Plný text
22 Cdo 1572/2022-208
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně KAREL HOLOUBEK - Trade Group, a. s., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 682/20, IČO: 25060996, zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Polská 61/4, proti žalovanému J. Z., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, o zřízení věcného břemene, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 44 C 158/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2022, č. j. 44 Co 39/2020-190, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 10. 2019, č. j. 44 C 158/2011-170, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zřízení věcného břemene za náhradu, na dobu neurčitou, spočívající v povinnosti vlastníka: a) pozemku parc. č. XY strpět umístění, užívání, opravy a údržbu objektu č. p. XY postaveného na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY; b) pozemku parc. č. XY strpět umístění, užívání, opravy a údržbu objektu bez č. p./č. e. postaveného na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY; c) pozemku parc. č. XY strpět umístění, užívání, opravy a údržbu objektu bez č. p./č. e. postaveného na pozemku parc. č. XY, vše nacházející se v obci XY, části obce a katastrálním území XY, zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm XY (dále též „předmětné stavby“ a „předmětné pozemky“) – (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 1. 2022, č. j. 44 Co 39/2020-190, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém namítá, že se odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně staveb na cizích pozemcích. Ačkoliv odvolací soud dospěl k závěru, že předmětné stavby byly zřízeny jako neoprávněné, aplikoval na případ judikaturu týkající se staveb oprávněných. Stavba od počátku neoprávněná přitom nemůže být již stavbou oprávněnou. Připustit lze pouze nahrazení trvalého práva k umístění stavby právem dočasným. Uzavření nájemní smlouvy mělo za cíl pouze vyřešení vztahů mezi účastníky v rovině obligační. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Žalobkyně namítla, že se z předmětných staveb postavených neoprávněně nemohly stát stavby oprávněné.
Tato námitka přípustnost dovolání nezakládá, neboť se odvolací soud při řešení uvedené otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
O neoprávněnou stavbu jde v případě, že někdo zřídí stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo. Pokud však vlastník pozemku a stavebník uzavřou po zřízení neoprávněné stavby smlouvu, na jejímž základě vznikne stavebníkovi věcné anebo obligační právo mít nadále na cizím pozemku stavbu, nelze se domáhat uspořádání vztahů z neoprávněné stavby podle § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Pouhé vyjádření souhlasu s další existencí stavby však není právní skutečností, která by takové právo zakládala; to, že vlastník pozemku se nedomáhá odstranění neoprávněné stavby, případně jejího přikázání do svého vlastnictví, jej samo o sobě nezbavuje práva domáhat se vypořádání podle § 135c zákona č. 40/1964 Sb. [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1627/99 (uveřejněný pod č. 42/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4434/2013 (uveřejněné pod č. C 15 257 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck - dále jen „Soubor“)].
Soudní praxe tak připouští změnu režimu, kdy se původně neoprávněná stavba následně může stát stavbou, která stojí na pozemku jiného vlastníka na základě dodatečně vzniklého právního titulu. Právní poměry účastníků se pak řídí tímto právním titulem, resp. důsledky, které nastupují po jeho následném odpadnutí, aniž by se opětovně jednalo o neoprávněnou stavbu.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2653/2012 (uveřejněném pod č. C 14 249 v Souboru), vysvětlil, že z principu autonomie vůle vyplývá nejen oprávnění účastníků občanskoprávních vztahů dát vzniknout právním vztahům, ale i oprávnění tyto vztahy měnit, rušit či nahrazovat. Není tak vyloučeno, aby účastníci řízení nahradili z objektivního pohledu jedno právo účastníka za právo jiné s odlišným obsahem a povahou, které může být nahlíženo pro některého účastníka právního vztahu např. jako méně výhodné. Jestliže by došlo k privativní novaci, v jejímž rámci dochází k nahrazení dosavadního závazku závazkem novým, pak po zániku nového závazku se nemůže obnovit předchozí právní režim založený právním vztahem, jenž byl zrušen právě závazkem vyplývajícím z privativní novace. To znamená, že po zániku práv a povinností vyplývajících z uzavřeného právního poměru by se další právní režim neřídil právním poměrem původním právě proto, že tento poměr by byl nahrazen závazkem novým při současném zrušení původního právního vztahu.
Tento závěr vyslovil Nejvyšší soud v situaci, kdy stavebníku svědčilo právo k vybudování a umístění stavby trvalého charakteru, přičemž následně byla uzavřena nájemní smlouva. Tím spíše pak je tato možnost dána tam, kde původně mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku neexistuje žádný právní poměr – jde o neoprávněnou stavbu – a následně dojde k uzavření nájemní smlouvy na dobu určitou [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2439/2018 (dostupný na www.nsoud.cz)].
Závěr o možnosti nahrazení původního právního poměru jiným mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku akceptoval dovolací soud dále např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2023/2013 (uveřejněném pod č. C 14 633 v Souboru), či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2252/2015 (uveřejněném pod č. C 14 811 v Souboru).
V řešené věci nalézací soudy dospěly k závěru, že předmětné stavby vznikly na předmětných pozemcích bez existence občanskoprávního titulu. Následně však došlo k uzavření nájemní smlouvy, na jejímž základě vzniklo žalobkyni oprávnění mít předmětné stavby na pozemcích žalovaného. Právní poměry účastníků se tedy řídí právě tímto právním titulem – uzavřenou nájemní smlouvou. Ačkoliv tak předmětné stavby vznikly jako neoprávněné, skutečnost, že mezi stavebníkem a vlastníky pozemku vznikl obligační (nájemní) vztah, vylučuje aplikaci § 135c obč. zák., a to i kdyby později toto oprávnění zaniklo.
Jestliže dovolatelka v dovolání konstatuje, že „okolnosti uzavření nájemního vztahu a dohody o narovnání měly za cíl pouze vyřešení vztahů mezi účastníky v rovině obligační, nikoliv v rovině věcněprávní“, pak s touto námitkou není spojeno jakékoliv vymezení přípustnosti dovolání.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jej odmítl.
V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu