Plný text
22 Cdo 2490/2025-723
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně NEWLAKITA s.r.o., IČO 27845567, se sídlem v Ostravě, Tyršova 885/24, zastoupené JUDr. Mgr. Marcelem Petráskem, M.B.A., LL.M. advokátem se sídlem v Praze, Palackého 715/15, proti žalovanému M. U., zastoupenému Mgr. Janou Libusovou, advokátkou se sídlem v Lounech, Čeňka Zemana 1716, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 22 C 289/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, č. j. 28 Co 228/2024-579, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. V této věci se Nejvyšší soud zabýval procesní otázkou přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu vydaného v rámci odvolacího řízení, ve kterém odvolací soud rozhodl o neúčinném zpětvzetí žaloby.
I. Dosavadní průběh řízení
2. Okresní soud Praha – východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 4. 2024, č. j. 22 C 289/2022-285, zrušil podílové spoluvlastnictví právní předchůdkyně žalobkyně (SUOPELOS s.r.o., IČO 27845541, se sídlem v Ostravě, Tyršova 885/24) a žalovaného k pozemku parc. č. XY, zapsanému na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, obec XY, katastrální území XY (výrok I) a nařídil jeho prodej ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi účastníky v poměru k jejich spoluvlastnickým podílům, tj. žalobkyni jednou polovinou (1/2) a žalovanému jednou polovinou (1/2) (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o nákladech státu (výroky III až V).
3. V průběhu odvolacího řízení podáním ze dne 30. 1. 2025 vzala žalobkyně žalobu v plném rozsahu zpět. Žalovaný se zpětvzetím žaloby nesouhlasil.
4. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 1. 2025, č. j. 28 Co 228/2024-579, rozhodl o tom, že zpětvzetí žaloby není účinné, a žalobkyni poučil, že proti usnesení není dovolání přípustné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
6. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
7. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 238a o. s. ř. dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
9. Usnesení, jímž odvolací soud v průběhu řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu ve věci samé podle § 222a odst. 2 o. s. ř. rozhodne, že zpětvzetí žaloby není účinné (tj. nepřezkoumává k odvolání účastníka rozhodnutí soudu prvního stupně o neúčinnosti zpětvzetí žaloby), má charakter procesního rozhodnutí vydaného v rámci odvolacího řízení. Nejde o rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí a jehož přípustnost by mohla být založena podle § 237 o. s. ř. Současně takové rozhodnutí nelze subsumovat ani pod rozhodnutí odvolacího soudu taxativně vyjmenovaná v § 238a o. s. ř., tj. tam uvedená rozhodnutí vydaná v průběhu odvolacího řízení, v nichž odvolací soud posuzoval procesní otázky, které vyvstaly až v odvolacím řízení a které neřešil soud prvního stupně v rozhodnutí napadeném odvoláním, u nichž zákonodárce pro jejich význam umožnil, aby rozhodnutí o nich podléhalo přezkumu dovolacího soudu (stanovil přípustnost dovolání proti nim podaných), přestože nesplňují podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť se jimi nekončí odvolací řízení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto podle § 222a odst. 2 o. s. ř. o neúčinnosti zpětvzetí žaloby tedy zákon dovolání nepřipouští [srov. Šebek, Roman. § 222a (Zpětvzetí žaloby či jiného návrhu na zahájení řízení za odvolacího řízení). In: Svoboda, Karel, Smolík, Petr, Levý, Jiří, Doležílek, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 991, v judikatuře Nejvyššího soudu srov. mutatis mutandis například usnesení ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3238/2019, ze dne 29. 6. 2020, sen. zn. 29 ICdo 85/2020, ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1292/2020, a ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2079/2022, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz].
IV. Závěr
10. Jelikož z výše uvedeného důvodu není dovolání žalobce přípustné, dovolací soud ho podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 2. 2026
Mgr. David Havlík předseda senátu