Plný text
22 Cdo 2686/2025-291
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Z. H., zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., MBA, advokátem se sídlem v Plzni, Veleslavínova 33, proti žalované K. L., zastoupené Mgr. Petrem Skálou, advokátem se sídlem ve Hvožďanech 168, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 6 C 387/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2025, č. j. 10 Co 5/2025-238, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 345 Kč k rukám zástupce žalované Mgr. Petra Skály do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud Plzeň-jih (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 10. 2024, č. j. 6 C 387/2022-150, zamítl žalobu o určení, že žalobce je výlučným vlastníkem rodinného domu č. p. XY, včetně přístavby přístřešku a garáže, které jsou všechny součástí pozemku parc. č. st. XY, vše v katastrálním území XY, jak je specifikováno v příloze č. 3 znaleckého posudku č. 80-16/2022, znalce Ing. Pavla Síbra, Benkova 940/12, Praha 4, přičemž hranice přístavby sousedící s pozemkem žalovaných parc. č. st. XY je dána souřadnicemi 3 (361-18), 2 (361-19), 4 (109-203), 10 (361-13) (výrok I), rozhodl o vrácení části zálohy na znalecký posudek doc. Ing. Václava Čady (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
2. K odvolání žalobce i žalované Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 5. 2025, č. j. 10 Co 5/2025-238, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil, ve výroku III změnil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím mezi účastníky (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a státu (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
II. Dovolání a vyjádření k dovolání
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce s odkazem na § 237 a § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) dovolání. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe jak dovolacího soudu, tak Ústavního soudu, a to v otázce hodnocení a provádění důkazů znaleckými posudky, pokud jsou rozporné. Odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2399/08 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2217/2017 a uvádí, že odvolací soud neodstranil rozpor mezi znaleckými posudky Ing. Síbra a doc. Ing. Čady, což v souladu s uvedenou ustálenou judikaturou měl učinit konfrontací nebo zadáním revizního znaleckého posudku. Tím došlo i k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Za dosud dovolacím soudem nedostatečně vyřešenou otázku považuje právě oprávnění odvolacího soudu odmítnout provedení revizního znaleckého posudku v případě dvou protikladných znaleckých posudků. Celá otázka hranice mezi pozemky žalobce a žalované má být posouzena jinak. Nově v dovolacím řízení s odkazem na § 118b o. s. ř. předkládá žalobce geometrický plán ze dne 1. 11. 1984, potvrzený Ing. Brunclíkem. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popřípadě aby dovolací soud žalobě vyhověl.
4. Žalovaná považuje dovolání žalobce za „zjevně nedůvodné“. Odvolací soud dostatečně vysvětlil, proč nebyla dána potřeba konfrontace či revizního znaleckého posudku. Od dovolatelem uvedené judikatury se odvolací soud nijak neodchýlil. Další námitky dovolatele míří proti skutkovým zjištěním nalézacích soudů. Proto žalovaná navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl.
III. Přípustnost dovolání
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Dovolatel předně napadá způsob dokazování znaleckými posudky, které měl odvolací soud (i soud prvního stupně) provést v rozporu s ustálenou judikaturou. Odvolací soud se však od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nijak neodchýlil, a to ani od rozhodnutí, na která dovolatel odkazuje. Současně otázku podle dovolatele dosud neřešenou (oprávnění odmítnout vypracování revizního znaleckého posudku) vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou.
8. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu znalecký posudek soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., není však oprávněn přezkoumávat odborné závěry znalce. Zkoumá tedy přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti, logického odůvodnění vyslovených závěrů a koherence s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v uvážení, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1306/2019, nebo jeho usnesení ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3498/2019; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku (srov. mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2849/2023, a v něm citovaná rozhodnutí). Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, pak neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti (zde průběhu vlastnické hranice) pouze z toho důkazu, jejž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (k tomu viz kupříkladu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4556/2010).
9. Napadené rozhodnutí se s předestřenými tezemi jeví zcela konformním. Odvolací soud doplnil výslech Ing. Síbra a velmi podrobně vysvětlil, proč se přiklonil – ve shodě se soudem prvního stupně – k závěrům vyplývajícím ze znaleckého posudku doc. Ing. Čady, vyložil, jakými úvahami se při hodnocení znaleckého posudku řídil, proč jeho závěry považuje za správné (body 22–23 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) a z jakého důvodu nejsou opodstatněné námitky žalobce.
10. Zákon nestanoví předpoklady, za kterých přichází do úvahy vypracování revizního či „superrevizního“ znaleckého posudku, a ponechává je na úvaze soudu. Vypracování revizního či zcela výjimečně „superrevizního“ posudku přichází do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku; vždy bude záviset na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda bude mít pochybnosti (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) za odstraněné či nikoliv (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010). Ostatně z obsahu rozhodnutí odvolacího soudu je jednoznačně patrné, že odvolací soud považoval vyhotovení revizního znaleckého posudku za nadbytečné.
11. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2128/2010, s odkazem na svou předchozí judikaturu vyjádřil závěr, podle kterého důkaz znaleckým posudkem podléhá volnému hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. Toto hodnocení je věcí nalézacích soudů a v řízení o dovolání jakožto mimořádném opravném prostředku je lze přezkoumat jen v případě, že je v rozporu s pravidly logického myšlení či s obecnou zkušeností, tedy jestliže je zjevně nepřiměřené. Takový závěr však v daném případě učinit nelze. Otázka, k jakému znaleckému posudku se soud přikloní a ze kterého vyjde, je tedy otázkou hodnocení důkazů. Hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) však nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013). K těmto závěrům se Nejvyšší soud souhrnně aktuálně přihlásil např. v usnesení ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2952/2023.
12. Polemizuje-li pak dovolatel se samotným výsledkem znaleckého zkoumání, jenž byl převzat odvolacím soudem, vyjadřuje pouze nesouhlas se skutkovými zjištěními obecných soudů a s hodnocením jimi provedených důkazů (viz shora), která však revizi Nejvyšším soudem, jakožto instancí přezkumnou, nikoliv nalézací, podléhat nemohou (viz z mnoha usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3017/2017).
13. Pokud pak dále dovolatel namítá, že otázka vyhodnocení průběhu vlastnické hranice má být posouzena jinak, pak pouhá polemika dovolatele s posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. Pokud má být totiž dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018).
14. Jinými slovy existencí právní otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, je nutno rozumět otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu již vyřešená byla a dovolatel se domáhá jejího přehodnocení. Tato dovolací námitka tedy nemůže spočívat v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak – podle požadavku dovolatele (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1502/2020).
15. Z tohoto důvodů trpí v této části dovolání vadami, pro něž ani nelze v dovolacím řízení pokračovat (§ 241a odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.).
16. Pokud dovolatel dále dovolacímu soudu překládá geometrický plán ze dne 1. 11. 1984 potvrzený Ing. Brunclíkem, pak pomíjí, že podle § 241a odst. 6 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
IV. Závěr a náklady řízení
17. Z uvedeného plyne, že dovolání není přípustné, a proto Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
18. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalovaná domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 24. 2. 2026
Mgr. David Havlík předseda senátu