Plný text
22 Cdo 269/2026-247
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně Glaz Bridge s.r.o., se sídlem v Praze, Říční 456/10, IČO 17351961, zastoupené Mgr. Martinou Schützovou, advokátkou se sídlem v Praze, Boudníkova 2538/13, proti žalovanému Š. S., IČO XY, zastoupenému JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem v Praze, Sokolovská 47/73, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 53/2024, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2025, č. j. 68 Co 130/2025-209, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 9. 6. 2025, č. j. 16 C 53/2024-139, zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání (výrok I), zamítl rovněž návrh na odkladný účinek návrhu na prominutí zmeškání lhůty (výrok II).
3. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. 9. 2025, č. j. 68 Co 130/2025-209, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. V něm vycházel z toho, že mu soud prvního stupně doručil rozsudek pro uznání, jímž vypořádal spoluvlastnictví k tavené skleněné plastice urny, a stejně tak i výzvy k vyjádření do nesprávné datové schránky. Soud doručoval do jeho datové schránky pro nepodnikatele a nikoliv do schránky podnikající fyzické osoby, ač spolu s žalobkyní jednal jako podnikatel. Nemohlo proto dojít k fikci doručení a k doručení došlo až okamžikem přihlášení do datové schránky pro nepodnikatele. Jako otázku předložil, zda omluvitelným důvodem zmeškání lhůty ve smyslu § 58 o. s. ř. může být doručování ze strany soudu do nesprávné datové schránky a s tím související zcela legitimní očekávání (omluvitelný důvod či „omyl“) účastníka o tom, do jaké datové schránky mu budou písemnosti veřejného orgánu (zde soudu) doručovány, měl-li jako fyzická osoba zřízeno více datových schránek pro různé účely. Žalovaný si je vědom judikatury Nejvyššího soudu, že prominutí zmeškání lhůty přichází v úvahu jen tehdy, zmešká-li účastník lhůtu, jejíž běh započal řádným doručením napadeného rozhodnutí. Dovolací soud by však měl otázku posoudit jinak; řádné doručení nebylo v řešené věci postaveno najisto. Závěru odvolacího soudu, že lhůta k učinění úkonu nepočala běžet (a tedy není co promíjet), by bylo lze přisvědčit až poté, co by soud závazně vyslovil, že skutečně nebylo doručováno řádně, k čemuž nedošlo. Postup soudů vedl k odepření spravedlnosti. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
6. Dovolání žalovaného není přípustné.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Žalovaný vymezil otázku, zda omluvitelným důvodem zmeškání lhůty může být doručování ze strany soudu do nesprávné datové schránky a s tím související zcela legitimní očekávání (omluvitelný důvod či „omyl“) účastníka o tom, do jaké datové schránky mu budou písemnosti veřejného orgánu (zde soudu) doručovány, měl-li jako fyzická osoba zřízeno více datových schránek pro různé účely.
9. Dovolání není přípustné, neboť předložená otázka již byla ve své podstatě judikaturou Nejvyššího soudu řešena a zároveň dovolací soud ani neshledal důvod od odchýlení se od této rozhodovací praxe.
10. Prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání podle § 58 odst. 1 o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, zmešká-li účastník lhůtu, jejíž běh započal řádným doručením napadeného rozhodnutí. Žádost o prominutí zmeškání lhůty tedy nemůže být odůvodněna tvrzením, že účastník zmeškal lhůtu proto, že rozhodnutí, jehož se zmeškaný úkon týkal, mu nebylo řádně (účinně) doručeno. Takové tvrzení nemá při úvaze o omluvitelnosti důvodu zmeškání žádný význam; úkon, jehož včasnost je vázána na lhůtu počítanou od doručení rozhodnutí, nelze zmeškat, jestliže k účinnému doručení takového rozhodnutí nedošlo (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1270/1997, či ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2638/2021). Od těchto závěrů není žádný důvod se odchylovat, neboť vystihují podstatu žádosti o prominutí zmeškání lhůty, kde prvotním předpokladem pro běh lhůty je existence skutečnosti, která počátek běhu lhůty zakládá; tou je v daném případě řádné doručení rozhodnutí, proti kterému účastník řízení uplatňuje opravný prostředek. Jinak řečeno, není-li řádně doručeno, nemůže lhůta k podání opravného prostředku začít běžet a účastníku nevzniká žádná procesní újma, k jejíž nápravě by prominutí zmeškání lhůty mělo sloužit.
11. V daném případě žalovaný sice žádal o prominutí zmeškání lhůty, důvody, které uváděl, však byly námitkami vůči závěru o řádném doručení rozsudku, proti němuž odvolání směřovalo. Konkrétně argumentace žalovaného směřuje k tomu, že mu bylo doručováno do nesprávné datové schránky. Pokud tomu tak bylo, k doručení došlo v souladu se stanoviskem pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, až ve chvíli, kdy se žalovaný do nesprávné datové schránky přihlásil, pročež by šlo uvažovat o včasnosti jím podaného odvolání. Jestliže naopak soud doručoval správně do datové schránky pro nepodnikající, pak by došlo k doručení na základě fikce. Ani jeden z těchto „scénářů“ – tedy bez ohledu na to, zda bylo doručeno do správné datové schránky – však k závěru o prominutí zmeškání lhůty nevede. Aby mohl být žalovaný se svým návrhem úspěšný, musel by tvrdit, že mu bylo doručeno řádně a zároveň že odvolací lhůtu (z omluvitelného důvodu) zmeškal. Na těchto tvrzeních však není argumentace žalovaného založena. Odvolací soud v této souvislosti zcela správně v bodě 5 odůvodnění napadeného usnesení vystihl podstatu věci, když uvedl, že nemůže vést k prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání tvrzení uplatněné v žádosti o prominutí zmeškání lhůty zdůrazňující, že soud prvního stupně dovolateli doručoval písemnosti do nesprávné datové schránky, přičemž účinky doručení podle samotného dovolatele nastaly až 5. 5. 2025. Správně zdůraznil, že pokud by tomu tak skutečně bylo, je vyloučena aplikace § 58 odst. 1 o. s. ř., protože dovolatel ve své podstatě těmito tvrzeními poukazuje na to, že lhůtu k odvolání nezmeškal (blíže bod 5 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Jestliže ji nezmeškal, nemůže současně žádat o prominutí zmeškání lhůty. Napadené usnesení odvolacího soudu proto obstojí.
12. Vzhledem k tomu, že dovolání žalovaného není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2026
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu