Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Pavla Malého a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce J. M., zastoupeného JUDr. Alešem Dvouletým, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská č. 674/55, proti žalovaným 1) hlavnímu městu Praha se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské náměstí č. 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1059/1, 2) Stavebnímu bytovému družstvu Praha se sídlem v Praze 8, Střelničná č. 1861/8a, IČO 00034592, zastoupenému Mgr. Jaroslavem Suttnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 1082/8, 3) Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, akciová společnost se sídlem v Praze 9, Sokolovská č. 42/217, IČO 00005886, zastoupenému JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí č. 5/28, 4) Technickému a zkušebnímu ústavu Praha, s. p. se sídlem v Praze 9, Prosecká č. 811/76a, IČO 00015679, zastoupenému Mgr. Ing. Janou Krupičkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Divadelní č. 2728/3a, 5) Státnímu statku hl. m. Prahy "v likvidaci" se sídlem v Praze 4, U mlýna č. 1754/3, IČO 00064092, zastoupenému JUDr. Julií Pítrovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Kudeříkové č. 1103/11, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu – o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 424/2022, podané dovolatelkou Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem se sídlem v Praze 3, Husinecká č. 1024/11a, IČO 01312774, zastoupenou Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, o dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2024, č. j. 4 Co 17/2024-340, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Dovolatelka je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 327,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce JUDr. Aleše Dvouletého, advokáta se sídlem v Praze 2, Londýnská č. 674/55.
III. Dovolatelka je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 327,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného 1) JUDr. Jana Nemanského, advokáta se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1059/1.
IV. Dovolatelka je povinna zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 327,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného 3) JUDr. Petra Šťovíčka, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí č. 5/28.
V. Ve vztahu mezi dovolatelkou a žalovanými 2), 4) a 5) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 10. 2024, č. j. 4 Co 17/2024-340, potvrdil výrokem I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2023, č. j. 29 Co 424/2022-282, jímž tento soud zamítl žalobu pro zmatečnost, kterou podala Česká republika – Státní pozemkový úřad proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2023, č. j. 29 Co 424/2022-223, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 9. 2022, č. j. 60 C 21/2019-190 (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III), a výroky II – VII rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že Česká republika – Státní pozemkový úřad (dále jen „zmatečnostní žalobkyně“) nebyla účastníkem původního řízení o návrhu žalobce na nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a Hlavní město Prahu, vedeného podle části páté občanského soudního řádu, a proto není aktivně legitimována k podání žaloby pro zmatečnost.
2. Proti usnesení podala dovolání zmatečností žalobkyně. Má za to, že odvolací soud se při řešení otázky, „zda má být za účastníka soudního řízení podle části páté občanského soudního řádu považován správní orgán, jehož rozhodnutí je u soudu napadeno, když v tomto soudním řízení se rozhoduje o právu žalobce na náhradu vůči státu, jehož jménem poskytuje tuto náhradu pouze tento správní orgán“, odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jakož i Ústavního soudu, představované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1385/2011, resp. nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 35/11. Navrhla, aby bylo usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. Žalobce a žalovaní 1) a 3) shodně navrhli odmítnutí, resp. zamítnutí dovolání, ostatní účastníci se nevyjádřili.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Dovolání není přípustné, neboť při řešení dovolatelkou nastolené otázky je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
8. Dovolací soud považuje za nebytné upozornit, že naprosto totožnou problematikou se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 22 Cdo 2431/2023 (ve vztahu k týmž účastníkům, pouze se jednalo o jiné rozhodnutí o jiných pozemcích), a od závěrů zde uvedených nemá důvod se Nejvyšší soud (už s ohledem na ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) odchýlit.
9. V uvedeném usnesení Nejvyšší soud, vycházeje ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 725/2021, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5046/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4043/2015, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4349/2018, vyložil, že právní závěr soudů nižších stupňů, že České republice
– Státnímu pozemkovému úřadu (která je správním orgánem, jenž vydal rozhodnutí v soukromoprávní věci) nebyla odňata možnost jednat před soudem ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř., pokud nebyla účastnicí navazujícího řízení podle části páté občanského soudního řádu, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
10. Dovodil též, že nejsou přiléhavé odkazy dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 35/11, ani na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1385/2011.
11. Protože naprosto stejná situace nastala i v této věci, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2025
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu