Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce O. S., zastoupeného JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem v Malé Skále č. p. 397, proti žalované Lidl Česká republika s. r. o. se sídlem v Praze 5, Nárožní č. 1359/11, IČO 26178541, zastoupené JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 710/31, o 20 340 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 46/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2024, č. j. 30 Co 411/2024-142, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 891,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Michaely Šeré, advokátky se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 710/31.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2024, č. j. 30 Co 411/2024-142, výrokem I potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 9. 2024, č. j. 42 C 26/2023-121, a to ve výrocích I a III, kterými tento soud zamítl žalobu na zaplacení částky 20 340 Kč s příslušenstvím a rozhodl o vrácení části složené zálohy, výroky II a III změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení státu a mezi účastníky (výroky II a IV) a výrokem IV rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že „… nebyla prokázána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem žalobce a pracovní neschopností žalobce v rozhodném období …“.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3653/2019, a to ve vztahu k otázce: „… znalec z jakého oboru a odvětví je věcně příslušný při posuzování odborné skutkové otázky příčinné souvislosti délky pracovní neschopnosti pro pracovní úraz kolene …“. V dalším polemizuje s odbornými i odborně faktickými závěry znalce MUDr. Jana Boháče (bod 3 obsahu dovolání), má za to, že měl být posudek doplněn či revidován posudkem znalce z odvětví ortopedie (resp. znalec měl alespoň přizvat konzultanta), a to již s ohledem na rozpor jeho závěru s „názorem“ MUDr. Viktora Vreciona, který „dovolateli uznal dočasnou pracovní neschopnost“. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla odmítnutí, popř. zamítnutí dovolání jako nepřípustného, resp. nedůvodného.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť námitky (otázky), tak jak je dovolatel formuluje, nejsou námitkami způsobilými přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. založit.
8. Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3653/2019, není případný; rozhodnutí odvolacího soudu při řešení stěžejní otázky (otázky zjišťování příčinné souvislosti mezi škodou, představovanou ztrátou výdělku v důsledku dočasné pracovní neschopnosti, a pracovním úrazem) je se závěry vyslovenými v tomto rozsudku v obecné rovině zcela v souladu a v rovině konkrétní je potom odkazované rozhodnutí vystaveno na zcela odlišném skutkovém a procesním terénu (v odkazované věci stály proti sobě posudky se zcela odlišnými odbornými závěry, proto také Nejvyšší soud poukázal na nezbytnost vypracování revizního znaleckého posudku, tato situace však v posuzované věci nenastala).
9. Ostatně k této otázce, jak zcela správně poukazuje odvolací soud, se Nejvyšší soud vyjadřoval (byť v mírně odlišné souvislosti) v rozsudku ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 21 Cdo 670/2019.
10. K otázce, v jakém případě je nezbytné přistoupit k vypracování revizního znaleckého posudku, se Nejvyšší soud (jakož i Ústavní soud) vyjadřoval vícekrát a dospěl k závěru, že tak tomu bude zpravidla v případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky, ovšem jen v případě, že soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců neodstraní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 15. 7. 1982, sp. zn. 4 Cz 13/82, uveřejněný pod č. 45/1984 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. III. ÚS 1336/10, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, z recentních rozhodnutí potom usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 25 Cdo 690/2023).
11. Pakliže v této souvislosti dovolatel poukazuje na názor MUDr. Viktora Vreciona, lze jen uvést, že jde pouze o jedinou lékařskou zprávu, jejíž závěr je právě znaleckým posudkem MUDr. Boháče přezkoumáván, nejde tedy o situaci, kdy proti sobě stojí dva komplexní znalecké posudky (v řízení provedené, byť ve formě „pouhé“ listiny), jejichž závěry jsou ve vzájemném rozporu.
12. Pakliže dovolatel polemizuje se správností odborných znaleckých závěrů, lze doplnit, že ustálená judikatura Nejvyššího soudu je ustálena na závěru, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Z uvedeného vyplývá, že soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce.
13. K výše uvedenému srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1897/2007, ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3956/2018, ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2105/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006, ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3674/2011, ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 500/2012, ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3601/2013, ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014, ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6023/2017, ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4165/2019, nebo ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 542/2020.
14. Soudy obou stupňů při hodnocení znaleckého posudku výše uvedeným judikaturním závěrům plně dostály; znalec byl v řízení vyslechnut, k námitkám se vyjádřil a své závěry řádně obhájil (srov. bod 23 rozsudku soudu prvního stupně, resp. bod 13 rozsudku odvolacího soudu).
15. V další části dovolání dovolatel pouze rozporuje skutkové závěry, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, popř. prezentuje vlastní skutkovou verzi; dovolatel uplatňuje tímto jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a ze kterého nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Jde o námitky, které přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nezakládají. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
16. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2025
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu