Plný text
22 Cdo 2944/2025-523
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně I. Z., zastoupené Mgr. Ing. Lukášem Blahušem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 608/52, proti žalovanému V. Š., zastoupenému JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1062, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 150/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2025, č. j. 15 Co 128/2025-483, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2025, č. j. 15 Co 128/2025-483, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále i jen „SJM“), domáhala se mimo jiné toho, aby do SJM bylo vráceno, co žalovaný vynaložil na nákup tabletu pro potřeby svého podnikání, platby za daňové poradenství a vedení účetnictví a investice do vozidla ve vlastnictví cizí osoby, které žalovaný užíval. Žalovaný k vypořádání uplatnil také vnos ve výši 246 768 Kč s tím, že tuto částku vynaložil po právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství na byt v SJM účastníků (splátky hypotéky, příspěvek do fondu oprav, daň z nemovitosti a pojistka).
2. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 1. 2025, č. j. 31 C 150/2022-429, určil, co se ze zaniklého společného jmění přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok I), co se ze zaniklého společného jmění přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok II), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu 40 934 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).
3. Soud prvního stupně zohlednil při určení výše částky, kterou má žalobkyně zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů, jak vynaložení prostředků v SJM na nákup tabletu, na daňové poradenství a účetnictví a na vozidlo ve vlastnictví třetí osoby, které žalovaný užíval, tak částku ve výši 246 768 Kč, kterou žalovaný po rozvodu manželství vynaložil v souvislosti s bytem v SJM účastníků. Celkovou výši masy SJM určil jako součet výše zjištěných zůstatků na účtech a výše vnosů.
4. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 6. 2025, č. j. 15 Co 128/2025-483, potvrdil výroky I a II rozsudku soudu prvního stupně ve znění, které specifikoval ve výroku I, změnil výrok III rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu 36 808,50 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
5. Odvolací soud nepovažoval za správné zahrnutí prostředků vynaložených na nákup tabletu a služby daňového poradce do vypořádání, neboť šlo náklady vynaložené v souvislosti s podnikáním žalovaného, jeho podnik však k vypořádání SJM nebyl v zákonné lhůtě navržen. Náklady vynaložené na provoz automobilu ve vlastnictví třetí osoby označil za běžný provozní výdaj, nikoli exces při nakládání s prostředky v SJM; dodal, že pohledávka SJM za třetí osobou nebyla k vypořádání navržena. K ostatním položkám navrženým k vypořádání a k uplatněným vnosům se stručným odůvodněním uvedl, že se s vypořádáním provedeným soudem prvního stupně ztotožňuje, formulační korekce výroků I a II byla provedena jen s ohledem na požadavek určitosti.
6. Za pochybení soudu prvního stupně při výpočtu vyrovnávacího podílu považoval odvolací soud zařazení „dluhu SJM vůči žalovanému ve výši 246 768 Kč do výpočtu u masy SJM“. Odvolací soud vycházel z hodnoty SJM ve výši 885 469 Kč, kterou ponížil o dluh SJM vůči žalovanému ve výši 246 768 Kč, čímž získal čistou hodnotu SJM ve výši 638 701 Kč. Určil podíl každého z účastníků odpovídající ½ na 319 350,50 Kč. Od aktiv přikázaných každému z účastníků odečetl polovinu z částky 246 768 Kč a rozdíl takto získaných hodnot považoval za částku k vypořádání.
II. Dovolání
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné odvolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.
8. Odvolacímu soudu vytýká, že výpočet vypořádacího podílu provedl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (odkazuje na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 6109/2017), neboť vnos nezahrnul do masy SJM. Vypočetl-li odvolací soud základní podíl každého z účastníků tak, že od hodnoty SJM odečetl vnos žalovaného, pak tento vnos opomenul k podílu žalovaného připočíst. Pokud by tak učinil, musel by dospět k závěru, že žalovaný obdržel majetkové hodnoty nižší, než je jeho zákonný podíl.
9. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 86.575,50 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, nebo aby rozsudek odvolacího soudu ve výroku II zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
10. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že pokud žalovaný uhradil částku celkem 246 768 Kč po zániku SJM, nejde o vnos do SJM. Jakmile SJM zaniklo, nemůže být do něj nic vnášeno, neboť neexistuje, vzniknout mohou jen vzájemné pohledávky mezi bývalými manžely. Odvolací soud tedy správně kvalifikoval uvedené platby jako dluh SJM vůči žalovanému. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 6109/2017 se podle jejího názoru na řešený případ nevztahuje, neboť se týká plnění na společný dluh v době trvání manželství. Výpočet považuje za správný, odpovídající principům stanoveným v § 742 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Po odečtu dluhu SJM od hrubé hodnoty majetku v SJM byla získána čistá hodnota SJM, která by měla být rozdělena mezi účastníky. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
III. Přípustnost dovolání
11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
13. Dovolání je přípustné, neboť při řešení otázky určení výše vypořádacího podílu se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
14. Podle § 3028 odst. 1 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
15. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
16. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.
17. Podle § 740 věta první o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud.
18. Podle § 765 odst. 2 o. z. nedohodnou-li se rozvedení manželé o vypořádání, může bývalý manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu.
19. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.
20. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, publikovaném pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal a odůvodnil závěr, že vypořádává-li soud dosud neuhrazené dluhy, které jsou součástí společného jmění manželů, vychází z jejich výše v době vypořádání; jestliže některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Tato skutečnost se projeví ve výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit druhému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů.
21. Pohledávka toho z manželů, který ze svého výlučného majetku něco vynaložil na majetek v SJM, nesměřuje vůči druhému z manželů, ale vůči celé mase SJM, jehož hodnota je nižší o výši vnosu. Proto při stanovení výše vyrovnávacích podílů nelze hodnotu vnosu odečítat od částky, kterou by měl účastník druhému zaplatit. Pro zohlednění vnosu je nutné určit výši celkového majetku (hodnot, věcí a aktiv) tvořícího součást SJM a výši vnosu, resp. vnosů. Od celkové hodnoty SJM je nutné odečíst jednotlivé vnosy. Výsledná hodnota je určující pro základní vyčíslení výše podílu pro každého z účastníků; při rovnosti podílů je to polovina uvedené částky. K takto zjištěnému podílu účastníka je nutno přičíst výši jím provedeného vnosu. Součet obou podílů (i se započtením vnosu) musí dát ve svém souhrnu celkovou hodnotu aktiv SJM (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 367/2013, nebo ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2020/2018, rozhodnutí dostupná na www.nsoud.cz).
22. Odvolací soud v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu odečetl výši vnosu žalovaného od celkové hodnoty majetku v SJM uplatněného k vypořádání. Tím dosáhl toho, že pohledávka žalovaného byla uplatněna nikoli vůči druhému z manželů, ale vůči celé mase SJM. Správný výpočet však nedokončil. K základnímu vyčíslení výše podílu pro každého účastníka nepřičetl u žalovaného výši jeho vnosu ve výši 246 768 Kč, a pohledávku žalovaného tak při vypořádání nezohlednil žádným způsobem. Přestože tedy do výpočtu částku 246 768 Kč zahrnoval, postupoval při výpočtu takovým způsobem, který vedl k určení vyrovnávacího podílu ve stejné výši, která by odpovídala vypořádání bez uplatněného vnosu. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu přitom neplyne, že by dospěl k závěru, že na nahrazení toho, co žalovaný po rozvodu manželství vynaložil v souvislosti s bytem v SJM, žalovaný nárok nemá, nebo že by se tento nárok neměl promítnout do výše vyrovnávacího podílu, jak se domnívá žalobkyně.
V. Závěr
23. Rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř., dovolací soud neshledal podmínky pro změnu rozsudku, proto podle § 243e odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. k dalšímu řízení.
24. Ve věcech, v nichž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu, se propojení zkoumaného výroku rozhodnutí odvolacího soudu s výrokem, který přezkoumání nepodléhá, projevuje při rozhodnutí o dovolání v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006).
25. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.).
26. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 12. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu