Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupeného Mgr. Daliborem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze, Spálená 97/29, proti žalované Prague Business Investment s.r.o., se sídlem v Praze, Jeremenkova 1021/70, IČO 04796985, zastoupené JUDr. Lucií Remrovou, advokátkou se sídlem v Praze, Jeremenkova 1021/70, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 33 C 135/2024, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2024, č. j. 29 Co 391/2024
-86, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2024, č. j. 29 Co 391/2024-86, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se v řízení domáhá nahrazení projevu vůle žalované – uzavření kupní smlouvy ohledně stavby žalované postavené na pozemku žalobce. Žalobce tvrdí, že jako vlastník tohoto pozemku má zákonné předkupní právo ke stavbě žalované podle § 3056 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná totiž ohledně stavby uzavřela dne 22. 12. 2023 kupní smlouvu o jejím prodeji s V. Dne 19. 3. 2024 byl podán návrh na vklad vlastnického práva V. do katastru nemovitostí; následně byl návrh vzat zpět a vkladové řízení dne 23. 4. 2024 zastaveno. Podle žalobce mu nebyla ze strany žalované učiněna nabídka na využití předkupního práva, čímž mu vzniklo právo domáhat se uzavření kupní smlouvy.
2. Žalobce podal návrh na přerušení řízení. V něm uvedl, že žalovaná stavbu nabyla ve veřejné dražbě, přičemž platnost této dražby je napadena v řízení vedeném Městským soudem v Brně pod sp. zn. 16 C 259/2023 (žalovaná i v tomto řízení vystupuje na straně žalované).
3. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 29. 8. 2024, č. j. 33 C 135/2024-70, řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 259/2023 (výrok I). Dále zamítl návrh žalobce na přerušení řízení do pravomocného rozhodnutí o návrhu společnosti OPZ Plus, a.s., na vynětí stavby z majetkové podstaty podaném v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 99 INS 11900/2018 (výrok II).
4. Podle soudu prvního stupně má žalobce možnost domáhat se práva retraktu po žalované. Za této situace pak jako významné spatřoval, zda je žalovaná skutečnou vlastnicí stavby, tj. zda ji nabyla na základě platné dražby, neboť to má význam pro posouzení důvodnosti žaloby. Soud proto dospěl k závěru, že v řízení vedeném u Městského soudu v Brně je řešena otázka, která má nejen význam pro výsledek tohoto řízení, ale dokonce ji ani není oprávněn řešit, neboť platnost veřejné dražby nelze posuzovat jako otázku předběžnou. Uzavřel, že je dán důvod pro přerušení řízení jak podle § 109 odst. 1 písm. b), tak podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), přičemž se přednostně uplatní obligatorní přerušení podle prvního zákonného ustanovení.
5. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované usnesením ze dne 11. 11. 2024, č. j. 29 Co 391/2024-86, usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku I tak, že se řízení nepřerušuje.
6. Odvolací soud uvedl, že v tomto řízení nemůže být platnost dražby přezkoumána ani jako předběžná otázka, proto nemůže být úspěšně zpochybněn ani výsledek dražby. V řízení, pro které soud prvního stupně napadeným usnesením své řízení přerušil, se proto neřeší otázka významná pro rozhodnutí v této věci. Vzhledem k těmto skutečnostem proto citované probíhající řízení před Městským soudem v Brně není důvodem pro vyčkání na jeho rozhodnutí. Na jeho výsledku sice závisí pasivní legitimace žalované v tomto řízení, to však platí jen za situace, že tamní řízení skončí dříve vyhověním bývalému vlastníku.
7. Žalobce proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání. Kromě shrnutí průběhu řízení rozebral důvodnost podané žaloby z meritorního hlediska. Dále uvedl, že napadené usnesení podle něj závisí na vyřešení otázky posuzování podmínek, za nichž se řízení přeruší. Odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a věc nesprávně právně posoudil. Odkázal na judikaturu týkající se aplikace § 109 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. c) o. s. ř. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3197/2016, 22 Cdo 1868/2014). Odvolací soud podle něj bez bližšího odůvodnění uvedl, že se v řízení před Městským soudem v Brně neřeší otázka, která by měla význam pro rozhodnutí v této věci. Na druhou stranu však uvedl, že na výsledku řízení o neplatnosti dražby závisí pasivní legitimace žalovaného v probíhajícím řízení. To má však platit pouze tehdy, že tamní řízení skončí dříve vyhověním bývalému vlastníkovi. Odvolací soud si podle žalobce činí předběžně sám názor na platnost dražby. Podle rozhodovací praxe je navíc veřejná dražba neplatná jen, vysloví-li to soud; nelze ji posuzovat jako předběžnou otázku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 953/2014, 29 Cdo 3703/2021). Závěry odvolacího soudu o tom, že zákonné důvody přerušení řízení dány nejsou, proto nemohou obstát. Navrhl, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje, příp. aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno.
8. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že dovolání považuje za nepřípustné a nedůvodné; mělo by být odmítnuto, příp. zamítnuto. Dále reagovala na část dovolání, v níž se žalobce vyjádřil k meritornímu posouzení věci.
9. Žalobce v replice vyjádřil nesouhlas s náhledem žalované na meritorní posouzení věci.
10. Dovolání je přípustné a zároveň i důvodné.
11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
13. Žalobce v dovolání namítal nesprávné posouzení důvodů pro přerušení tohoto řízení.
14. Tato námitka zakládá přípustnost dovolání, neboť se odvolací soud odchýlil od odkazované rozhodovací praxe dovolacího soudu; zároveň je i důvodná.
15. V usnesení ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3197/2016, Nejvyšší soud uvedl, že závisí-li rozhodnutí na řešení předběžné otázky, je soud povinen řízení podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přerušit, jestliže jde o takovou otázku, kterou není oprávněn sám řešit. Jedná se zejména o otázku, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a kdo je spáchal, jakož i o otázky osobního stavu (§ 135 o. s. ř.). K přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přistoupí soud v zájmu hospodárnosti tehdy, jestliže probíhá jiné řízení nebo jestliže dal podnět k zahájení jiného řízení, v němž je řešena (má být řešena) otázka, která může mít význam pro jeho rozhodnutí a kterou by si jinak mohl předběžně vyřešit sám (§ 135 odst. 2 o. s. ř.).
16. Veřejná dobrovolná dražba je – jak dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) – neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou.
17. Totéž pak platí i pro neplatnost veřejné nedobrovolné dražby (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 224/2007). Potud se se závěry odvolacího soudu dovolací soud ztotožňuje.
18. Na základě těchto východisek pak odvolací soud uzavřel, že nemůže-li být mimo řízení o neplatnost dražby posuzována otázka platnosti dražby, nemůže být v jiném řízení s úspěchem zpochybněna platnost dražby ani její výsledek, tj. vlastnictví vydražitele.
19. S tímto závěrem nicméně dovolací soud nesouhlasí.
20. V posledně uvedeném rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 224/2007 Nejvyšší soud zdůraznil, že vysloví-li soud neplatnost dražby, deklaruje tím, že vydražitel vlastnické právo k vydraženým nemovitostem nikdy nenabyl; účinky tak nastávají ex tunc. Neplatnost dražby tedy není založena až rozhodnutím soudu. Pokud bylo řízení o neplatnost dražby zahájeno, nelze odmítnou námitku, kterou je výsledek dražby zpochybněn, s odůvodněním, že výsledek dražby nemůže být posouzen ani jako otázka předběžná.
21. K povinnosti přerušit řízení podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. do skončení řízení o otázce, kterou nelze řešit ani jako předběžnou, dospěl Nejvyšší soud i u otázky oprávněnosti zahrnutí majetku do soupisu majetkové podstaty, kterou je povolán řešit výlučně insolvenční soud (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014).
22. Odvolací soud v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 718/2007, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 873/2012. Poukaz na první z uvedených rozhodnutí však není přiléhavý již proto, že žaloba na neplatnost veřejné dražby vůbec nebyla podána, a totéž platí i pro druhé rozhodnutí, na které odvolací soud odkázal.
23. Z výše uvedené judikatury – pro poměry dané věci – vyplývá toliko závěr, že mimo řízení o vyslovení neplatnosti dražby nemůže soud platnost dražby posuzovat ani jako otázku předběžnou. Neznamená to však, že účastník řízení nemůže zpochybnit vlastnické právo vydražitele, a to prostřednictvím argumentu, že v jiném soudním řízení probíhá řízení o neplatnost dražby. Tak tomu je i v souzené věci.
24. Obdobná argumentační východiska pak judikatura dlouhodobě razí u peněžních nároků z neplatného pracovního poměru, kde již v minulosti dospěla k závěru, že „neplatnost rozvázání pracovního poměru lze soudním rozhodnutím určit jen v řízení zahájeném žalobou podanou podle ustanovení § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, že v jiném řízení soud není oprávněn řešit neplatnost rozvázání pracovního poměru, a to ani jako otázku předběžnou, a že, nebyla-li neplatnost rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu vydaným v řízení zahájeném žalobou podanou podle ustanovení § 72 zákoníku práce, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96, který byl uveřejněn pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1618/2000, který byl uveřejněn pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, popřípadě v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2208/2000). Je vyloučeno, aby soudy v řízení o náhradu mzdy nebo platu z neplatného rozvázání pracovního poměru řešily (jako předběžnou otázku) to, zda rozvázání pracovního poměru je neplatným právním úkonem.“ V takových případech se pak otázka přerušení řízení posuzuje nikoliv podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., ale podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 137/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2203/2020).
25. Posuzoval-li odvolací soud se shora uvedenou argumentací předpoklady pro možné přerušení řízení jen podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a nezabýval se otázkou přerušení podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ačkoliv soud právě na tomto ustanovení svůj závěr o přerušení řízení založil, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud toto usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
26. Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť tímto usnesením se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu