Plný text
22 Cdo 389/2026-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Michaelem Pažitným, Ph.D., ve věci žalobců a) P. R., b) D. H. proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, IČO 00025429, o zaplacení částky 771 976 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2023, č. j. 36 Co 143/2023-63, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Co 143/2023, o dovolání žalobce a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2025, č. j. 5 Co 47/2025-7, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2025, č. j. 36 Co 143/2023-3, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2025, č. j. 36 Co 143/2023-3, se zastavuje.
II. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2025, č. j. 5 Co 47/2025-7, se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3, věta první, občanského soudního řádu, v platném znění – dále jen „o. s. ř.“):
1. Žalobou pro zmatečnost žalobce a) brojí proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2023, č. j. 36 Co 143/2023-63, kterým bylo jako věcně správné potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 1. 2023, č. j. 20 C 154/2021-53, jímž bylo podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastaveno řízení, v němž se původní žalobkyně M. R., zemřelá dne 5. 7. 2023, domáhala na žalované zaplacení částky 771 976 Kč s příslušenstvím, dále rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I), a o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
2. Usnesením Městského soudu v Praze (dále „zmatečnostní soud“) ze dne 2. 4. 2025, č. j. 36 Co 143/2023-3, byla z důvodu neurčitosti a nesrozumitelnosti odmítnuta žaloba pro zmatečnost podaná žalobcem a) dne 24. 2. 2025 (výrok I) a rovněž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
3. Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce a) usnesením ze dne 14. 10. 2025, č. j. 5 Co 47/2025-7, usnesení zmatečnostního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Usnesení zmatečnostního i odvolacího soudu napadl žalobce a) (dále též „dovolatel“) dovoláním, aniž by byl zastoupen advokátem nebo doložil své právnické vzdělání. Požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta Mgr. Tomáše Marka jeho zástupcem. Uvedl, že se jeho poměry od doby, kdy mu Městský soud v Praze ustanovil tohoto advokáta zástupcem v jiných řízeních, nezměnily. Právní posouzení soudů považuje za svévolnou, protiústavní a záměrně protiprávní aplikaci procesních i hmotněprávních předpisů. Namítá také porušení jeho základních a ústavně garantovaných práv na přístup k soudu. Navrhl zrušení obou napadených rozhodnutí i odložení jejich právní moci a vykonatelnosti.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) se primárně zabýval tím, zda dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a zda je splněna podmínka řízení spočívající v povinném zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.).
6. Dovolání je podle ustanovení § 236 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, jímž může být napadeno pouze pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání. Občanský soudní řád výslovně neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proto je nedostatek funkční příslušnosti neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a přístupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). Jelikož je usnesení zmatečnostního soudu ze dne 2. 4. 2025, č. j. 36 Co 143/2023-3, proti němuž dovolání žalobce rovněž výslovně směřuje, v podmínkách řízení o zmatečnostní žalobě rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli rozhodnutím odvolacího soudu), dovolací soud řízení o dovolání směřujícímu proti tomuto rozhodnutí zastavil (§ 104 odst. 1, § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř.).
7. V případě dovolání žalobce a) proti usnesení odvolacího soudu - Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2025, č. j. 5 Co 47/2025-7, kterým bylo potvrzeno usnesení zmatečnostního soudu o odmítnutí žaloby pro zmatečnost dle ustanovení § 235a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 43 odst. 2 o. s. ř. pro neurčitost a nesrozumitelnost - pak žalobce a) při jeho podání nebyl zastoupen advokátem.
8. Podle ustanovení § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem, nebo v případě právnické osoby osobou uvedenou v § 21 o. s. ř, která má právnické vzdělání.
9. Povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat (vyjma usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje) rozhodnutí, kterým se řízení končí (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1206/2018, ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4324/2019, a ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 25 Cdo 939/2020). Výjimku stanovuje ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
10. Žalobce a) není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž netvrdil a ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Ačkoli nebyl soudem prvního stupně vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce a) podává mimořádně vysoký počet žalob a ve věcech jím iniciovaných nebo se jej týkajících nadužívá odvolání a dovolání, včetně žalob pro zmatečnost. Výsledkem tohoto dovolatelova dlouhodobého počínání je pak mimo jiné i to, že si žalobce a) musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1201/2019, ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1303/2020, ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3558/2020, ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4005/2019, proti němuž podaná ústavního stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1177/20 (toto usnesení, stejně jako dále označená rozhodnutí Ústavního soudu, je přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz), ze dne 10. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2002/2021, ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1892/2022, ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1301/2023, ze dne 6. 2. 2024, sp. zn. 30 Cdo 166/2024, ze dne 2. 4. 2024, sp. zn. 30 Cdo 846/2024, a ze dne 27. 2. 2025, sp. zn. 30 Cdo 239/2025]. Z obdobné úvahy vychází i Ústavní soud (viz např. jeho usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13).
11. K dovolatelem ničím nedoložené žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů přitom dovolací soud nepřihlédl, a to v souladu s ustanovením § 41a odst. 3 o. s. ř., neboť se za daných okolností jedná o zjevné zneužití tohoto procesního institutu, které dle ustanovení § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2755/2020, ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022, nebo ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1708/2024). Uvedené se podává z dosavadního postupu žalobce a) v projednávané věci (v níž podává opakovaně, mechanicky stále tytéž žádosti a tatáž podání), jakož i z obsahu samotného podání (dovolatel v zásadě neustále kopíruje svá podání, v žádosti neuvádí žádné konkrétní okolnosti, jež by dokládaly její důvodnost). Nejvyššímu soudu je – jak již bylo výše zmíněno – z úřední činnosti známo, že obdobně dovolatel postupuje též v mnoha dalších řízeních. Jednání dovolatele lze považovat za obstrukční a nikoli za vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo podle jeho názoru neoprávněně zasaženo.
12. Ze shora uvedeného plyne, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce a) nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení a ani o části jeho dovolání, která směřuje proti usnesení odvolacího soudu; Nejvyšší soud proto dovolací řízení i v tomto rozsahu zastavil (§ 243c odst. 3 věta třetí a § 243f odst. 2 o. s. ř.).
13. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v tomto i jiných řízeních dlouhodobě zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srovnej např. již výše zmíněná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1301/2023, ze dne 6. 2. 2024, sp. zn. 30 Cdo 166/2024, a ze dne 27. 2. 2025, sp. zn. 30 Cdo 239/2025).
14. O odkladu právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243 o. s. ř. nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy Nejvyšší soud bez zbytečných odkladů po předložení věci dovolací řízení zastavil, nerozhodoval již samostatně o návrhu žalobce a) na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4987/2017, uveřejněné pod číslem 47/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3041/2018).
15. V souladu s ustanovením § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 3. 2026
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu