Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně J. M., zastoupené JUDr. Tomešem Vytiskou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 1/II., proti žalovaným 1) V. V. a 2) A. M., zastoupeným Mgr. Petrou Hromádkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 129/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2025, č. j. 7 Co 590/2025-343, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalovanému 1) 7 072 Kč a žalované 2) 5 712 Kč, vše do 3 dnů do právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petry Hromádkové.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. 2. 2025, č. j. 6 C 129/2022-325, zastavil dovolací řízení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 3. 4. 2025, č. j. 7 Co 590/2025-343, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že „napadeným rozhodnutím se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, tím podle jejího názoru došlo ke splnění podmínek podle § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).
4. Má za to, že odvolací soud pochybil, když potvrdil usnesení odvolacího soudu o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, neboť žalobkyni po celou dobu dodatečné lhůty pro zaplacení soudního poplatku bránilo v jeho zaplacení vyrozumění exekutorského úřadu o zahájení exekuce spojené se zákazem nakládat s majetkem žalobkyně nebo s majetkem, který je ve společném jmění manželů. Právní zástupce žalobkyni sice o výzvě k zaplacení soudního poplatku informoval, okresní soud jí však výzvu doručil se zpožděním, nemohla se tak ve stanovené lhůtě ani omluvit. Důvody pro osvobození od soudního poplatku přitom na její straně nebyly, nepodala proto návrh na osvobození, o kterém se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zmínil. Má proto za to, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Žalovaní k dovolání uvedli, že žalobkyně nepředkládá k řešení žádnou právní otázku, neoznačuje ani konkrétní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, od které se odvolací soud odchýlil, žádné rozhodnutí dovolacího soudu neuvedla. Podmínka přípustnosti dovolání tak není splněna. Podrobněji se vyjadřují k náležitostem dovolání a k nedůvodnosti dovolání v této věci a navrhují, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
6. Dovolání má vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. Uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na nalus.usoud.cz), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
10. Posouzení formálních náležitostí dovolání stanovených občanským soudním řádem, a to včetně řádného vymezení otázky přípustnosti dovolání, není ze strany Nejvyššího soudu přepjatým formalismem, ale zákonem stanoveným postupem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, či stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
11. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23, zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn.
12. Žalobkyně v dovolání řádně nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí, neformuluje, neodkazuje ani na žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by vyjadřovalo rozhodovací praxi dovolacího soudu, od které se odvolací soud odchýlil nebo která by dle dovolatelky měla být překonána. K namítané vadě řízení (kterou však představuje nesprávné právní posouzení důvodů pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku) by mohl dovolací soud přihlížet (z úřední povinnosti) jen tehdy, shledal-li by dovolání z jiného důvodu přípustným (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 776/2020, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16).
13. Dovolání postrádá řádné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.). Vady dovolání nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. Zcela nad rámec dovolacího přezkumu dovolacího soud dodává, že je-li účastník zastoupen advokátem, výzva k zaplacení soudního poplatku se v souladu s § 50b odst. 2 o. s. ř. doručuje jen tomuto zástupci (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07) a že zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku lze v případě, že poplatník nemůže bez své viny poplatek zaplatit, při současném nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, zabránit včasným sdělením a doložením těchto okolností podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
15. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 29. 7. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu