Plný text
22 Cdo 3027/2025-452
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně L. T., zastoupené Mgr. Janem Poláčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, proti žalované L. – D., a.s., IČO XY, se sídlem ve XY, zastoupené JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Anny Letenské 34/7, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 358/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 24. 6. 2025, č. j. 22 Co 81/2025-422, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 12. 2024, č. j. 15 C 358/2018-394, zrušil podílové spoluvlastnictví účastnic k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I), výlučným vlastníkem části původní parcely parc. č. XY o výměře 8 510 m2 určil žalovanou (výrok II), výlučným vlastníkem nově vytvořené parcely parc. č. XY o výměře 4 255 m2 určil žalobkyni (výrok III), žalobkyni ani žalované nepřiznal právo na výplatu vypořádacího podílu (výrok IV), a rozhodl o nákladech řízení (výroky V až VII).
2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 24. 6. 2025, č. j. 22 Co 81/2025-422, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, avšak ve výrocích I a IV v tom správném znění, že výměra původní parcely 1441/54 činí 12 765 m2 ((výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
3. Těmto rozsudkům předcházel rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. 7. 2022, č. j. 15 C 358/2018-263, kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví mimo jiné k pozemku parc. č. XY a vypořádáno stejným způsobem jako v následujících rozhodnutích. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 7. 2. 2023, č. j. 22 Co 241/2022-291, ohledně tohoto pozemku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu pak byl k dovolání žalované v části týkající se pozemku parc. č. XY a nákladových výroků rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2023, č. j. 22 Cdo 2084/2023-330, zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; ten poté zrušil i první rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná (dále i „dovolatelka“) dovolání; napadá rozsudek odvolacího soudu v části výroku I, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I – III. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
5. Dovolatelka není spokojena se znaleckým posudkem zabývajícím se možným snížením ceny předmětného pozemku po rozdělení a vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal se všemi námitkami, které proti posudku vznesla; má za to, že znalecký posudek soudy hodnotily v rozporu s judikaturou (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1291/2020 a Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1842/12 a IV. ÚS 3441/11). V tom, jak se odvolací soud vypořádal s jejími námitkami, vidí rozpor s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1291/2020, a rozhodnutími Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1842/12 a IV. ÚS 3441/11, rozsudek odvolacího soudu považuje za nepřezkoumatelný. Má za to, že soudy nižších stupňů se nevypořádaly ani s námitkami, že není reálné, aby žalobkyně mohla nově vzniklý pozemek jakkoliv využívat, když na pozemek nemá přístup, a že v budoucnu mohou z absence přístupu vznikat spory. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1290/2024, podle kterého překážkou reálné dělitelnosti mohou být i konfliktní vztahy spoluvlastníků.
6. Podle názoru dovolatelky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tím, že při reálném rozdělení zemědělských pozemků nevzal v úvahu, že rozdělením dojde k zamezení přístupu žalobkyně na vypořádávaný pozemek a tím i ke značnému snížení jeho hodnoty. Tento pozemek nemůže sloužit způsobem odpovídajícím jeho povaze, tedy hospodaření (odkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 22 Cdo 1450/2015 a sp. zn. 22 Cdo 2437/201).
7. Za odchýlení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu považuje dovolatelka i postup odvolacího soudu, který se v odůvodnění svého rozsudku nevypořádal se všemi námitkami, a zatížil tak své rozhodnutí nepřezkoumatelností (odkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 32 Odo 1091/2006, sp. zn. 30 Cdo 3155/2011 a sp. zn. 30 Cdo 1792/2009 a na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 312/15, I. ÚS 84/09 a II. ÚS 1842/1).
8. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
10. Dovolání není přípustné.
11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
13. Zjištění, zda lze nemovitost ve spoluvlastnictví rozdělit, je výsledkem individuálního posouzení, jež zpravidla nemá obecnější význam a vychází z poměrů individuálního případu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2025, sp. zn. 22 Cdo 1032/2024, dostupný, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).
K přístupu k nově vzniklému pozemku parc. č. XY a k hospodaření na něm
14. Problematikou zajištění přístupu z nově vzniklého pozemku ke komunikaci, stejně jako možností jeho dalšího hospodářského využití, se dovolací soud v této věci již zabýval v rozsudku ze dne 13. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2084/2023; od vyhlášení tohoto rozsudku, ve kterém dovolací soud vysvětlil, proč tyto otázky řešil odvolací soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu, nebyla zjištěna změna poměrů. Proto lze na uvedené závěry odkázat. Rozsudek odvolacího soudu byl v předchozím dovolacím řízení zrušen jen proto, že odvolací soud nevysvětlil, jak dospěl k závěru, že rozdělením společného pozemku nedojde k podstatnému snížení hodnoty nových pozemků. Tuto vadu odvolací soud v dalším řízení napravil, když poukázal na doplnění znaleckého posudku, provedeného po zrušení jeho rozhodnutí v dovolacím řízení, a také na (dovolacím soudem nezpochybněný) závěr, že se přístup k pozemkům a jejich využití dělením nezmění.
15. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
16. Odvolací soud vyšel z toho, že pozemek parc. č. XY tvoří celek s dalšími pozemky ve vlastnictví žalobkyně a že k tomuto pozemku má, tak jako doposud, zajištěn přístup přes pozemky pana K. Tímto skutkovým zjištěním je dovolací soud vázán.
K rozdělení společného pozemku způsobem nepříznivým pro jednoho ze spoluvlastníků
17. Ani kdyby žalobkyně skutečně neměla k nově vzniklému pozemku parc. č. XY přístup, nebylo by dovolání přípustné. Přijetím zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) došlo k posílení tzv. vlastnické svobody a práv vlastníka. Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat (§ 1012 o. z.), tedy může jej užívat i neužívat. Proto lze při vypořádání spoluvlastnictví ke společné věci přihlédnout k vůli spoluvlastníka, který požaduje dělení, které pro něj nemusí být v době rozhodování soudu výhodné, zejména má-li tento spoluvlastník za to, že pro něj bude výhodné v budoucnosti. Vždy je třeba vyjít z individuálních rysů dané věci.
18. Při zvažování, zda nezastavěný pozemek je v konkrétním případě výjimečně nedělitelný, nelze brát v úvahu jen možnost přímého (fyzického) užívání nově vzniklých pozemků po jeho rozdělení, ale je třeba brát do úvahy i jiné možnosti jeho využití přinášející účastníkům nebo některému z nich prospěch. Ten může spočívat i v úplatném přenechání užívání další osobě, i v očekávání zvýšení ceny pozemku v důsledku připravované změny územního plánu apod. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1338/2021). S přihlédnutím k specifickým rysům konkrétní věci tak nelze zcela vyloučit rozdělení pozemku ani v případě, že k některému z nově vzniklých pozemků nebude zajištěn přístup (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1338/2021-II, nebo ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1290/2024).
19. V předchozím rozsudku v této věci ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2084/2023, Nejvyšší soud konstatoval, že ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že pro možnost reálného rozdělení pozemku je (kromě dalších kritérií) určující, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn přístup ke komunikaci, a to buď přímo na komunikaci nebo cestou po cizím pozemku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2163/2006, na který dovolatelka odkazuje, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2437/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3736/2016, nebo ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4002/2019). Požadavek na zachování stálého přístupu přichází z povahy věci v úvahu jen tam, kde tento přístup před rozdělením existuje (shodně Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1227), reálnému rozdělení pozemků proto nebrání, pokud je možnost přístupu k rozděleným částem stejná, jako byla ke společnému pozemku.
20. Z uvedeného se podává, že „rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku by nemělo navodit stav, kdy některý z dosavadních spoluvlastníků ztratí přístup k jiné nemovitosti, jejímž je vlastníkem či spoluvlastníkem“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4002/2019), nicméně nevylučuje postup, při kterém nový pozemek bude pro některého spoluvlastníka bez přístupu proto, že ani na rozdělovaný pozemek přístup neměl, a tedy jej ani na nový pozemek nepozbyl; vždy bude záležet na individuálních okolnostech dané věci.
21. V této věci nebylo zjištěno, že by se pro účastníky možnost přístupu po rozdělení společného pozemku nějak změnila. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak ohledně této otázky v souladu s tím, co dovolací soud již uvedl v předchozím rozsudku v této věci. Jestliže se rozdělením původního pozemku možnost přístupu nezměnila, jeho dělení tak z tohoto konkrétního důvodu nemohlo mít na cenu pozemků vzniklých dělením podstatný vliv. Soudní znalkyně ocenila původní pozemek stejnou jednotkovou cenou jako pozemky nově vzniklé. Není tu tedy dán rozpor s judikaturou dovolacího soudu, na kterou dovolatelka odkazuje; ta se netýká situace, kdy se dělením pozemku podmínky pro jeho využití pro spoluvlastníky nezmění a navíc ten, kdo údajně na pozemek mu přikazovaný nemá přístup, se způsobem rozdělení souhlasí.
K dovolacímu tvrzení uplatňujícímu újmu vzniklou protistraně
22. Základním argumentem dovolatelky je, že žalobkyně nebude mít na nově vytvořený pozemek v jejím vlastnictví přístup, a tudíž jeho cena se podstatně sníží. To však není na úkor práv žalované, ale žalobkyně. Ustanovení § 1144 odst. 1 o. z. chrání toho spoluvlastníka, který by snížením hodnoty společné věci v důsledku jejího rozdělení utrpěl újmu. Jde o projev stejného principu, na jakém je založeno ustanovení § 586 odst. 1 o. z. – byl-li v důsledku rozdělení společné věci spoluvlastník zkrácen, je to jen on, kdo se může domáhat nápravy v opravném řízení; ten, kdo poškozen nebyl, na tuto okolnost nemůže úspěšně poukazovat. V této věci je žalobkyně seznámena s okolnostmi přístupu a využití pozemku jí přikázaného, ale i tak má zájem o jeho výlučné vlastnictví, patrně s ohledem na možný vývoj ohledně budování veřejné komunikace v okolí.
23. Námitkou ohledně nedostatku přístupu dovolatelka tvrdí újmu, kterou měla utrpět žalobkyně, ta je však se zvoleným způsobem dělení spokojena. Pozemek přikazovaný žalobkyni ani není obklopen pozemky ve vlastnictví žalované, není to tedy tak, že by žalobkyně na pozemek přistupovala nutně přes pozemky ve vlastnictví žalované a vedla s ní spory. Ostatně žalovaná netvrdí, že by zvoleným způsobem rozdělení utrpěla cena pozemku jí přikázaného; nemá též nárok na to, aby se jí při reálném dělení pozemku dostalo více, než činí její spoluvlastnický podíl; zvoleným způsobem rozdělení tak nemohla utrpět újmu. Nemůže pak jako důvod pro zrušení rozhodnutí uplatňovat újmu údajně vzniklou žalobkyni (nedostatek přístupu).
K budoucím možným sporům
24. K dovolací námitce, že zvolený způsob dělení může vyvolat soudní spory, se poznamenává, že hypotetická možnost komplikací při užívání, správě a údržbě pozemku, ke kterým by mohlo v budoucnu dojít, nemůže sama o sobě vyloučit jeho reálné dělení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1338/2021). To samozřejmě platí i pro potenciálně možný soudní spor. Rozhodnutí, na které dovolatelka odkazuje, se týká rozdělení společné budovy, při kterém je možnost konfliktů a sporů vyšší než při reálném rozdělení pozemku. Rozpor napadeného rozsudku s judikaturou dovolacího soudu není dán.
K námitce, že odvolací soud se nevypořádal s tvrzeními žalované ohledně ceny pozemku
25. Především jsou irelevantní ty výhrady, ve kterých dovolatelka tvrdí, že odvolací soud nevypořádal její odvolací námitky vznesené před odvolacím soudem, tyto námitky však v dovolání neuvádí. Podle § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.
26. Otázka správnosti stanovení obvyklé ceny věci k tomu povolaným soudním znalcem není otázkou právní, ale skutkovou. Již z toho plyne, že pokud účastník řízení v dovolání nesouhlasí s obvyklou cenou vypořádávaných věcí, zjištěnou na základě znaleckého dokazování (včetně volby metodiky ocenění), nepřípustně nenapadá právní závěry, ale pouze skutková zjištění, která jsou pro právní závěry podstatná. Takové námitky nemohou přípustnost dovolání vůbec založit právě pro svou skutkovou povahu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4165/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3956/2018, nebo ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 6038/2017-II).
27. K otázce rozsahu odůvodnění se Nejvyšší soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4253/2014, tak, že ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces sice odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí, racionálně logickým způsobem vypořádat s argumentačními tvrzeními účastníků řízení, avšak rozsah této povinnosti nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 3076/13, bod 19, a judikaturu v něm citovanou).
28. V této věci je pro posouzení, zda v důsledku rozdělení pozemku nedojde k podstatnému snížení hodnoty nových pozemků, podstatné zjištění, zda se jejich hodnota změní v důsledku dělení, tedy zda se hodnota v důsledku rozdělení podstatně snížila. Takové snížení je obvykle důsledkem změny poměrů v místě. Jestliže soudy zjistily, že ke změně poměrů v důsledku dělení nedošlo (a to ani ohledně možnosti přístupu na ně), není závěr o tom, že cena pozemků se podstatně nesnížila, podepřený znaleckým posudkem, zjevně nepřiměřený. S relevantními námitkami se odvolací soud vypořádal.
29. Dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
30. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 2. 2026
Mgr. David Havlík předseda senátu