Plný text
22 Cdo 2548/2025-394
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce M. L., zastoupeného Mgr. Jaromírem Jašou, advokátem se sídlem Praze, Balbínova 1093/27, proti žalované I. L., zastoupené JUDr. Ingrid Grebíkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Francouzská 75/4, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 68 C 108/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2025, č. j. 25 Co 361/2024-335, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, č. j. 68 C 108/2020-190, vypořádal společné jmění manželů účastníků tak, že přikázal „oběma účastníkům jednou polovinou“ závazek ze smlouvy o úvěru u České spořitelny (výrok I), do „vlastnictví žalobce“ přikázal majetkové položky označené ve výrocích II – IV, žalobci uložil zaplatit žalované na vypořádání podílu 2 953 958,32 Kč (výrok V) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI).
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 5. 2025, č. j. 25 Co 361/2024-335, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobci přikázal veškeré majetkové položky označené ve výroku I, uložil mu zaplatit žalované na vypořádání podílu 2 611 464,70 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a státu (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
II. Dovolání a vyjádření k dovolání
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná s odkazem na § 237 a § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), dovolání. Žalovaná nesouhlasí s výpočtem vypořádacího podílu tak, jak ho provedl odvolací soud, a namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud zkrátil vypořádací podíl žalované o celou částku, kterou uhradil žalobce na závazek z hypotečního úvěru. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil.
4. Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (tato a veškerá dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz)].
8. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání zřejmé, o kterou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud při řešení této právní otázky odchýlit. Tedy pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018).
9. Jinými slovy dovolací námitka nemůže spočívat pouze v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak – podle požadavku dovolatele (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1502/2020).
10. Z uvedeného se podává, že pokud dovolatel pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že právní posouzení mělo být jiné, nevymezuje řádně ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř., v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Prostřednictvím takové námitky dovolatele nemůže být naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř.
11. V projednávané věci žalovaná napadá výpočet vypořádacího podílu, zejména pak odečtení částky 837 338,70 Kč, představující splátky hypotečního úvěru uhrazené po právní moci rozsudku o rozvodu manželství žalobcem. Dovolatelka však v této souvislosti žádnou konkrétní právní otázku neformuluje, a především neodkazuje na žádnou ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, od které se měl odvolací soud při svém rozhodování odchýlit (dovolací soud připomíná, že žalovaná namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu). Obsahem dovolání je pouhá polemika žalované se závěry odvolacího soudu s tím, že tyto závěry měly být jiné (a to takové, že soud neměl zohlednit v neprospěch žalované celou částku, kterou žalobce vynaložil na úhradu splátek z hypotečního úvěru).
12. V dovolání žalovaná rovněž nevymezuje řádně, v čem spatřuje nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nepoukazuje na žádnou právní normu (a její výklad), na základě které má za to, že postup odvolacího soudu a jeho závěry týkající se odečtení částky 837 338,70 Kč nejsou správné.
13. V takovém případě trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srovnej § 241a odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.; viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018).
IV. Závěr a náklady řízení
14. Z uvedeného plyne, že žalovaná v dovolání nevymezuje řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Žalovaná rovněž neuvádí, v čem má v posuzované věci spočívat dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolání tak trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srovnej § 241a odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.).
15. Proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 2. 2026
Mgr. David Havlík předseda senátu