Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. S., zastoupeného Mgr. Filipem Gerykem, advokátem se sídlem ve Vyškově, Palánek 254/12a, proti žalované e – Finance XY, s.r.o., IČO XY, se sídlem v XY, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 284/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2025, č. j. 38 Co 128/2024
-101, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2025, č. j. 38 Co 128/2024-101, a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 5. 2024, č. j. 6 C 284/2023-68, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vyškově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY. Tvrdil, že na tomto pozemku stojí nejméně od roku 1934 zeď jeho rodinného domu č. p. XY, který je součástí pozemku parc. č. st. XY ve stejném katastrálním území. Žalobce a před ním jeho právní předchůdci užívají bez přerušení držby tento pozemek celkem již téměř 90 let.
2. Žalovaná namítala, že stavba domu nebyla provedena na sporném pozemku v dobré víře, neboť právním předchůdcům žalobce muselo být zřejmé z geometrického plánu, že stavba je umístěna na cizím pozemku. Uvedli také, že držba právních předchůdců byla zatížena nepoctivým úmyslem, který tíží i žalobce jako právního nástupce, a že přesah budovy na pozemek žalovaných zjistil katastrální úřad už v roce 2021 při digitalizaci. Nesoulad byl řešen s žalovaným, což vylučuje i jeho dobrou víru. Zpochybnila rovněž, že současná zeď odpovídá zdi stavby v roce 1934, poukázala také na to, že tehdejší domkáři provedli stavby tak, že je opřeli o zámeckou zeď, o které věděli, že je ve vlastnictví majitelů zámku XY. Nemohli se tedy domnívat, že se ujímají držby, aniž by rušili držbu cizí.
3. Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 5. 2024, č. j. 6 C 284/2023-68, určil, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. XY v katastrálním území XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
4. Při svém rozhodnutí vycházel z následujících skutkových zjištění. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č.p. XY, v katastrálním území XY, a to na základě kupní smlouvy z 28. 1. 2015. V katastru nemovitostí je jako vlastník pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále i jen „pozemek parc. č. XY“) uvedena žalovaná. Nemovitosti, které nyní vlastní žalobce, nabyli smlouvou z 6. 2. 1934 manželé Z., součástí smlouvy byl situační plánek, který odděloval prodávanou (nově oddělenou) parcelu s již stojícím dřevníkem a na kterém je patrná zeď, nikoli však v úseku zadní části již stojící budovy na pozemku č. kat. XY. Hospodářské stavby a chlévy byly v letech 1934-1936 přestavěny na rodinný dům. Pozemek parc. č. st. XY dále v roce 1962 nabyla od svého manžela B. Z., která zemřela v roce 2006, děděním po ní nabyli pozemek a dům č. p. XY I. H. a O. P., kteří pozemek, jehož součástí je tento dům, prodali žalobci. Pozemek parc. č. XY vznikl v rámci digitalizace v roce 2021, kdy bylo zjištěno, že část pozemku parc. č. XY je zastavěna budovou na pozemku parc. č. st. XY.
5. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně podle § 1089 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a § 3066 o. z. a dospěl k závěru, že žalobce nabyl vlastnictví k pozemku parc. č. XY mimořádným vydržením, neboť tento pozemek byl v dlouhodobé nerušené držbě v nikoli nepoctivém úmyslu od roku 1934 až do roku 2015 (vzhledem ke skutkovým zjištěním bylo zřejmě míněno 2021 – poznámka dovolacího soudu), kdy byla v rámci digitalizace zjištěna odlišnost, a to v situaci, kdy žalovaná ani v historické linii její právní předchůdci své vlastnické právo ke spornému pozemku neuplatňovali. Jde tedy o typický případ vedoucí k vydržení.
6. K odvolání žalobců Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 1. 2025, č. j. 38 Co 128/2024-101, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud vyšel při svém rozhodnutí ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Uvedl, že „zpochybnění dobré víry právních předchůdců žalobce manželů Z. v souvislosti s kupní smlouvou ze dne 6. 2. 1934“ nebylo prokázáno, první pochybnosti mohly vzniknout až v roce 2021 v rámci měření za účelem digitalizace, žalobce tak se započtením vydržecí doby svých právních předchůdců, pozemek mimořádně vydržel, neboť nepoctivý úmysl prokázán nebyl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.
8. Odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu vyřešil následující právní otázky:
1) Zda žalobce jakožto držitel sporného pozemku je oprávněn si do své vydržecí doby započíst vydržecí dobu svých právních předchůdců, kteří již hypoteticky mohli sami sporný pozemek vydržet. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, 22 Cdo 248/2018 a 22 Cdo 1066/2015 a namítá, že držitel si může do své vydržecí doby započíst dobu držby svých právních předchůdců, ale pouze tehdy, pokud tito právní předchůdci sami věc či právo již nevydrželi. Odvolací soud však započetl bez dalšího vydržecí dobu právních předchůdců žalobce, aniž se zabýval tím, zda tito sami teoreticky mohli sporný pozemek vydržet.
2) Zda mohli mít právní předchůdci žalobce a žalobce důvodné přesvědčení, že nepůsobí jinému újmu (tj. mít poctivý úmysl co se týká držby sporného pozemku), pokud byl sporný pozemek a sousední pozemek oddělen zřetelnou hranicí – zdí, o které právní předchůdci žalobce i žalobce věděli, že je ve vlastnictví žalované. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1886/2017 a sp. zn. 22 Cdo 2914/2024, od kterých se podle jejího názoru odvolací soud odchýlil, když přes jasně seznatelnou hranici mezi pozemkem žalobce (a jeho právních předchůdců) a pozemkem žalované dovodil, že se právní předchůdci žalobce ani žalobce nemohli domnívat, že jejich držba působí jinému újmu.
9. Za právní otázku dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou považují otázku
3) zda mohli (čistě teoreticky) právní předchůdci žalobce sporný pozemek sami vydržet a následně jej převést na žalobce kupní smlouvou i přesto, že sporný pozemek nebyl výslovně předmětem kupní smlouvy.
10. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že změní rozsudek soudu prvního stupně na zamítavý, případně aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Navrhla dále, aby právní moc rozsudku odvolacího soudu byla odložena do pravomocného rozhodnutí o dovolání.
11. Žalobce navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto jako nepřípustné a rozsudek odvolacího soudu potvrzen. Rozsudky obou stupňů považuje za správné po skutkové i právní stránce. Započtení vydržecí doby právního předchůdce bez dalšího umožňuje podle jeho názoru § 1096 odst. 2 o. z., na smluvním převodu sporného pozemku není rozhodnutí odvolacího soudu založeno a vědomost žalobce o tom, že pozemek je cizí, nebyla prokázána. Návrh na odklad právní moci označil za účelový a neopodstatněný.
III.
Přípustnost dovolání
12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
14. Otázka 3), tedy zda mohli právní předchůdci žalobce sporný pozemek sami vydržet a následně jej převést na žalobce kupní smlouvou i přesto, že sporný pozemek nebyl výslovně předmětem kupní smlouvy, přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Odvolací soud se možností převodu pozemku neuvedeného v převodní smlouvě nezabýval, vyšel z originárního nabytí vlastnického práva žalobce mimořádným vydržením.
15. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky 2), tedy zda mohli mít právní předchůdci žalobce a žalobce důvodné přesvědčení, že nepůsobí jinému újmu, pokud byl sporný pozemek a sousední pozemek oddělen zřetelnou hranicí. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle kterých hranice mezi pozemkem parc. č. XY a sousedním pozemkem nebyla v místě, kde byla hospodářská budova následně přestavěná na rodinný dům, seznatelná, a to ani z geometrického plánu připojeného ke kupní smlouvě z roku 1934. Nejvyšší soud opakovaně vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, uveřejněný pod číslem 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).
16. Dovolání je přesto přípustné a rovněž důvodné, neboť odvolací soud se při posouzení otázky započtení držby právního předchůdce do vydržecí doby odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV.
Důvodnost dovolání
17. K nabytí vlastnického práva žalobce vydržením mělo dojít po 1. 1. 2014, dovolací soud proto podle § 3028 odst. 2 o. z. postupoval při posouzení předpokladů pro vydržení podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
18. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.
19. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.
20. K vydržení za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, publikovaném pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal a odůvodnil závěr, že do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (§ 1092, 1096 o. z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci. V usnesení ze dne 25. 3. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3385/2023, k tomu Nejvyšší soud dodal, že vydržení postihuje původního vlastníka, který po celou vydržecí dobu držbu nevykonává, ale nemůže postihnout vlastníka, který naopak po celou tuto dobu držbu vykonává, a nabyl tak vlastnické právo, vyjma případu, že následuje držba další osobou po celou zákonnou vydržecí dobu. Při vydržení se započítává „vydržecí doba“ předchůdce. Jde tedy o zápočet držby způsobilé k vydržení, resp. směřující k vydržení. Takovou držbou však není držba vlastnická; drží-li věc její vlastník, nelze o vydržecí době uvažovat. Již proto nelze držiteli započíst dobu, po kterou držel věc jeho předchůdce jako vlastník. Vydržení je způsob nabytí vlastnického práva držitelem a jeho ztráty vlastníkem. Vydržecí doba je stanovena na ochranu vlastníka tak, aby měl možnost důsledkům držby jeho věci nevlastníkem zabránit. Bylo by protismyslné, aby držba vlastníka byla započtena ve prospěch toho, jehož držba má vlastníka o vlastnické právo připravit. Může nastat situace, že předchůdcem toho, kdo se vydržení dovolává, je osoba jemu blízká (resp. více takových osob), která, jak lze předpokládat, by proti započtení vlastnické držby nic nenamítala. Ani v takovém případě však zákon takové započtení neumožňuje.
21. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně započetl do vydržecí doby potřebné pro mimořádné vydržení žalobcem dobu držby jeho právních předchůdců, aniž by se zabýval tím, zda některý z právních předchůdců sám nenabyl ke spornému pozemku vlastnické právo vydržením. Vydržení vlastnictví právním předchůdcem žalobce (zejména v období do úmrtí B. Z.) přitom zjištěné skutečnosti nevylučují. Jeho právní posouzení je proto neúplné, a tedy nesprávné.
V. Závěr
22. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na nesprávném právním posouzení, důvody pro změnu rozsudku odvolacího soudu nejsou dány. Nejvyšší soud proto aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí prvního stupně, dovolací soud proto zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
23. Soud prvního stupně se při dalším projednání věci bude zabývat tím, zda některý z právních předchůdců žalobce, jejichž držbu započetl do vydržecí doby potřebné pro mimořádné vydržení žalobcem, sám část zemského povrchu nyní označenou jako pozemek parc. XY nevydržel. Do vydržecí doby žalobce započte jen držbu, která není vlastnická. Neopomene, že držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení (které v dané věci přichází v úvahu jen u žalobce), se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc „nikoli v nepoctivém úmyslu“; není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým anebo oprávněným (viz rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, uveřejněný pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Držba v nikoli nepoctivém úmyslu se posuzuje k okamžiku, kdy se držitel (každý z držitelů, jehož držbu je třeba do vydržecí doby započíst) držby chopil; to že se držitel později dozví o skutečnostech, které jsou způsobilé jeho přesvědčení, že držbou nepůsobí nikomu újmu, zpochybnit nebo vyvrátit, nemá samo o sobě za následek zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Pokud držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby v zásadě zabránit mimořádnému vydržení jen žalobou napadající „držbu nebo její poctivost“, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva, nebo, má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, nebo ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2748/2024). Vzhledem k dosud učiněným skutkovým zjištěním se bude soud rovněž zabývat možností aplikace ustanovení o přestavku (§ 3059 a § 1087 o. z.).
24. Soud prvního stupně je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.).
25. O návrhu žalované na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu dovolací soud samostatným rozhodnutím nerozhodoval, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo tímto rozhodnutím zrušeno, čímž byl požadavek žalované v přiměřené lhůtě fakticky zcela uspokojen (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4776/2017).
26. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 6. 2025
Mgr. David Havlík
předseda senátu