. s. ř., může podle něj být exekuce nařízena jen v případě, že chybějící údaje nebo údaje v něm uvedené nepřesně, nesrozumitelně nebo neurčitě lze doplnit nebo nahradit postupem podle § 261a odst. 2 a 3 o. s. ř. Není-li možné z exekučního titulu náležitosti materiální vykonatelnosti uvedené v § 261a odst. 1 dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti nebo ke způsobu exekuce, nemůže takový titul být způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (k tomuto srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3682/2010, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, a ze dne 25. 6. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3305/2010; z recentních rozhodnutí srov. potom odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1275/2021, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1774/2022).
11. Z uvedeného vyplývá, že do exekučního titulu (výroku rozhodnutí soudu) není možno (v souvislosti s jeho výkladem) doplňovat to, co explicite neobsahuje, anebo (naopak) z něj vyloučit část výroku (část ukládané povinnosti), která v rozhodnutí obsažena je (srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1774/2022).
12. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že usnesením ze dne 7. 6. 2023, č. j. 23 Co 129/2023-81, Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. 1. 2023, č. j. 29 C 83/2022-55, jímž tento soud nařídil prodej zástavy ve výroku usnesení specifikované k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky ve výši 1 593 238 Kč s úrokem ve výši 9,54 % ročně z částky 1 593 238 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 593 238 Kč a s poplatky za správu úvěru 199 Kč měsíčně z titulu smlouvy o úvěru č. 4904 uzavřené dne 2. 10. 2012 mezi společností ACEMA Credit Czech, a. s. a H. J. a T. J. a nákladů řízení. Z úřední činnosti je dovolacímu soudu známo, že dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3915/2023, odmítnuto.
13. Nelze tak pochybovat o tom, že exekuční titul (výše uvedené usnesení o nařízení prodeje zástavy) zní na prodej zástavy pro uspokojení pohledávky věřitele explicitně pouze z titulu smlouvy o úvěru (a nikoliv z titulu bezdůvodného obohacení z titulu vrácení plnění z neplatné smlouvy, byť by to teoreticky zástavní smlouva umožňovala); tímto exekučním titulem je exekuční soud vázán (srov. ustanovení § 159a odst. 1 a 3 o. s. ř.), nemůže do něj zasahovat či jej měnit, resp. doplňovat (viz bod 11 tohoto odůvodnění).
14. Pakliže odvolací soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná, je jeho závěr, že exekuci prodejem zástavy nelze provést, v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu a námitka dovolatelky přípustnost dovolání nezakládá.
B) k otázce uvedené pod bodem II/9 B) obsahu dovolání
15. Při formulování této námitky dovolatelka naprosto přehlédla, že rozhodčí doložka (jejíž obsah sama dovolatelka formuluje v bodě 23 svého dovolání) se na řízení o návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy a následné exekuční řízení nevztahovala (a ani nemohla vztahovat – srov. ustanovení § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů).
16. V řízení o zastavení exekuce prodejem zástavy (v rámci druhé fáze řízení o soudní prodej zástavy) je soud oprávněn a povinen zabývat se všemi námitkami, které zástavní dlužník vznese a které brání realizaci zástavního práva (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněném pod číslem 37/2005 Sb. rozh. obč., nebo v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, uveřejněného pod číslem 67/2011 Sb. rozh. obč., z recentních rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 277/2017, ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 21 Cdo 829/2022, nebo ze dne 31. 5. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3915/2023).
17. Z výše uvedeného výkladu jednoznačně vyplývá, že jestliže soud zkoumal ve druhé fázi řízení o soudním prodeji zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy, skutečnosti, jejichž přezkum mu nepřísluší v první fázi tohoto řízení, v níž se zkoumá pouze osvědčení skutečností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 z. ř. s., a to na základě návrhu na zastavení exekuce, pak postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a námitka dovolatelky přípustnost dovolání nezakládá.
18. V části, ve které směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
19. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2025
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu