Plný text
22 Cdo 2724/2021-311
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně IFIS investičního fondu, a. s., IČO 24316717, se sídlem v Brně-Trnité, Čechyňská 419/14a, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se v Brně-Trnité, Čechyňská 361/16, proti žalované D. P., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Robertem Pavlů, advokátem se sídlem v Praze, Karolinská 707/7, o určení neúčinnosti dohod o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 29/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. 16 Co 76/2021-290, takto:
Právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. 16 Co 76/2021-290, se odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalovanou v této věci.
Odůvodnění:
Ve věci nejprve rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 8. 2019, č. j. 26 C 29/2018-146, který Městský soud v Praze zrušil usnesením ze dne 3. 12. 2019, č. j. 16 Co 373/2019-171, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V dalším řízení Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, č. j. 26 C 29/2018-258, určil, že dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 10. 11. 2016 (výrok I) a ze dne 3. 8. 2017 (výrok II), uzavřené mezi žalovanou a A. Al-K., jejím bývalým manželem, na základě které žalovaná získala do svého výlučného vlastnictví pozemky par. č. XY (jehož součástí je dům č. p. XY), par. č. XY, a par. č. XY, v katastrálním území XY, obci XY, jsou vůči žalobkyni právně neúčinné. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č. j. 16 Co 76/2021-290, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a II. potvrdil (výrok I), a ve výroku III. změnil co do výše náhrady nákladů, jinak potvrdil (výrok II). Rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).
Rozsudek odvolacího soudu napadá žalovaná dovoláním a současně podává návrh na odklad právní moci. „Dovolatelka spolu se svou nezletilou dcerou žije v nemovitostech, které by mohl postihnout výkon napadeného rozsudku. Takovou situaci dovolatelka vnímá jako závažné ohrožení svých práv na rodinný život a ochranu vlastnictví.“ Současně se domnívá, že odklad právní moci napadeného rozsudku se nedotkne právních poměrů jiné osoby, včetně žalobkyně, která se může svou pohledávku případně uspokojit po rozhodnutí dovolacího soudu.
Podle § 243 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Vykonáním napadeného rozsudku Městského soudu v Praze je dovolatelka závažně ohrožena ve svých právech, neboť napadené rozhodnutí otevírá cestu k uspokojení pohledávky žalobkyně za bývalým manželem žalované z majetku, který byl dříve součástí společného jmění manželů a nyní má podle dohody o vypořádání společného jmění manželů náležet výlučně žalované. V případě, že by do vydání rozhodnutí došlo k výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí (exekuce na majetek bývalého manžela žalované již byla zahájena – viz bod 20 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně), žalovaná by již neměla možnost získat své nemovitosti zpět (§ 336l odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání) odložil právní moc rozhodnutí odvolacího soudu do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v označené věci žalovanou [§ 243 písm. b) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 11. 2021
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu