Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci oprávněné České spořitelny, a. s. se sídlem v Praze, Olbrachtova 1929/62, IČO 45244782, proti povinné R. S., o zaplacení 22 923,34 Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 EXE 7/2025, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 EXE 7/2025 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Exekučním návrhem ze dne 14. 8. 2025 podaným u soudní exekutorky Mgr. Marcely Petrošové, Exekutorský úřad Břeclav, se oprávněná domáhá vůči povinné nařízení exekuce k vymožení pohledávky specifikované v tomto návrhu, která jí svědčí na základě příslušného exekučního titulu. Dne 21. 8. 2025 požádala soudní exekutorka Mgr. Marcela Petrošová Okresní soud v Břeclavi o pověření a nařízení exekuce na majetek povinné.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 4. 9. 2025, č. j. 10 EXE 7/2025-17, vyslovil svou místní nepříslušnost a předložil věc Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že lustrací v ISZR bylo zjištěno, že povinná má ke dni 21. 10. 2024 ukončený trvalý pobyt na území České republiky, že věc patří do pravomoci soudů České republiky, avšak podmínky místní příslušnosti v této fázi řízení nelze zjistit (není zřejmé v rámci působnosti kterého soudu má povinná majetek).
Podle § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, (dále „exekuční řád“) místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se použije i pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
V daném případě není zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů, a je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť místo trvalého pobytu povinné není známo a dosud nebyl zjištěn ani její majetek. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), Nejvyšší soud uvedl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.
Protože jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno, tj. Okresní soud v Břeclavi [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, či ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Nd 70/2019 (dostupná na www.nsoud.cz)]. Nejvyšší soud přihlédl i k tomu, že tento soud vydal v dané věci exekuční titul [srovnej shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 22 Nd 324/2020, ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. 22 Nd 194/2020, nebo ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 22 Nd 386/2020 (všechna dostupná na www.nsoud.cz)].
Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Břeclavi soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 12. 2025
Mgr. David Havlík
předseda senátu