Usnesení NS sp. zn. 23 Cdo 1185/2025

Plný text

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobců neznámých dědiců po A. A. M., zemřelém dne XY, zastoupených opatrovníkem M. M., proti žalovanému M. S., zastoupenému Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem se sídlem v Liberci, Moskevská 637/6, o zaplacení 7.500.000 Kč s příslušenstvím, o návrhu na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 C 1/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 10. 2024, č. j. 35 Co 181/2023-514, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

1. Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 12. 4. 2023, č. j. 9 C 1/2014-434, zamítl žalobu na obnovu řízení podanou žalovaným dne 19. 8. 2022 ve věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 C 359/96 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázek, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu „z pohledu specifik daného případu“ vyřešeny. Konkrétně dovolatel předkládá následující otázky:

§ 230 odst. 3

§ 235 odst. 1

b) Je totožný institut prominutí zmeškání lhůty dle § 58 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 s institutem navrácení lhůty dle § 61 trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000?

c) Pokud o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 neupravoval institut navrácení lhůty, ale pouze institut prominutí zmeškání lhůty (§ 58), byl soud v občanském soudním řízení povinen aplikovat při posouzení možnosti navrácení lhůty v řízení, které se vedlo dle o. s. ř. účinného do 31. 12. 2000, institut navrácení lhůty dle § 61 trestního řádu účinného do 31. 12. 2000 (analogie práva)?

d) Pokud o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 nepřipouštěl navrácení lhůty u žaloby na obnovu řízení (§ 230 odst. 3 o. s. ř.) a sám tento institut neupravoval (avšak tento institut byl upraven v trestním řádu, § 61), lze z nějakého ustanovení občanského soudního řádu dovodit, že zároveň zakazoval prominutí zmeškání lhůty?

e) Mají principy práva (zejména pak principy občanského soudního řízení) aplikační přednost před přikazujícím ustanovením občanského soudního řádu, a to § 230 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000? Je princip spravedlnosti, dobrých mravů, obyčejného lidského cítění postaven nad nepřípustnost navrácení lhůty, a to za stavu, kdy sám účastník řízení, který v minulosti zneužil práva, toto zneužití práva potvrzuje a přiznává nelegálnost svého postupu?

f) Pokud ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. ukládá soudu za povinnost vydat rozsudek pro uznání v případě, že žalovaný v průběhu řízení uzná nárok uplatněný žalobou, může soud zkoumat v takovém případě splnění podmínek dle § 230 odst. 3 o. s. ř. (ve znění do 31. 12. 2000)?“

4. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobci se k dovolání dle obsahu spisu nevyjádřili.

6. Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalovaného rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

7. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.

10. Dovolání není přípustné.

11. Dovolatel výše předestřenými otázkami brojí proti závěru odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na obnovu řízení pro opožděnost. Tyto otázky však přípustnost dovolání nezakládají.

12. V nyní projednávané věci odvolací soud odkázal na ustanovení § 228 odst. 1 písm. c) a § 230 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. bod 16 hlavy I. části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.) a uvedl, že z těchto ustanovení vyplývá, že jedním z předpokladů vyhovění návrhu na obnovu řízení a povolení obnovy je, že návrh bude podán nejpozději do tří let od právní moci návrhem napadených rozhodnutí. Odvolací soud uzavřel, že v dané věci nejde o žádnou z výjimek, v nichž není podání návrhu touto lhůtou omezeno (§ 230 odst. 2 o. s. ř.), návrh na obnovu řízení byl podán dne 19. 8. 2022 po tříleté lhůtě, která počala plynout 6. 1. 1997, kdy napadené rozsudky nabyly právní moci, a návrh na obnovu řízení je tak opožděný.

13. Dovolatel přehlíží, že odvolací soud se dovolatelem předkládanými otázkami nezabýval. Rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na otázkách týkajících se srovnání různých znění občanského soudního řádu či aplikace ustanovení trestního řádu a odvolací soud v dané věci neposuzoval ani žádnou žádost o prominutí zmeškání lhůty ve smyslu § 58 o. s. ř. Určující pro odvolací soud bylo, že návrh na obnovu řízení byl podán po uplynutí lhůt dle § 230 o. s. ř. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání je přitom skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí). Účelem dovolacího řízení není řešit dovolatelem předestřené teoretické (či hypotetické) otázky bez podstatnějšího významu pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, a ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 805/2023, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2655/2022). Přípustnost dovolání tak nemůže založit ani námitka, dle níž místopřísežná prohlášení žalobce lze považovat za kvitanci, v souvislosti s níž dovolatel odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, a ani námitka, že vyjádření žalobce ze dne 1. 11. 2022 je ve své podstatě uznáním nároku žalovaného ve smyslu § 153a odst. 1 o. s. ř.

14. Přípustnost dovolání konečně nezakládá ani argumentace ohledně nesprávného projednání a rozhodnutí věci v nepřítomnosti žalovaného, neboť jde o námitku vady řízení, k níž může dovolací soud přihlédnout pouze v případě jinak přípustného dovolání; samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže.

15. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

16. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 6. 2025

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu