Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce T. K., zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem v Brně, náměstí 28. října 1898/9, proti žalované L. K., zastoupené JUDr. Bc. Stanislavem Brunckem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 849/15, o vyklizení, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 33 C 307/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2024, č. j. 13 Co 35/2024-418, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Brno-venkov (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 10. 2023, č. j. 33 C 307/2019-381, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyklizení pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v katastrálním území XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 10. 2024, č. j. 13 Co 35/2024-418, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ve správném znění tak, že a) žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost vyklidit pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY, se zamítá, b) žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost vyklidit stavbu č. p. XY postavenou na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, se zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Potvrdil dále výrok II rozsudku soudu prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a výrokem III rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
3. Nalézací soudy rozhodovaly o věci poté, co byl rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021, a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.
5. Dovolacímu soudu vytýká, že nesprávně právně posoudil následující otázky hmotného práva:
1) Otázka hmotněprávní povahy majetkových dispozic s nemovitou věcí nezapsanou v katastru nemovitostí mezi stavebníkem a jedním z manželů, pokud taková dispozice odpovídá darování. Má za to, že dohoda mezi stavebníkem a jedním z manželů, která obsahově odpovídá tomu, že na pozemku ve výlučném vlastnictví tohoto manžela bude zřízena stavba, která má být tomuto manželovi darována do jeho výlučného vlastnictví, představuje titul, na jehož základě má být vlastnické právo do katastru nemovitostí zapsáno ve prospěch jednoho z manželů, nikoli do společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Existenci ústní dohody mezi stavebníkem (stavebníky), z nichž jeden může být manželem, o darování zhotovované nemovité věci ve prospěch jednoho z manželů, opomněly soudy hodnotit. V projednávané věci přitom matka žalobce zřídila stavbu na pozemku v jeho výlučném vlastnictví a na základě předchozí dohody tuto stavbu žalobci darovala, resp. umožnila mu bezúplatné nabytí vlastnictví k této stavbě.
2) Zda je možné uložit žalované samostatnou povinnost vyklidit pozemek ve výlučném vlastnictví žalobce, který je celý zastavěný stavbou v SJM účastníků. Má za to, že pokud judikatura připouští vyklizení pozemku bez ohledu na to, zda se na něm nachází nemovitá věc náležející osobě, proti které žaloba na vyklizení směřuje a které vlastnické právo k pozemku nesvědčí, tím spíše by měla být dána možnost vlastníkovi pozemku domáhat se vyklizení, pokud je spoluvlastníkem stavby na takovém pozemku, případně jde o stavbu v jeho SJM.
3) Zda lze dovodit vlastnické právo k věci nezapsané v katastru nemovitostí (právně neexistující). Soudy vyřešily jako předběžnou otázku vlastnictví žalované k části nemovité věci (stavbě), aniž by došlo ke změně zápisu v katastru nemovitostí (evidována je stavba jako součást pozemku). Domnívá se, že obrana žalované strany by mohla být úspěšná, jen pokud by došlo ke změně zápisu v katastru nemovitostí tak, že stavba je samostatnou věcí v právním slova smyslu zapsanou jako součást SJM účastníků. O tom, že stavba č. p. XY je samostatnou věcí, nebylo rozhodnuto, podle § 1105 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) lze vlastnictví k nemovité věci nabýt pouze zápisem do veřejného seznamu. Samostatná věc nemůže být podle názoru dovolatele „vytvořena“ v rámci posouzení předběžné otázky.
6. Má za to, že otázku 2) vyřešil odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 396/2003 a 22 Cdo 3070/2021). Otázky 1) a 3) považuje odvolatel za otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu za dosud neřešené.
7. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
8. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
9. Dovolání není přípustné.
10. Podle § 237 zákona o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
K dohodě o bezúplatném převodu nedokončené stavby mezi stavebníkem a jedním z manželů
12. Nejvyšší soud opakovaně vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, uveřejněný pod číslem 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).
13. Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením, neboť má za to, že stavbu zřídila na jeho pozemku jeho matka, která mu stavbu darovala ještě před zápisem stavby do katastru nemovitostí, a předkládá otázku posouzení dohod mezi stavebníkem a jedním z manželů. Odvolací soud však při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že matka žalobce nestavěla dům s úmyslem stavět jej pro sebe, takový úmysl ani relevantně neprojevila, a nebyla tedy stavebníkem v občanskoprávním smyslu. Odkázal rovněž na skutková zjištění soudu prvního stupně, podle kterých ani z ničeho nevyplynulo, že by v průběhu stavby došlo k právnímu jednání, které by se dalo považovat za darování rozestavěné stavby; stavebníkem byl proto od počátku výstavby až do dokončení domu žalobce. Dovolatel tak nepřípustně zpochybňuje právní posouzení, které vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel.
K povinnosti vyklidit pozemek, který je celý zastavěný stavbou
14. Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka 2), neboť při jejím řešením se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
15. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 396/2003, na který dovolatel odkazuje, sice Nejvyšší soud dovodil, že pokud se vlastník pozemku chce domoci vyklizení pozemku, na kterém je též umístěna cizí stavba, nemusí žalovat na odstranění stavby. Tento závěr se však týkal vyklizení pozemku, který nebyl celý zastavěn stavbou, a mohly na něm tak být umístěny rovněž cizí movité věci nebo mohl být užíván i jinak, než k umístění stavby. Proto také v uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud výslovně dovodil (pro neoprávněně zřízené stavby – pozn. dovolacího soudu), že žaloba na vyklizení pozemku se nedotýká věci nemovité, nacházející se na pozemku a náležející tomu, kdo má pozemek vyklidit.
16. Žalobce se naopak domáhá vyklizení pozemku, který je zcela zastavěn stavbou v SJM účastníků, což jiné jeho užívání vylučuje. Zároveň je zřejmé, že se nedomáhá vyklizení pozemku ve smyslu odstranění stavby (takový požadavek by u stavby, která nebyla zřízena neoprávněně, v úvahu přicházel), ale jen ukončení užívání tohoto pozemku, na kterém je umístěna stavba v dosud nevypořádaném SJM účastníků, ze strany žalované. Požadavek na vyklizení samotné stavby na pozemku žalobce nebyl shledán jako důvodný (proti tomuto závěru dovolatel nebrojí), jinak než stavbou v SJM účastníků přitom žalovaná do vlastnického práva žalobce k pozemku nezasahuje. Závěr odvolacího soudu, že požadavek na vyklizení pozemku žalobce je „z logiky věci“ vyloučen, tedy obstojí.
17. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021, uveřejněném pod č. 48/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydaném v této věci, Nejvyšší soud pro případ, že pozemek bude ve výlučném vlastnictví žalobce a stavba na něm umístěná v SJM, poznamenal, že soud může v takovém případě rozhodnout o vyklizení samotného pozemku, avšak žalobu v části, pokud se jí žalobce domáhá vyklizení domu jako jeho součásti, zamítnout. Tento obecný závěr se však nevztahoval ke skutkovým zjištěním, která byla obsažena až v nyní přezkoumávaném rozhodnutí odvolacího soudu, zejména tedy, že celý pozemek žalobce je zastavěn stavbou a že žalovaná jinak, než umístěním stavby v SJM, do pozemku žalobce nezasahuje.
18. Nadto je třeba uvést, že soud prvního stupně dospěl k závěru o rozporu požadavku na vyklizení pozemku s dobrými mravy. Odvolací soud, přestože se sám rozporem požadavku žalobce na vyklizení pozemku nezabýval, označil za správná nejen skutková zjištění soudu prvního stupně, ale bez jakýchkoli výhrad rovněž jeho právní posouzení.
K možnosti předběžně posoudit vlastnictví stavby evidované jako součást pozemku
19. Dovolatel dovozuje nemožnost posouzení otázky vlastnictví stavby, která je evidovaná jako součást jeho pozemku, z dílčího závěru, že stavba nezapsaná v katastru nemovitostí je právně neexistující.
20. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4127/2017, vysvětlil, že může dojít k rozporu mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a právní stavem skutečným. V takovém případě má přednost stav skutečný; stav zapsaný v katastru nemovitostí má povahu tzv. vyvratitelné právní domněnky ve smyslu § 980 odst. 2 věty první o. z. (viz také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, sp. z n. 22 Cdo 560/2022). Z toho je zřejmé, že existence stavby jako samostatné věci nezávisí na podobě zápisu této stavby v katastru nemovitostí.
21. Ustanovení § 1105 o. z., na které dovolatel odkazuje, se týká jen okamžiku nabytí vlastnického práva k nemovité věci při převodu vlastnického práva k takové nemovité věci. To plyne přímo z textu § 1105 o. z., a to způsobem, který nepůsobí žádné výkladové obtíže. V dané věci však došlo k nabytí vlastnictví ke stavbě jejím zhotovením za trvání SJM, nikoli tedy převodem, § 1105 o. z. na řešenou věc nedopadá už z tohoto důvodu.
22. Nejvyšší soud se rovněž už v předchozím rozhodnutí v této věci vyjádřil k dovolatelem předestřené právní otázce, „týkající se právního režimu stavby na pozemku (ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů), která byla do katastru nemovitostí zapsána před 1. 1. 2014, ve prospěch jednoho z manželů, a jako samostatná věc po 1. 1. 2014 přestala existovat a stala se součástí věci hlavní (pozemku)“. Uvedl, že tato otázka je řešena konstantní judikaturou. „Režim podle ustanovení § 506 o. z. se nevztahuje na stavby, které jsou věcí ve smyslu občanskoprávním a vznikly před 1. 1. 2014. Aby se takové stavby staly součástí pozemku, musel by být naplněn předpoklad uvedený v § 3054 o. z., tedy že vlastník pozemku je zároveň vlastníkem stavby stojící na tomto pozemku“.
23. Dovolání není přípustné, dovolací soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
24. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 6. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu