Plný text
22 Cdo 59/2025-713
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně R. Č., zastoupené JUDr. Dagmar Kláskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, U Soudu 388, proti žalovaným 1) J. Č. a 2) A. Č., zastoupeným Mgr. Michalem Kádou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 304/17, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 125/2020, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 2024, č. j. 25 Co 98/2024-684, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 12. 2023, č. j. 15 C 125/2020-641, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že budova č. p. XY na pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, zapsaná na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY, je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1) a že není zatížena právem věcného břemene užívání vloženého do katastru nemovitostí pod sp. zn. XY ve prospěch žalovaného 1) (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a o nákladech řízení vůči státu (výrok III).
2. Vyšel ze zjištění, že dům č. p. XY a pozemek parc. č. st. XY, na němž tento dům stojí, nabyl žalovaný 1) do výlučného vlastnictví na základě darovací smlouvy ze dne 10. 12. 2003 od svých rodičů (v té době ještě existoval dům č.p. XY jako samostatná věc v právním smyslu). Manželství žalobkyně a žalovaného 1) bylo uzavřeno 21. 1. 2001. V letech 2004–2005, ještě za trvání manželství žalobkyně a žalovaného 1), proběhla rekonstrukce domu. Darovací smlouvou a smlouvou o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 převedl žalovaný 1) na žalovanou 2) pozemek parc. č. st. XY, jehož součástí je dům č. p. XY. Žalobkyně tvrdila, že dům č. p. XY přestal v průběhu jeho rekonstrukce prováděné v letech 2004–2005 existovat jako věc v právním smyslu a na jeho místě vznikla nová budova jako nová samostatná věc, která je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1) a není zatížena právem věcného břemene.
3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že původní stavba domu při její rekonstrukci nezanikla a nedošlo ke vzniku stavby nové; i po rekonstrukci šlo stále o tu samou věc, která byla žalovanému 1) darována do jeho výlučného vlastnictví.
4. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. 7. 2024, č. j. 25 Co 98/2024-684, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že určil, že budova č. p. XY na pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, zapsaná na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY, je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1) a není zatížena právem věcného břemene užívání vloženého do katastru nemovitostí pod sp. zn. XY ve prospěch žalovaného 1) (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, před soudem odvolacím a o nákladech řízení vůči státu (výroky II až IV).
5. Odvolací soud po částečném zopakování dokazování uzavřel, že přestavbou domu došlo k zániku původní stavby domu a vzniku nové věci v právním smyslu.
II. Dovolání žalovaných
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a jako důvod dovolání uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce posouzení okamžiku zániku původní stavby a vzniku stavby nové. Odkazují na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2088/2001, a ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2339/2021, a namítají, že pro posouzení zániku stavby původní je významné to, co bylo odstraněno, nikoliv to, co bylo nově vybudováno, přičemž pro závěr o zachování dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží je rozhodující, zda došlo k úplné nebo částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží. Při úplné destrukci obvodových zdí je nepochybné, že stavba zanikla, při částečném zbourání zdí je nutno posoudit míru zásahů. To odvolací soud neučinil, když nezohlednil, že 1/3 domu zůstala zachovaná, a že u této zachované části nedošlo ani k odstranění stropu. Rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že při rekonstrukci došlo k zániku domu, není podle dovolatelů správné. Zachovalá část domu byla dostatečně způsobilá k tomu, aby udržela původní identitu budovy; „byla nadále schopna plnit svoji faktickou funkci domu“.
7. Dovolatelé dále vymezují právní otázku, která (dle jejich přesvědčení) dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Je jí otázka týkající se úmyslu stavebníka, konkrétně zda stavebník chtěl svojí činností způsobit zánik (úplnou demolici) stavby či jí pouze rekonstruovat. Podle dovolatelů by se měl soud při řešení právní otázky, zda došlo k zániku stavby při částečné demolici obvodového zdiva, zabývat i tím, jaký byl úmysl, resp. vůle stavebníka před zahájením stavebních zásahů. V posuzované věci neměl žalovaný 1) v úmyslu provedení kompletní demolice stavby, nýbrž její pouhou rekonstrukci a až v průběhu stavby bohužel zjistil, že zásahy do nemovitosti budou mnohem větší, než původně předpokládal. Jelikož odvolací soud k úmyslu žalovaného 1), že chtěl stavbu pouze rekonstruovat, nepřihlédl, zatížil řízení vadou.
8. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.
9. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
12. Dovoláním je napaden závěr odvolacího soudu ohledně zániku původní stavby a vzniku stavby jako nové věci s tím, že podle dovolatele posoudil odvolací soud označenou právní otázku v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Tento předpoklad přípustnosti dovolání není dán, neboť odvolací soud postupoval při řešení uvedené otázky v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
13. Nejvyšší soud považuje za významné shrnout závěry relevantní judikatury, jde-li o řešení (dovoláním zpochybněné) otázky vzniku, popřípadě zániku stavby jako věci. S ohledem na to, že k rekonstrukci stavby, resp. její přestavbě, mělo dojít před 1. 1. 2014, aplikoval dovolací soud na označenou právní otázku judikaturu vztahující se k právní úpravě obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).
14. V usnesení ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 764/2011, (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož stavba jako samostatný předmět právních vztahů (jako věc v právním smyslu) vzniká v okamžiku, v němž je vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2554/2007). K tomu u nadzemních staveb dochází vytvořením stavu, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2534/2000). Od tohoto okamžiku, v němž se již vytvořila i vlastnická práva ke stavbě, jsou pro takto vytvořenou oblast vlastnických vztahů veškeré další stavební práce bezvýznamné, i když náklady na ně mnohonásobně převýší náklady již vynaložené. Vše, co v důsledku přístavby, přestavby, jiné stavební změny nebo dokončovacích prací tak ke stavbě přiroste, stává se její součástí a vlastnicky náleží tomu, komu patřila stavba jako věc v okamžiku svého vzniku.
15. V tomtéž rozhodnutí Nejvyšší soud dále zdůraznil, že uvedené pravidlo se obdobně uplatní při posouzení zániku stavby jako věci. Nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí v právním smyslu tehdy, není-li již patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží původní stavby, tj. zpravidla destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad prvním podlažím obvykle při současném odstranění zdiva příček; objem nově zbudovaných konstrukcí na místě - základech - původní stavby je v této souvislosti nerozhodný (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 931/99, a ze dne 26. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1241/2010, a dále v literatuře např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 689).
16. V rozsudcích ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2088/2001, a ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1506/2008, Nejvyšší soud dovodil, že přestavba budovy může být provedena mnoha různými způsoby a také s ohledem na vývoj stavebních technologií nelze soudu upřít možnost úvahy při posouzení toho, zda určitý konkrétní výsledek stavební činnosti je již věcí v právním smyslu, respektive zda během přestavby došlo k zániku původní stavby či nikoli; pro všechny v úvahu přicházející případy též nelze stanovit zcela přesná kritéria. Je tedy zřejmé, že posouzení toho, zda určitý výsledek stavební činnosti je již stavbou jako předmětem občanskoprávních vztahů, respektive zda došlo k zániku původní stavby, je věcí právní úvahy soudu, přičemž tato úvaha vychází ze skutkových zjištění učiněných v řízení. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu zpochybnit, jen je-li zjevně nepřiměřená. Pro závěr o zachování dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží je rozhodující, zda došlo k úplné nebo částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží. Při úplné destrukci těchto obvodových zdí je nepochybné, že původní stavba zanikla. Při částečném zbourání těchto zdí je nutno posoudit míru těchto zásahů.
17. V nyní řešené věci bylo v řízení prokázáno, že v rámci rekonstrukce provedené v letech 2004-2005 byla zcela zbourána část budovy č. p. XY (rohová část včetně boční části přiléhající k hlavní silnici, resp. obytná část) a část budovy přiléhající k vedlejší silnici (boční část přiléhající k vedlejší silnici – dílenská část) zbourána nebyla. Protože se jednalo o částečné zbourání obvodové zdi původního domu č. p. XY, posuzoval odvolací soud (v souladu se shora uvedenými závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu) především míru uvedených zásahů do původní stavby. Uzavřel, že z celkového rozsahu obvodové zdi domu o délce 92,38 metrů bylo zbouráno 64,56 % a nezbouráno zůstalo pouze 35,44 %. Podstatné pro posouzení věci byla rovněž skutečnost, že odstranění obvodové zdi se týkalo celé obytné části domu č. p. XY, zachované obvodové zdivo v délce cca 1/3 se týkalo „dílenské části“, v níž se nacházela dílna, garáž a sklep. Ze znaleckého posudku pak vyplynulo, že došlo k celkovému odstranění původních nosných i dělících konstrukcí přízemní obytné části, ze 100 % byly odstraněny obvodové zdi obytné části, založení objektu i stropní konstrukce u obytné části jsou zcela nové; původní obytná část byla zcela zbourána a byla realizována zcela nová stavba obytné části včetně podstřešních prostor pro bydlení. Při rekonstrukci nedošlo pouze k odstranění spojovací zdi mezi rohovou částí budovy a dílnou, nedošlo ke snížení obvodových zdí dílny pod úroveň stropu prvního nadzemního podlaží, u objektu dílny byly obvodové stěny včetně stropní konstrukce ponechány.
18. Jestliže odvolací soud na základě těchto skutkových zjištění (jejichž přezkum není předmětem řízení před dovolacím soudem) uzavřel, že v důsledku stavební činnosti došlo k zániku původní stavby domu č. p. XY a vznikl dům nový, nejeví se taková úvaha dovolacímu soudu v poměrech projednávané věci jako zjevně nepřiměřená. Odvolací soud rozhodoval na základě volného hodnocení v řízení provedených důkazů, zhodnotil míru zásahu do původní stavby, přičemž se v úvaze, zda došlo k zániku původní stavby, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
19. Nemůže obstát argumentace dovolatele, že část původní stavby zůstala rekonstrukcí nedotčena, tudíž nemohlo dojít k zániku stavby původní. Dovolatel nebere v potaz, že z výše uvedených judikaturních závěrů nevyplývá, že k zániku stavby dochází pouze při úplné destrukci obvodového zdiva, ale může k němu dojít i v případech, kdy dojde i jen k jejich částečnému zbourání; v takovém případě je třeba posoudit míru těchto zásahů, čemuž v posuzované věci odvolací soud dostál.
20. Přípustnost dovolání pak nezakládá ani další dovolateli předložená právní otázka, kterou považují za dovolacím soudem dosud neřešenou, a k níž namítají, že soudy nepřihlédly k úmyslu, resp. vůli stavebníka [žalovaného 1)] před zahájením rekonstrukce, že svojí činností nechtěl způsobit zánik (úplnou demolici) stavby, nýbrž měl v plánu ji pouze rekonstruovat.
21. Dovolací soud především konstatuje, že takovou námitku vznáší žalovaní poprvé až v dovolacím řízení a odvolací soud v napadeném rozhodnutí se jí proto vůbec nezabýval.
22. Nejvyšší soud setrvale ve své rozhodovací praxi vychází z názoru, že v občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, která klade důraz na odpovědnost účastníka za výsledek řízení, a to i řízení odvolacího. I když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 468/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4131/2010).
23. Jestliže žalovaní označenou námitku neuplatnili v odvolacím řízení, a odvolací soud se jí proto nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí spočívat na nesprávném právním posouzení věci, přichází-li s touto námitkou žalobce až v dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3766/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1480/2014).
24. Nad rámec uvedeného dovolací soud doplňuje, že úmysl (vůle) je vnitřní psychický stav; právní posouzení otázky, zda během přestavby došlo k zániku původní stavby či nikoliv, je založené na právních skutečnostech, které nejsou závislé na úmyslu (vůli) žalovaného 1) coby stavitele (viz závěry uvedené v čl. 14 až 16 tohoto rozhodnutí). Odpověď na tuto otázku je proto zcela irelevantní.
IV. Závěr a náklady řízení
25. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalovaných podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
26. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu