Plný text
22 Nd 73/2026-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci oprávněné Lifton a.s., IČO 21140324, se sídlem v Praze, Husitská 344/63, zastoupené Mgr. Šimonou Maškovou, advokátkou se sídlem v Praze, Husitská 344/63, proti povinnému M. D., o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 50 EXE 1706/2025, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 50 EXE 1706/2025 projedná a rozhodne Okresní soud v Přerově.
Odůvodnění:
1. Exekučním návrhem ze dne 18. 11. 2025 podaným u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, se oprávněná domáhá vůči povinnému nařízení exekuce k vymožení pohledávky ve výši 45 421,73 Kč s příslušenstvím, na základě exekučního titulu, kterým je vykonatelný rozsudek ze dne 10. 7. 2025, č. j. 13 C 293/2024-53, který vydal Okresní soud v Hodoníně. Dne 21. 11. 2025 požádal soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného.
2. Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 5. 1. 2026, č. j. 50 EXE 1706/2025-21, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti. V odůvodnění uvedl, že povinný je občanem XY republiky a nemá na území České republiky místo trvalého pobytu ani pobyt cizince. Povinný měl dle lustrace v systému ISZR na území České republiky naposledy evidovaný trvalý pobyt do 31. 12. 2019, a to v okrese Jičín na adrese XY. Z exekučního titulu vydaného v červenci 2025 soud zjistil, že v záhlaví rozhodnutí je uvedena adresa povinného XY. Oprávněná k dotazu soudu uvedla, že jí není známá žádná jiná adresa povinného na území České republiky a nemá žádné informace o majetku povinného.
3. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
4. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.
5. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se v souladu s § 52 odst. 1 exekučního řádu použije i pro exekuční řízení, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
6. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
7. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť nemá známé místo pobytu na území České republiky. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.
8. Nejvyšší soud v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v § 6 o. s. ř. (viz usnesení ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 32 Nd 80/2012, a ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 25 Nd 55/2006). Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora (např. usnesení ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 25 Nd 55/2006, ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 4 Nd 113/2008, a ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 22 Nd 81/2004), nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (např. usnesení ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 392/2011, či ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 32 Nd 80/2012). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky). Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst 3 o s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Přerově, v jehož obvodu má sídlo soudní exekutor, který má být pověřen provedením exekuce.
9. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Přerově tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 2. 2026
Mgr. David Havlík předseda senátu