Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. P., zastoupeného JUDr. Karlem Fořtlem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Čechova 727, proti žalovanému J. Š., zastoupenému JUDr. Petrem Syrovátkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Hvězdova 1734/2c, adresou pro doručování: Praha 9, Na Krocínce 1002/18, o zrušení věcných břemen, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 13 C 206/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2024, č. j. 19 Co 1194/2024-276, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 021,50 Kč k rukám zástupce žalovaného JUDr. Petra Syrovátky, LL.M., Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 5. 2024, č. j. 13 C 206/2022-225, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení dvou věcných břemen chůze a jízdy váznoucích na pozemcích žalobce parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, zřízených ve prospěch pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, který je v rovnodílném spoluvlastnictví účastníků (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II) a o nákladech řízení státu (výrok III).
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 11. 2024, č. j. 19 Co 1194/2024-276, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II) a o nákladech řízení státu (výrok III).
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) neboť se domnívá, že „odvolací soud rozhodoval sice, jak i zdůvodnil ve svém rozhodnutí, dle již i dovolacím soudem řešené ustálené rozhodovací praxe, ale v tomto případě nebyla odvolacím soudem plně vzata v úvahu i intenzita a dopady ponechání práv věcných břemen na budoucí vývoj vztahů a užívání jejich nemovitostí i výkonu práv věcných břemen, a proto by dovolacím soudem měla být vyřešená právní otázka na rozdíl od názoru odvolacího soudu posouzena jinak.“ Jako důvod dovolání uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Zejména odvolacímu soudu vytýká, že neposoudil dostatečně všechny okolnosti, na které v řízení poukazoval, zejména intenzitu výrazně negativních a konfliktních vztahů mezi účastníky, jež mají dopad i na jejich rodiny.
4. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí, případně zamítnutí. Odvolací soud posoudil věc správně, když neshledal žádnou podstatnou trvalou změnu poměrů zakládající hrubý nepoměr mezi omezením žalobce jako osoby povinné z věcného břemene ve srovnání s užitkem pro žalovaného jako osoby oprávněné.
III.
Přípustnost dovolání
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Dovolání žalobce je na hranici projednatelnosti. Dovolatel v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání; nevymezil totiž žádnou právní otázku. Z dalšího obsahu dovolání je nicméně zřejmé, že nesouhlasí s tím, jak odvolací soud posoudil otázku intenzity konfliktních vztahů mezi účastníky řízení. Obsahem dovolání jsou pak vesměs námitky poukazující na vyhrocené vztahy mezi účastníky řízení a jejich rodinami s tím, že právě tyto konfliktní vztahy mají mít za následek změnu poměrů a být důvodem ke zrušení věcných břemen. Jedinou judikaturou, na kterou dovolatel poukazuje, je rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3606/2013, ve kterém dovolací soud jako důvod pro zrušení věcného břemene pro změnu poměrů uznává i konfliktní vztahy mezi účastníky.
9. Nejvyšší soud v označeném rozsudku uvedl: „I mimořádně konfliktní vztahy mezi účastníky mohou zakládat změnu poměrů a být důvodem pro zrušení věcného břemene. Nicméně mimořádně konfliktní vztahy musí mít bezprostředně za následek změnu poměrů, pro kterou např. není možné řádně užívat nemovitosti zatížené věcným břemenem. Konfliktní vztahy účastníků samy o sobě takovou změnu okolností založit nemohou; to by ostatně taková změna poměrů musela být dána vždy tehdy, bude-li podána žaloba na zrušení věcného břemene některým z účastníků, neboť podání žaloby zpravidla svědčí o konfliktních vztazích účastníků.“
10. Podle § 1299 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu. Protože obdobně věc upravoval i § 151p odst. 3 zákona č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), lze judikaturu k tomuto ustanovení přiměřeně i nadále používat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 497/2017).
11. Zákon přímo neuvádí hlediska, ze kterých by bylo možno usuzovat na to, kdy jde o hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, a ponechává řešení této otázky uvážení soudu rozhodujícímu konkrétní případ. Nelze proto pro každou v úvahu přicházející situaci stanovit pravidla pro rozhodnutí soudu. V dovolacím řízení tak lze zpochybnit úvahu odvolacího soudu o tom, zda jde o takový nepoměr, jen jde-li o úvahu zjevně nepřiměřenou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 562/2009).
12. Při rozhodování o omezení nebo o zrušení věcného břemene v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci; především je třeba zjistit, zda došlo ke změně poměrů (tj. těch poměrů, za kterých bylo věcné břemeno zřízeno) a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna zakládá zákonem předpokládaný hrubý nepoměr mající vliv na výkon práva, příp. jak se projevila na užívání služebné věci. Dále je nutné vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu, a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2165/98).
13. V rozsudku ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 82/2008, Nejvyšší soud připustil možnost zrušení věcného břemene pro změnu poměrů i v případě mimořádně konfliktních vztahů mezi účastníky. Uvedl, že došlo-li ke změně poměrů spočívající v tom, že vztahy mezi účastníky jsou mimořádně konfliktní a existence věcného břemene je důvodem sporů mezi nimi, které mají negativní vliv na užívání a údržbu domu, jsou dány důvody ke zrušení věcného břemene za přiměřenou náhradu.
14. V nyní posuzované věci nebyly mimořádně konfliktní vztahy ve smyslu uvedeném shora zjištěny. Žalobce podle odvolacího soudu dlouhodobě panující konflikt mezi rodinami účastníků rozšířil i na poměry užívání věcných břemen. K tomu vysvětlil, že žalobce jako osoba povinná z věcných břemen nesouhlasil se způsobem realizace oprávnění z věcného břemene žalovaným ve formě jízdy traktorem, přestože byl tento výkon práva v souladu se stanoveným rozsahem i obsahem věcného břemene (umožnění jízdy motorovým vozidlem). Na tento oprávněně realizovaný výkon práva reagoval žalobce jednoznačně protiprávním jednáním spočívajícím v umístění překážky na svůj pozemek tak, aby znemožnil výkon práva žalovanému. Z tohoto důvodu nelze podle odvolacího soudu akceptovat situaci, kdy osoba povinná z věcného břemene, která chce dosáhnout jeho zrušení, rozšíří rodinný konflikt na věcné břemeno tak, že protiprávně zamezí realizaci práva osobou oprávněnou, tuto situaci označí jako konflikt a na základě toho žádá o zrušení věcného břemene. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu, šlo by o zcela absurdní výklad i aplikaci práva, která by znamenala, že žalobce bude těžit ze svého protiprávního jednání.
15. Jestliže na základě těchto skutečností odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) uzavřel, že neshledal takovou podstatnou trvalou změnu poměrů, která by zakládala hrubý nepoměr mezi omezením žalobce jako osoby povinné z věcného břemene ve srovnání s užitkem pro žalovaného jako osoby oprávněné, není jeho úvaha zjevně nepřiměřená a ve světle shora uvedené judikatury obstojí.
16. Dovolací soud tak uzavírá, že odvolací soud postupoval při posuzování otázky zákonného předpokladu pro zrušení věcného břemene, jímž je trvalá změna poměrů, v souladu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž nemá důvod se odchýlit.
17. K dalším námitkám dovolací soud uvádí, že dovolatel zcela opomíjí, že jím namítané vady řízení (kam patří uplatněná námitka, že soud nepřipustil provedení všech důkazních návrhů, že žalovaný uváděl nepravdy, či výtky vůči samosoudci) samy o sobě nemohou vést k přípustnosti dovolání; jsou subsidiárním dovolacím důvodem (srovnej § 241a odst. 1 a contrario a § 242 odst. 3 o. s. ř.); jestliže dovolatel v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezí právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., může dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolání jako přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, či ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014). Ani Ústavní soud nezpochybňuje, že vady řízení, samy o sobě k přípustnosti dovolání nepostačují, pokud v jejich souvislosti není vymezena řádná právní otázka přípustnosti dovolání (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, bod 22 a 23).
IV.
Závěr a náklady řízení
18. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
19. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce ve stanovené lhůtě povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 28. 4. 2025
Mgr. David Havlík
předseda senátu