Plný text
22 Cdo 2583/2025-266
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) P. B., b) L. B., zastoupených JUDr. Romanem Krmenčíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, proti žalovaným 1) J. E., 2) J. E., zastoupeným Mgr. et Mgr. Janem Vobořilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, U Smaltovny 32/1115, a 3) H. S., o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 82/2022, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 4. 2025, č. j. 23 Co 313/2024-241, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni rovným dílem zaplatit každému ze žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 555 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaných Mgr. et Mgr. Jana Vobořila, Ph.D.
III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 3) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. V této věci, v níž se žalobci domáhali povolení nezbytné cesty ke svým nemovitostem podle § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) dovolací soud posuzoval, zda zakládají přípustnost dovolání námitky žalobců směřující proti závěru odvolacího soudu o zamítnutí žaloby na povolení nezbytné cesty, jestliže jsou formulovány na jiném skutkovém stavu, než z jakého vyšel odvolací soud a který nebyl v dovolacím řízení řádně zpochybněn. V souvislosti s námitkou žalovaných směřující proti závěru odvolacího soudu, že nezbytnou cestu nelze povolit ani s ohledem na existenci stavby nacházející se na pozemku žalovaných, se dovolací soud zabýval tím, zda by řešení příslušné právní otázky formulované žalobci mohlo vést k příznivějšímu rozhodnutí ve věci, a zda by její řešení nebylo pouze akademické.
I. Dosavadní průběh řízení
2. Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 4. 2024, č. j. 8 C 82/2022-158, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali zřízení služebnosti cesty přes pozemky žalovaných p. č. XY, p. č. XY, p. č. st. XY, p. č. st. XY a p. č. st. XY, to vše v k. ú. XY, ve prospěch pozemků žalobců p. č. XY a p. č. XY v k. ú. XY, a to v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. 2503-534/2022 vyhotoveným společností Geodézie Pardubice s.r.o., se sídlem v Pardubicích, Hradišťská 407, oproti povinnosti zaplatit žalovaným úplatu za povolení nezbytné cesty ve výši vyměřené soudem (výrok I). Ve výrocích II a III rozhodl soud o nákladech nalézacího řízení vzniklých účastníkům.
3. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 4. 2025, č. j. 23 Co 313/2024-241, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení vzniklých účastníkům (výrok II a III).
4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobci mají zajištěn přístup ke svým nemovitostem přes pozemky p. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, na nichž se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, a přes pozemek p. č. XY, ke kterému mají zřízenou služebnost chůze a jízdy bez omezení tonáže projíždějících vozidel. Vyložil, že žalobci tak mají zajištěn přístup ke svým nemovitostem z veřejné cesty, a to i motorovými vozidly bez ohledu na nosnost. Poznamenal, že tuto cestu žalobci i nájemci jejich nemovitostí fakticky využívají. Soud uzavřel, že v takovém případě požadují žalobci povolení nezbytné cesty jen za účelem pohodlnějšího spojení, a proto žalobu zamítl [srovnej § 1032 odst. 1 písm. c) o. z.].
5. Dodal, že nezbytnou cestu ani nebylo možné povolit podle návrhu žalobců, neboť se na části pozemku žalovaných, přes který se žalobci domáhají povolení nezbytné cesty, nachází stavba, která byla povolena a zkolaudována již před podáním žaloby.
II. Dovolání žalobců a vyjádření žalovaných
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání. Jeho přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
7. Předně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nezbytnou cestu požadují povolit pouze za účelem pohodlnějšího spojení ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. c) o. z. Namítají, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil jako dostatečný dosavadní přístup k nemovitostem žalobců po účelové komunikaci a přes pozemek p. č. XY, ačkoli jejich nemovitosti, a to především stavba, která se nachází na pozemku p. č. st. XY, jsou určeny pro skladování či výrobu. Pro řádné užívání těchto nemovitostí je nezbytné zajistit i přístup nákladními automobily, což dosavadní přístup přes účelovou komunikaci a pozemek p. č. XY neumožňuje. Podle dovolatelů je při rozhodování o povolení nezbytné cesty nutno zohlednit, k jakému účelu stavba, ke které má být nezbytná cesta zřízena, v době vyhlášení rozsudku v souladu se stavebními předpisy slouží (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2909/2016). Pokud však nyní nelze přijíždět k nemovitostem žalobců většími nákladními automobily, nemohou žalobci své nemovitosti řádně užívat (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2977/2009, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5100/2016).
8. Neztotožňují se ani se závěrem odvolacího soudu, že nelze nezbytnou cestu povolit, jelikož se na pozemku p. č. st. XY nachází stavba ocelové haly. Podle dovolatelů by taková dočasná stavba neměla být ve smyslu § 1032 odst. 2 o. z. překážkou povolení nezbytné cesty (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1274/2003 nebo sp. zn. 22 Cdo 2823/2016), jinak by bylo možné účelově zřizovat stavby bez trvalého spojení se zemí tak, aby se zabránilo povolení nezbytné cesty. Podle dovolatelů by soudy měly tyto situace posuzovat individuálně (např. zohlednit dobu existence stavby, pevnost spojení se zemí nebo využití stavby). Samotné náklady na odstranění či změnu stavby by mohly jít podle § 1030 odst. 1 o. z. k tíži žadatelů o nezbytnou cestu, a to jakožto odčinění újmy spojené se zřízením nezbytné cesty.
9. Navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
10. Žalovaní 1) a 2) se ve vyjádření k dovolání ztotožňují s rozhodnutím odvolacího soudu. Úvahu odvolacího soudu, že v posuzované věci nejsou splněny předpoklady pro povolení nezbytné cesty ve smyslu § 1029 a násl. o. z., nepovažují za zjevně nepřiměřenou. Odvolací soud tuto úvahu rovněž náležitě odůvodnil.
11. Poznamenávají, že stavba ve vlastnictví žalobců slouží v současné době jako skladovací objekt a přístup k ní mají žalobci zajištěn přes veřejně přístupnou účelovou komunikaci a po pozemku p. č. XY na základě existující služebnosti cesty. Mají za to, že tento přístup je možné využít i menšími nákladními automobily.
12. Podle žalovaných 1) a 2) je rovněž překážkou povolení nezbytné cesty stavba haly nacházející se na pozemku p. č. st. XY, která byla postavena a zkolaudována ještě před podáním této žaloby.
13. Navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
14. Žalovaná 3) se k dovolání žalobců nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu do-sud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
16. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
III.A K závěru, že žalobci požadují povolit nezbytnou cestu jen za účelem pohodlnějšího spojení
17. Žalobci předně napadají závěr odvolacího soudu, že požadují povolit nezbytnou cestu jen za účelem pohodlnějšího spojení ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. c) o. z.
18. V této souvislosti rovněž namítají, že nemovitosti nemohou řádně užívat, jelikož k nim nelze přijet většími nákladními automobily.
19. Odvolací soud však své rozhodnutí založil především na závěru, že „žalobci mají zajištěn přístup, a to i motorovými vozidly (bez ohledu na nosnost) z veřejné komunikace jinak (přes účelovou komunikaci a následně prostřednictvím cesty zřízené ve formě služebnosti)“.
20. Žalobci tak v této souvislosti napadají i skutková zjištění odvolacího soudu (o tom, jakými vozidly mají v současné době zajištěn přístup ke svým nemovitostem). Ve vztahu k těmto skutkovým zjištěním však neformulují žádnou právní otázku ani neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. považují za naplněný.
21. Pouhá polemika se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, aniž by dovolatel uvedl, v čem v této souvislosti spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. (srovnej odst. 24–27 nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16). V takovém případě je dovolací soud skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vázán a není oprávněn je v rámci dovolacího řízení přezkoumávat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16, a nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. I. ÚS 2135/16).
22. V projednávané věci je s ohledem na výše uvedené dovolací soud vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu, na jejichž základě odvolací soud učinil závěr o zajištění přístupu žalobců ke své nemovitosti, a to i motorovými vozidly bez ohledu na jejich nosnost. I na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že žalobci žádají povolení nezbytné cesty jen za účelem pohodlnějšího spojení ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. c) o. z.
23. V takovém případě nepředstavuje uplatnění (v současnosti jediného přípustného) dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. zpochybnění právního posouzení věci, pokud vychází – byť i jen částečně – z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud a který nebyl v dovolacím řízení řádně napaden. Proto nemohou založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. námitky žalobců směřující proti závěru odvolacího soudu, že žádají povolit nezbytnou cestu jen za účelem pohodlnějšího spojení, neboť jsou zčásti založeny na jiném skutkovém stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud a který nebyl v dovolacím řízení řádně zpochybněn (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 297/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2296/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3795/2023).
III.B K závěr odvolacího soudu, že nezbytnou cestu nelze povolit s ohledem na existenci stavby haly na pozemku p. č. XY
24. V dovolání žalobci rovněž napadají závěr odvolacího soudu, že nezbytnou cestu nelze povolit s ohledem na existenci stavby haly na pozemku p. č. st. XY.
25. Mají za to, že odvolací soud se při řešení právní otázky, zda lze považovat takovou stavbu za prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup ve smyslu § 1032 odst. 2 o. z., odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně by měla být tato právní otázka posouzena „odlišně“.
26. Řešení této právní otázky by však bylo čistě akademické. Její zodpovězení (v souladu s požadavkem žalobců) by nebylo způsobilé přinést pro ně příznivější rozhodnutí ve věci, jelikož v dovolacím řízení nebyl zpochybněn závěr odvolacího soudu, že nelze nezbytnou cestu povolit, jelikož ji žalobci žádají jen za účelem pohodlnějšího spojení ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. c) o. z. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1173/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2204/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1232/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2326/2024).
27. Proto ani tato námitka žalobců přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. založit nemůže.
IV. Závěr
28. Z uvedeného se podává, že přípustnost dovolání žalobců nezakládá námitka směřující do závěru odvolacího soudu, že žádají o povolení nezbytné cesty jen za účelem pohodlnějšího spojení, jelikož ji formulují částečně na jiném skutkovém stavu, který však nebyl v tomto dovolacím řízení zpochybněn. Přípustnost dovolání nezakládají ani právní otázky formulované v souvislosti se závěrem odvolacího soudu, že nezbytnou cestu nelze povolit s ohledem na existenci stavby haly na pozemku p. č. st. XY. Řešení těchto právní otázek by bylo čistě akademické a jejich zodpovězení (v souladu s požadavkem žalobců) by nebylo způsobilé přinést pro ně příznivější rozhodnutí ve věci.
29. Nejvyšší soud tak dovolání žalobců podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
30. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci povinnost uloženou jim tímto usnesením, mohou se žalovaní 1) a 2) domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 24. 2. 2026
Mgr. David Havlík předseda senátu