Plný text
22 Cdo 3688/2022-1141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. N., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovaným 1) V. Ch., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Věrou Chandryckou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, a 2) M. N., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Martinem Knobem, advokátem se sídlem v Jičíně, Denisova 585, o žalobě na určení vlastnického práva a o vzájemném návrhu na určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 11 C 7/2015, o dovoláních žalobce a žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 4. 2022, č. j. 25 Co 130/2020-948, takto:
Právní moc rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 4. 2022, č. j. 25 Co 130/2020-948, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovoláních žalobce a žalované 1) podaných v této věci.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 1. 2020, č. j. 11 C 7/2015-639, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 17. 2. 2020, č. j. 11 C 7/2015-651, a doplňujícího usnesení ze dne 22. 7. 2020, č. j. 11 C 7/2015-695, výrokem I určil, že žalobce je výlučným vlastníkem stavebních parcel č. XY, XY, XY, XY, XY a XY, pozemků par. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, vše v katastrálním území XY, obec XY (dále též jen „zemědělské pozemky“ nebo „sdružené pozemky“), a že žalobce je vlastníkem ½ pozemků par. č. XY a XY v kat. území XY, obec XY (dále též jen „lesní pozemky“). Výrokem II určil, že žalovaná 1) je vlastníkem ¼ pozemků par. č. XY a XY v katastrálním území XY, obec XY. Výrokem III zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že kromě vlastnictví ½ pozemků par. č. XY a XY, o němž bylo rozhodnuto ve výroku I, je vlastníkem další ½ pozemků par. č. XY a XY. Výrokem IV zamítl žalobu, kterou se žalovaná 1) domáhala určení, že je vlastnicí ¼ stavebních parcel č. XY, XY, XY, XY, XY a XY, ¼ pozemků par. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY v katastrálním území XY, obec XY. Dalšími výroky (výroky V až X rozsudku, výroky II a III doplňujícího rozsudku a výroky II a III doplňujícího usnesení) rozhodl o nákladech řízení.
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2020, č. j. 25 Co 130/2020-735, kterým bylo rozhodnuto o odvoláních žalobce a žalované 1) proti rozsudku soudu prvního stupně, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, č. j. 22 Cdo 994/2021-810, a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.
Odvolací soud pak rozhodl rozsudkem ze dne 14. 4. 2022, č. j. 25 Co 130/2020-948, tak, že výrokem I rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. až VI. a VIII. až X., ve výrocích II. a III. doplňujícího rozsudku a ve výrocích II. a III. doplňujícího usnesení potvrzuje s tím upřesněním výroku I. rozsudku, že žalobce je výlučným vlastníkem stavebních parcel číslo XY, XY, XY, XY, XY a XY a pozemkových parcel číslo XY, XY, XY, XY,XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a že žalobce je vlastníkem 1/2 pozemkových parcel číslo XY a XY – vše v katastrálním území XY, obec XY, a s tím upřesněním výroku IV rozsudku, že se zamítá žaloba, kterou se prvá žalovaná domáhá určení, že je vlastnicí 1/4 stavebních parcel číslo XY, XY, XY, XY, XY a XY a pozemkových parcel číslo XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY – vše v katastrálním území XY, obec XY, výrokem II rozsudek okresního soudu ve výroku VII zrušil, a výroky III a IV rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobce a žalovaná 1) dovolání.
Žalobce navrhl odklad právní moci části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterým byly potvrzeny výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně výroku ve spojení s doplňujícím rozsudkem č. j. 11 C 7/2015-651 a usnesením soudu prvního stupně č. j. 11 C 7/2016-695. Tvrdí, že je závažně ohrožen ve svých právech, když žalovaná 1) by mohla nyní volně nakládat s některými spoluvlastnickými podíly, mohla by je převést na třetí osobu, což by při vydání vyhovujícího rozhodnutí dovolacího soudu ve prospěch žalobce mohlo znamenat ztížení nabytí nemovitosti zpět do jeho výlučného vlastnictví. K tomu dovolací soud poznamenává, že stejné riziko nese i žalovaná 1) tam, kdo byl žalobce úspěšný.
Podle § 243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolatelé jsou ohroženi ve svých právech, neboť v důsledku rozhodnutí o dovolání nelze vyloučit změnu ve vlastnických poměrech, nastolených napadeným rozhodnutím; je proto vhodné zamezit ev. dispozicím se spornými pozemky, resp. spoluvlastnickými podíly. Odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníků řízení. Proto (aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání) rozhodl, že se právní moc rozhodnutí odvolacího soudu odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovoláních podaných v této věci. [§ 243 písm. b) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 6. 2023
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu