Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně N. V., zastoupené Mgr. Petrem Musilem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 103/27, proti žalovaným 1) V. L. a 2) E. L., zastoupeným Mgr. Olgou Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, o uložení povinnosti strpět realizaci stavebních prací, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 196/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2024, č. j. 10 Co 146/2024-136, 10 Co 440/2024-136, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalovanému 1) 3 055 Kč a žalované 2) 2 499 Kč k rukám zástupkyně žalovaných Mgr. Olgy Růžičkové, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. V této věci se Nejvyšší soud zabýval řešením právní otázky aplikace § 1023 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) na spor účastníků o oprávněnosti realizace zateplení domu ve vlastnictví žalobkyně s přesahem na sousední pozemek ve vlastnictví žalovaných.
I.
Dosavadní průběh řízení
2. Okresní soud v Teplicích (dále jen „soud právního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 11. 2023, č. j. 20 C 196/2023-108, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6. 2. 2024, č. j. 20 C 196/2023-114, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným strpět realizaci stavebních prací spočívajících v zateplení fasády domu ve vlastnictví žalobkyně č. p. XY, který je součástí pozemku parc. č. XY, zapsaného na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, a povinnosti umožnit vstup na pozemky žalovaných parc. č. XY a parc. č. XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY v katastrálním území XY (výrok I). Dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 36 421 Kč (výrok II) a doplňujícím usnesením rozhodl o nákladech státu.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 18. 9. 2024, č. j. 10 Co 146/2024-136, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II pouze tak, že náklady řízení činí 19 602 Kč, jinak rozsudek v tomto výroku a ve výroku I potvrdil (výrok I) a potvrdil i doplňující usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. 2. 2024, č. j. 20 C 196/2023-114 (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to aplikace § 1023 odst. 1 o. z. na sousedský spor účastníků o oprávněnost realizace zateplení domu ve vlastnictví žalobkyně (v řádu jednotek centimetrů s přesahem na sousední pozemek ve vlastnictví žalovaných), který je součástí řadové, technicky propojené zástavby; zda je takové zateplení způsobilé naplnit zákonem vyjádřený znak rozumného důvodu bránění a jaké intenzity by pro uvedený účel měl tento znak dosahovat. Také se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jde-li o jeho úvahy o naplnění obou znaků uvedených v § 1023 o. z., a namítá rozpor s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3198/2015. Tvrdí, že soudy nezohlednily možnost žalovaných vstupovat do zahrady dalším vchodem z přízemí jejich domu, a že omezení jejich vlastnických práv proto není tolik závažné; to s ohledem na „zdravotní a enviromentální důvody na straně žalobkyně“. Dovolatelka namítá i rozpor s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 94/2021, neboť se domnívá, že odvolací soud v rámci svých úvah o aplikaci § 1023 o. z. nesprávně přihlédl ke skutečnostem, které nepředstavují rozumný důvod, pro který by žalovaní mohli bránit užívání prostoru nad jejich pozemkem. Rovněž odvolacímu soudu vytýká, že neřešil nejdůležitější otázku, a to pro kterou stranu sporu je situace více omezující, respektive které straně je jednáním druhého účastníka působena větší újma. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil nebo aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.
5. Žalovaní považují rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl.
III.
Přípustnost dovolání
6. Dovolání není přípustné.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
K dovolatelkou vymezené právní otázce aplikace § 1023 odst. 1 o. z. na spor účastníků o oprávněnosti realizace zateplení domu ve vlastnictví žalobkyně s přesahem na sousední pozemek ve vlastnictví žalovaných:
9. Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena a odvolací soud se v napadeném rozhodnutí od závěrů tam uvedených neodchýlil.
10. Podle § 1023 odst. 1 o. z. vlastník pozemku musí snášet užívání prostoru nad pozemkem nebo pod pozemkem, je-li pro to důležitý důvod a děje-li se to takovým způsobem, že vlastník nemůže mít rozumný důvod tomu bránit.
11. Podle § 506 o. z. součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech (odst. 1). Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek (odst. 2).
12. Otázkou aplikace § 1023 odst. 1 o. z. se Nejvyšší soud zabýval například již v usnesení ze dne 12. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3198/2015, nebo v usnesení ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 22 Cdo 94/2021(tato i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), ve kterých mimo jiné ve shodě s komentářovou judikaturou dovodil, že § 1023 o. z. může dopadat i na vyčnívající balkony či okna ze staveb postavených na sousedním pozemku (k tomu srovnej blíže: Petrov, J. – Výtisk, M. – Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 1097).
13. V rozsudku ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 217/2019, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že i v případě neoprávněných staveb přichází ve vztahu k součástem pozemků vyplývajícím z § 506 o. z. do úvahy aplikace § 1023 o. z.
14. Obdobně odborná literatura vyslovila názor, který dovolací soud sdílí, že i když zřizovat části stavby (např. zateplení zdi, balkony apod.) zasahující do prostoru nad sousedním pozemkem bez právního důvodu není přípustné, neboť pak jde o neoprávněný zásah do vlastnického práva vlastníka pozemku, je toto výchozí pravidlo modifikováno právě ustanovením § 1023 odst. 1 o. z. (k tomu srovnej blíže: Melzer, F. – Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419–654. Praha: Leges, 2014, str. 312–314).
15. Současně komentářová literatura uvádí, že § 1023 odst. 1 o. z. dopadá na případy užívání cizího prostoru tam, kde pro takové užívání neexistuje jiný právní důvod. Tam, kde právní titul pro užívání sousedního pozemku existuje, řídí se užívání tímto právním titulem – např. služebností (k tomu srovnej blíže: Petrov, J. – Výtisk, M. – Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 1097 nebo Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 182).
16. Žalobkyně v nyní posuzované věci požadovala, aby žalovaní byli povinni snášet žalobkyní zamýšlenou realizaci vnějšího zateplení domu (severní štítové zdi) s přesahem 10 cm nad jejich pozemkem. Odvolací soud proto posuzoval (v souladu se shora označenou judikaturou Nejvyššího soudu), zda jsou splněny podmínky aplikace § 1023 odst. 1 o. z., tedy zda je pro užívání prostoru nad pozemkem žalovaných dán důležitý důvod a zároveň zda žalovaní nemají rozumný důvod takovému užívání bránit. Dospěl přitom k závěru, že k naplnění hypotézy právní normy nedošlo, neboť pro užívání prostoru nad pozemkem žalovaných má sice žalobkyně důležitý důvod, žalovaní však mají rozumný důvod tomu bránit.
17. Obecně lze k otázce splnění podmínek aplikace § 1023 odst. 1 o. z. uvést, že ustanovení § 1023 odst. 1 o. z. zcela jistě patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak ponechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda v daném případě existuje důležitý důvod k tomu, aby vlastník pozemku musel snášet užívání prostoru nad nebo pod pozemkem a zda se to děje takovým způsobem, že vlastník pozemku nemůže mít rozumný důvod tomu bránit, zákon nestanoví, z jakých konkrétních hledisek má soud vycházet. Soud může přihlédnout k různým okolnostem, vždy však záleží na individuální situaci; posouzení obou předpokladů („důležitého důvodu“ a „rozumného důvodu bránění“) tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Tu by přitom mohl dovolací soud zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená.
18. I v literatuře (viz Eva Kabelková - Alexandra Floriánová - Mojmír Přívara - Dana Růžičková, Sousedská práva, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2017, s. 172 – 174,) vztahující se k § 1023 odst. 1 o. z. je uvedeno, že ustanovení obsahuje významné dva pojmy, a to „důležitý důvod“ a „rozumný důvod“. Ty nejsou nikde v zákoně definovány a bude nutné při jejich aplikaci vycházet z okolností daného případu. Zejména bude nutno vycházet z objektivních hledisek, z místních poměrů a z toho, co ještě je možné po dotčené osobě požadovat, aby snášela. Rozumný důvod se bude posuzovat i z hlediska negativních důsledků, které mohou mít vliv na vlastníka pozemku. Výsledek takového posouzení by neměl být v rozporu s dobrými mravy ani se spravedlností. Toto ustanovení bude aplikovatelné, pokud užívání prostoru nad a pod povrchem pozemku nebude zasahovat do vlastnických práv vlastníka pozemku a nebude mu bránit v jeho užívání běžným způsobem a současně nebude snižovat hodnotu dotčeného pozemku. Komentářová literatura se přitom přiklání k tomu, že ochrana vlastníka pozemku bude omezena na to, co lze nazvat tzv. „praktickou potřebou“ využití prostoru [Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013]. Co se týká „rozumného důvodu bránění“, jde o právní termín, který se používá v různých situacích, zejména v souvislosti se sousedskými vztahy a vlastnickými právy (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1035/2023).
19. Odvolací soud při posuzování podmínek aplikace § 1023 odst. 1 o. z. vycházel ze zjištění, že vnější zateplení severní štítové zdi domu žalobkyně v rozsahu 10 cm po celé délce této stěny by nejefektivněji vyřešilo odstranění přetrvávající vlhkosti v domě žalobkyně a současně by odstranilo tvorbu plísní, které mohou mít negativní vliv na zdravotní stav obyvatel domu. Dále vycházel ze zjištění, že zateplení bude zasahovat do vlastnického práva žalovaných v celém sloupci nad jejich pozemkem v rozsahu 10 cm, že tak bude omezovat veřejně nepřístupný prostor zahrady, kam mají žalovaní přístup pouze přes svůj dům, že při realizaci zateplení dojde ke snížení užitného prostoru terasy a prostoru přístupu ke schodům na terasu, kterou žalovaní aktivně využívají, že oba žalovaní jsou vyššího věku a žalovaný se pohybuje o francouzských holích, což zvyšuje jeho další nároky na prostor k zachování možnosti, jak se v prostoru terasy, schodů a zábradlí pohybovat. Odvolací soud za těchto okolností uzavřel, že jakkoliv lze přisvědčit důležitým důvodům na straně žalobkyně, na straně žalovaných je dostatek rozumných důvodů, aby nebyli povinni žalobou požadované omezení svého vlastnictví strpět. V poměrech projednávané věci nepovažuje Nejvyšší soud takovou úvahu za zjevně nepřiměřenou. Odvolací soud tuto úvahu řádně a náležitě odůvodnil, přičemž komplexně posoudil jedinečné a konkrétní skutkové okolnosti posuzované věci.
K dalším dvěma otázkám týkajícím se nesprávnosti úvah o naplnění obou znaků uvedených v § 1023 o. z.:
20. Dovolatelka především namítá rozpor s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3198/2015, ze kterého vyplývá, že existuje-li jiný způsob výkonu vlastnického práva, s nímž nejsou spojeny zvýšené výdaje, nejedná se o důležitý výkon vlastnického práva podle § 1023 odst. 1 o. z. Tvrdí, že závěry z rozhodnutí vyplývající mohou být analogicky použity i v případě rozumného důvodu na straně vlastníka pozemku, který se užívání prostoru nad pozemkem brání a poukazuje na to, že žalovaní mají možnost přístupu na svoji zahradu i jiným vchodem, jehož rozsah by zateplením nebyl dotčen, což odvolací soud nezohlednil. Dále poukazuje na rozpor s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 22 Cdo 94/2021. Má za to, že odvolací soud v rámci svých úvah o aplikaci § 1023 o. z. označil v rozporu s tímto rozhodnutím za znak naplňující rozumný důvod bránění v užívání prostoru nad pozemkem žalovaných skutečnosti, které takový znak nenaplňují a učinil nesprávný závěr o tom, že podmínky upravené v § 1023 odst. 1 o. z. nebyly splněny.
21. V obou dovolatelkou zmíněných usneseních Nejvyššího soudu byla předmětem posouzení věc se zcela odlišným charakterem a jinou mírou zásahu do vlastnického práva. Namítá-li dovolatelka nesprávnost úvah odvolacího soudu ohledně naplnění obou znaků uvedených v § 1023 odst. 1 o. z., pak dovolací soud připomíná, že takovou úvahu by mohl zpochybnit, jen kdyby by byla zjevně nepřiměřená, což v posuzované věci zjevně není; zákon totiž nestanoví, z jakých konkrétních hledisek při aplikaci § 1023 odst. 1 o. z. má soud vycházet, a proto závisí vymezení „rozumného důvodu“ v každém konkrétním případě na úvaze soudu.
22. Nadto požadavek žalobkyně, aby žalovaní z důvodu jí zhotoveného zateplení užívali k přístupu na svoji zahradu namísto dosud využívaného vchodu vchod jiný, jehož rozsah nebude zateplením dotčen, lze spíše považovat za hledisko naplňující rozumný důvod bránění v užívání, neboť žalovaní by tím v užívání svého vlastnického práva byli objektivně omezeni natolik, že to již nemuseli trpět.
23. Opodstatněná není v tomto případě ani námitka dovolatelky, že odvolací soud neřešil, pro kterou stranu sporu je situace více omezující, respektive které straně je jednáním druhého účastníka působena větší újma. Vzájemné poměřování újmy § 1023 odst. 1 o. z. nepředpokládá. Vyžaduje posouzení, zda v daném případě existuje důležitý důvod k tomu, aby vlastník pozemku musel snášet užívání prostoru nad nebo pod pozemkem a zda se to děje takovým způsobem, že vlastník pozemku nemůže mít rozumný důvod tomu bránit. Takovému posouzení přitom odvolací soud dostál. Z jeho odůvodnění zřetelně vyplývá, že zohlednil všechny pro posouzení věci relevantní okolnosti, zejména důležité důvody na straně žalobkyně pro zhotovení zateplení, i zda mají žalovaní rozumný důvod se takovému omezení vlastnického práva bránit. Jeho úvahám přitom nelze vytknout zjevnou nepřiměřenost a dovolací soud se s jeho závěry ztotožňuje.
IV.
Závěr a náklady řízení
24. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
25. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto usnesením, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 22. 7. 2025
Mgr. David Havlík
předseda senátu