Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně A. Ř., zastoupené Mgr. Janem Heldesem, advokátem se sídlem v Polné, Husovo náměstí 20, proti žalovanému J. P., zastoupenému Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 2269/36, o vydání věcí, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 8 C 278/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 31. 10. 2024, č. j. 72 Co 133/2024-287, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 4. 2024, č. j. 8 C 278/2022-255, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vydání věcí specifikovaných ve výroku I, mimo jiné i “demontovatelné kuchyňské linky masiv včetně vestavěných spotřebičů, jejíž součástí jsou vestavná lednice Electrolux, indukční deska Whirpool, vestavná digestoř Electrolux, vestavná myčka Electrolux, vestavná trouba Electrolux, třídič odpadů, a potravinového výsuvu v kuchyni“ (dále též jen „sporné věci“). Výrokem II rozhodl o nákladech řízení.
2. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 10. 2024, č. j. 72 Co 133/2024-287, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části týkající se kuchyňské linky masiv včetně vestavěných spotřebičů, jejíž součástí jsou vestavná lednice Electrolux, indukční deska Whirpool, vestavná digestoř Electrolux, vestavná myčka Electrolux, vestavná trouba Electrolux, třídič odpadů, potravinového výsuvu v kuchyni a dalších věcí specifikovaných ve výroku I, v části týkající se vydání movitých věcí specifikovaných ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v této části zastavil (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
3. Závěr soudu prvního stupně, že vydání sporných věcí není možné, neboť jde o součásti nemovitosti, považoval odvolací soud za správný. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se vymezení součásti věci (rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 4869/2009, 20 Cdo 2736/2016 a 22 Cdo 2482/2008) uzavřel, že při posouzení toho, zda je kuchyňská linka samostatnou věcí či součásti věci jiné, je třeba zohlednit veškeré podstatné okolnosti, například vypořádat se s charakterem linky z hlediska její jedinečnosti, byla-li zhotovena pro konkrétní dům, potažmo specifické místo v něm, je-li ji možné znovu a především jinde sestavit a užívat, či neutrpěla-li demontáží natolik, že již nebude moci plnit svůj účel (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího sp. zn. 28 Cdo 1344/2018). K rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4311/2016, ve kterém byl akceptován závěr, že kuchyňská linka se součástí domu nestala, šlo o typizovanou sektorovou kuchyňskou linku, která nebyla zhotovena na míru a jejíž jednotlivé díly byly zavěšeny na lištách, po její demontáži nedošlo k poškození linky ani s ní dodané digestoře.
4. Nyní posuzovanou kuchyňskou linku však odvolací soud za samostatnou věc nepovažoval. Uvedl, že jde o kuchyňskou linku vyrobenou na míru přibližně do tvaru „U“, nikoli sektorovou, velmi dekorativní. Z hlediska umístění jednotlivých částí linky jsou zohledněna okna a radiátor v místnosti. Je vyrobena z jednoho materiálu, tedy nejde o různé skříně, několik jich je zavěšeno na zdi. Patrny jsou některé vestavěné spotřebiče – trouba, varná deska, myčka, mikrovlnná trouba, digestoř. V případě demontáže kuchyňské linky by došlo ve vztahu k domu jakožto věci hlavní k újmě na jeho hodnotě, minimálně k funkčnímu i estetickému znehodnocení domu. Oddělením kuchyňské linky by dům svému účelu nemohl sloužit. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2482/2008 a 20 Cdo 2736/2016 dodal, že z hlediska úvahy o charakteru věci jako součásti jiné věci či samostatné věci je významné, že kuchyňskou linku lze v domě nahradit linkou jinou. Vyzdvihl rovněž estetickou hodnotu kuchyňské linky i hodnotu funkční, která – oproti lince sektorové – uspokojuje všechny myslitelné potřeby, které moderní kuchyň nabízí (mimo jiné díky vestavěným spotřebičům, které jsou součástí kuchyňské linky), to na rozdíl od linek sektorových. Kuchyňská linka se proto stala součástí nemovitosti – domu v podílovém spoluvlastnictví účastníků, a z tohoto důvodu ji nelze vydat. Za součást kuchyňské linky považoval odvolací soud rovněž potravinový výsuv, neboť ten má stejný design jako zbytek kuchyně, je ze stejného materiálu se stejnými úchyty, na linku bezprostředně navazuje a souvisí i s jejím provozem, neboť jsou v něm uloženy potraviny.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“). Dovolání směřuje do části výroku I rozsudku odvolacího soudu týkající se kuchyňské linky a potravinového výsuvu a do nákladového výroku III rozsudku odvolacího soudu.
6. Dovolání považuje za přípustné, neboť je „nutné zodpovězení otázky, zda je výše uvedená kuchyňská linka součástí domu či zda se jedná o samostatnou věc, přičemž tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.“ Z obsahu dovolání lze dovodit, že právní otázku posouzení součásti věci považuje dovolatelka za vyřešenou v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4311/2016.
7. Dovolatelka nesouhlasí s posouzením kuchyňské linky jako součásti nemovitosti účastníků. V odůvodnění dovolání uvádí, že si je vědoma toho, že dovolací soud rozhoduje tuto otázku různě. Avšak podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4311/2016, na které opakovaně odkazuje, kuchyňská linka součástí nemovitosti není. Dovolatelka z rozhodnutí obsáhle cituje a dodává, že odvolací soud sice uvedené rozhodnutí v odůvodnění svého rozsudku zmínil, avšak interpretoval jej chybným způsobem. Jako hlavní argument odkázal odvolací soud na označení linky jako typizované soudním znalcem, přestože otázka, zda jde o součást věci, je otázkou právní, nikoli znaleckou. Nejvyšší soud přitom v daném rozhodnutí nezohledňoval, zda jde o typizovanou linku či nikoli, svou úvahu o kritériích (ne)samostatnosti kuchyňské linky naopak opřel o rozhodnutí R 33/1985, podle kterého do individuálního vlastnictví majitelů bytů spadají zejména kuchyňské linky. Tento závěr podporuje i úprava v § 322 o. s. ř. V konkrétním případě byla navíc linka demontována a přemístěna v rámci domu, což o splnění kritérií samostatnosti uvedených v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4311/2016 také svědčí. Rovněž svědek Ondráček uvedl, že linka byla standardním způsobem demontována a přemístěna. Z toho jasně plyne její oddělitelnost, soud se v případě pochybností mohl přesvědčit o tom, že i po přemístění linky je dům v pořádku. Podle přesvědčení dovolatelky není hlediskem pro posouzení samostatnosti kuchyňské linky to, zda jde o linku typizovanou či tzv. na míru, relevantní hlediskem je to, zda lze linku oddělit a zda se oddělením linka znehodnotí. Odkrytí přívodů energií a odpadu je přitom důsledkem odstranění každé kuchyňské linky, kuchyňská linka jako součást domu je i podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4311/2016 výjimkou.
8. Odvolacímu soudu dále vytýká, že při úvaze o tom, že není významné, že kuchyňskou linku lze nahradit kuchyňskou linkou jinou, odkázal na starší judikaturu než rozhodnutí 22 Cdo 4311/2016, a závěr, že daná kuchyňská linka uspokojuje oproti lince sektorové všechny myslitelné potřeby, které moderní kuchyň nabízí, označila za nepochopitelnou a nepřezkoumatelnou. Skutečnost, že věc slouží k lepšímu využití jiné věci, nemůže vést k závěru o tom, že jde o její součást.
9. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadené části změnil, a žalobě vyhověl.
10. Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
11. Dovolání není přípustné.
12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
14. Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že posouzení toho, zda jde o samostatnou věc, či o součást věci jiné vyplývá z úvahy soudu, která vychází z kritérií uvedených v zákoně a v konečném důsledku vždy záleží na individuálním posouzení každé věci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2840/2018).
15. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi setrvale vychází ze závěru, že může zpochybnit úvahu soudů nižších stupňů o tom, zda se jedná o samostatnou věc, či o součást věci jiné jen z toho hlediska, zda byla vzata v potaz zákonná kritéria, či v případech, že jde o úvahu zjevně nepřiměřenou nebo nedostatečně odůvodněnou (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2250/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2123/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3830/2017).
16. Obdobné funkční vazby jako mezi věcí a její součástí vznikají mezi věcí a jejím příslušenstvím; rozdíl tu spočívá zejména v míře fyzické sounáležitosti a možnosti využít příslušenství věci i jinak než pro věc hlavní. Příslušenství věci a její součást spolu úzce souvisí a v některých případech činí určení, kdy jde o příslušenství a kdy o součást věci, potíže; v takových případech je třeba vzít do úvahy všechny okolnosti věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1964/2003).
17. V usnesení ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4311/2016, Nejvyšší soud též uvedl, že v jeho rozsudku ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4367/2016 (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2250/99), zdůraznil, že zákon další kritéria nestanoví; ta vymezila judikatura, která však současně uvádí, že vždy je třeba přihlížet „ke všem okolnostem“ dané věci a že zejména v hraničních případech záleží rozhodnutí na úvaze soudů v nalézacím řízení, vycházející ze specifických rysů každého případu a zohledňující zákonná kritéria, tj. že součást podle povahy věci k ní náleží a nemůže být oddělena, aniž by věc byla znehodnocena. Tato kritéria musí být splněna současně. Specifikace uvedených kritérií v judikatuře slouží jako východisko pro úvahy soudu, kterou však striktně neomezuje ani nedeterminuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 200/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 29 Odo 97/2003).
18. V rozsudku ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4311/2016, Nejvyšší soud nevyslovil právní názor, že kuchyňská linka je vždy samostatnou věcí – předmětem vlastnického práva, z uvedeného rozhodnutí ani neplyne, že by posouzení kuchyňské linky jako součásti nemovitosti mělo být pouze výjimkou. Podává se z něj, že podle okolností věci může být kuchyňská linka jak samostatnou věcí, tak i součástí domu nebo bytu. Ani odkaz na rozhodnutí publikované pod č. 33/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nelze přecenit, neboť tam šlo o výklad zákona č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům. Ustanovení § 322 o. s. ř. se týká kuchyňské linky jen v případě, že je s ohledem na okolnosti věci samostatnou movitou věcí, nikoliv součástí nemovitosti.
19. V této věci se odvolací soud vypořádal se všemi individuálními skutečnostmi, zejména s tím, že jde o kuchyňskou linku zhotovenou na míru a přizpůsobenou konkrétní místnosti, ve které je umístěna. Vysvětlil, že v případě demontáže kuchyňské linky by došlo ve vztahu k domu jakožto věci hlavní k újmě na jeho hodnotě, minimálně k funkčnímu i estetickému znehodnocení domu; i to je důvodem pro posouzení kuchyňské linky jako součásti nemovitosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 200/2010, a další judikaturu tam uvedenou). Přitom vzal do úvahy i to, co bylo uvedeno v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4311/2016 a uvedl, v čem se skutkový stav liší od nyní projednávané věci. Vzal tedy do úvahy zákonná kritéria (že posuzovaný objekt podle jeho povahy k domu patří a nemůže být oddělen, aniž by byl dům znehodnocen) a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená ani nedostatečně odůvodněná. Rozhodnutí odvolacího soudu tak nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; dovolání proto není přípustné.
20. Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
21. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
22. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 6. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu