Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněné T-Mobile Czech Republic a. s. se sídlem v Praze 4, Chodov, Tomíčkova č. 2144/1, IČO 64949681, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, proti povinnému D. B., pro 14 643,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 EXE 10153/2025, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 EXE 10153/2025, projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, Exekutorský úřad Plzeň-město, podal dne 16. 1. 2025 u Okresního soudu v Ostravě žádost o pověření a nařízení exekuce spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne 8. 1. 2025 pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 14 643,48 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 12. 11. 2024, č. j. ČTÚ-30 149/2024-638/VIII.vyř.-VyP.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 2. 2024, č. j. 51 EXE 10153/2025-17, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. V odůvodnění uvedl, že povinný je v exekučním návrhu oprávněné označen bydlištěm na adrese XY, a v žádosti exekutora o pověření a nařízení exekuce bydlištěm XY. Lustrací v Centrální evidenci obyvatel se nepodařilo zjistit trvalý pobyt povinného na území ČR, odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky sdělil, že povinný v současnosti nemá povolený dlouhodobý pobyt na území České republiky, přechodný pobyt povolený od 29. 1. 2020 mu byl zrušen rozhodnutím správního orgánu OAMP MV ČR ze dne 30. 5. 2024, č. j. OAM-18292-20/ZR-2023, které nabylo právní moci dne 5. 6. 2024 a povinnému byla stanovena lhůta k vycestování z České republiky do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Z důvodu neznámého pobytu cizince byl v tomto řízení zastoupen opatrovníkem: Arcidiecézní charita Praha, Středisko Migrace, Londýnská č. 44, 120 00 Praha 2. Povinný byl od 28. 1. 2020 do 5. 6. 2024 hlášen na adrese: XY, adresa evidovaná v domovské zemi: XY. Na základě zjištění, že povinný v současné době nemá na území České republiky místo trvalého pobytu ani místo pobytu podle druhu pobytu cizince a že není ve vazbě ani ve výkonu trestu, dospěl k závěru, že v posuzované věci chybějí podmínky místní příslušnosti.
Podle § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.).
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, po předložení věci Okresním soudem v Ostravě (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl tak, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 4. 2025
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu