Plný text
22 Cdo 415/2026-228
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce V. H., zastoupeného JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem se sídlem v Praze, Na Hřebenech II 1062, proti žalovanému R. S., zastoupenému Mgr. Jakubem Kleinem, advokátem se sídlem v Praze, Mladoboleslavská 301, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 210/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č. j. 36 Co 412/2024-134, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 4. 2025, č. j. 36 Co 412/2024-141, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
2. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 6. 2023, č. j. 52 C 210/2022-80, zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem jednotky č. XY a jednotky č. XY obou vymezených podle zákona „o vlastnictví bytů“ v budově č. p. XY, XY, která stojí na pozemcích parc. č. XY a XY, a spoluvlastnických podílů o velikosti id. XY na společných částech výše uvedené budovy a spoluvlastnických podílech o velikosti id. XY na výše uvedených pozemcích v katastrálním území XY (dále jen „předmětné nemovitosti“) – (výrok I a II). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 11. 2024, č. j. 36 Co 412/2024-134, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 4. 2025, č. j. 36 Co 412/2024-141, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil a v nákladovém výroku III změnil (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Napadené rozhodnutí podle něj závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Namítl rovněž, že napadené rozhodnutí zasahuje do jeho práv na ochranu vlastnictví a soudní ochranu zaručenými čl. 11 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Argumentoval, že dražba, v níž pozbyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem, byla realizována na základě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, který však nebyl vykonatelný z toho důvodu, že jím byl uznán dluh, který v okamžiku sepsání notářského zápisu (k okamžiku uznání dluhu) neexistoval. Odvolací soud se měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (kupř. rozsudků sp. zn. 22 Cdo 646/2009 a 22 Cdo 1875/2002) při posuzování otázky existence naléhavého právního zájmu podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Dané ustanovení taktéž opomněly posoudit v souvislosti s § 985 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Předložil otázku, zda a za jakých podmínek je v řízení o žalobě na určení vlastnického práva k nemovité věci dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. i tehdy, jestliže před jejím projednáním byla pravomocně zamítnuta žaloba o neplatnost nedobrovolné dražby podle § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách a rovněž byla žalobci pravomocně uložena povinnost vyklidit předmětné nemovité věci. Dále se tázal, zda a za jakých podmínek lze v tomto řízení přezkoumat otázku přechodu vlastnictví k předmětným nemovitým věcem, zda a za jakých podmínek může žaloba na určení vlastnického práva plnit preventivní funkci, pokud před jejím projednáním bylo žalobci pravomocně uloženo vyklidit předmětné nemovité věci, a zda zamítavý rozsudek o určení neplatnosti nedobrovolné dražby není způsobilý závazně prejudikovat otázku platnosti dražby i souvisejícího přechodu vlastnictví v důsledku vydražení. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Žalovaný se k dovolání žalobce nevyjádřil.
6. Dovolání není přípustné.
7. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. Žalobce předkládá dovolacímu soudu k posouzení především otázku existence naléhavého právního zájmu na určení jeho vlastnického práva k předmětným nemovitostem.
10. Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá.
11. Je tomu tak proto, že otázka naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a její, i případné nesprávné, posouzení nalézacími soudy není pro výsledek dovolacího řízení podstatná tehdy, nelze-li žalobě vyhovět již na základě samotných žalobních tvrzení [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2154/2019 (dostupné, stejně jako i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz)]. Od naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je přitom třeba odlišovat věcnou legitimaci účastníků řízení. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001).
12. V nyní projednávané věci spočívá rozhodná námitka žalobce, na základě které odůvodňuje své domnělé vlastnické právo k předmětným nemovitostem, v tvrzení o neplatnosti nedobrovolné dražby, v níž své vlastnické právo k nim pozbyl. Na neplatnost usuzuje s ohledem na skutečnost, že dražba byla realizována na základě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, který však nebyl vykonatelný z toho důvodu, že jím byl uznán dluh, který v okamžiku sepsání notářského zápisu (k okamžiku uznání dluhu) neexistoval.
13. Platnost veřejné dražby nedobrovolné však není možné posuzovat (ať už z jakéhokoliv důvodu) jako předběžnou otázku, když jediným prostředkem, jak zvrátit její výsledek, je podání žaloby na určení neplatnosti dražby podle § 48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1679/2005, ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 224/2007, ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4077/2008, či ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3802/2012). Není-li žaloba ve stanovené lhůtě podána nebo je žalobce s takovou žalobou neúspěšný, platí, že dražba byla platná a vlastníkem je vydražitel (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2462/2013).
14. V nyní souzené věci bylo zjištěno, že žaloba na určení neplatnosti provedené nedobrovolné dražby byla pravomocně zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 5. 2019, č. j. 15 C 45/2017-225. Otázku platnosti dražby (a to, i kdyby žalobce na neplatnost dražby vůbec nežaloval) s ohledem na výše citované závěry Nejvyššího soudu již nelze v tomto řízení zpochybnit. Tím jsou mj. zodpovězeny i další dovolatelem předložené dovolací otázky, které tak rovněž nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Žalobce přitom žádný jiný důvod, pro který by snad mohl být vlastníkem předmětných nemovitostí, neuvedl. Již s ohledem na žalobní tvrzení je proto zřejmé, že žalobě na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem nemůže být pro absenci aktivní věcné legitimace žalobce vyhověno.
15. Jelikož dovolání žalobce není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2026
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu