Usnesení ze dne 25. 8. 2023
Plný text
23 Cdo 1250/2023-376
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně JUDr. Mgr. M. J. M., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], insolvenční správkyně STZ a.s., v konkursu, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Spolku pro chemickou a hutní výrobu, akciové společnosti, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Tomášem Troupem, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 200 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 264/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2022, č. j. 17 Co 19/2022-331, takto:
Návrh žalobkyně na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2022, č. j. 17 Co 19/2022-331, do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, č. j. 34 C 264/2019-237, zamítl žalobu o zaplacení 200 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 454 097,27 Kč (výrok II).
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 379 176,49 Kč (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně v rozsahu jeho prvního výroku) podala žalobkyně včasné dovolání a navrhla odklad právní moci napadeného rozhodnutí. Tento návrh odůvodnila tím, že existuje závažné ohrožení práv žalobkyně představované skutečností, že pravomocné ukončení sporu opravňuje žalovanou k odstranění záznamů o vedení sporu z interního účetnictví i z externích výkazů, a současně zavdává důvod k rozpuštění rezerv. Tím by podle žalobkyně došlo k vyvedení části prostředků, které dosud měly být v souvislosti s vedením sporu v souladu s pravidly zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), a účetních předpisů, vázány v dispozici žalované. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaná pohledávka je jednou z posledních významnějších nevypořádaných hodnot v rámci majetkové podstaty dlužníka STZ a.s. v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 46 INS 10249/2010 a je možné, že jakožto insolvenční správkyně dlužníka bude insolvenčním soudem vyzvána k učinění úkonů bezprostředně směřujících k ukončení insolvenčního řízení, což by mohlo znamenat zkrácení možností uspokojení věřitelů dlužníka.
Žalovaná navrhla zamítnutí návrhu na odklad právní moci, pro který podle ní není dán důvod. Tvrzení žalobkyně považovala za spekulativní bez skutkového základu. Nadto měla za to, že účelem odkladu právní moci by neměla být ochrana účastníka řízení soudem před jednáním jiného (insolvenčního) soudu s tím, že věřitelům (třetím osobám odlišným od žalobkyně) ani teoreticky žádná újma nehrozí, neboť i kdyby bylo insolvenční řízení skončeno a později bylo deklarováno, že dlužník má nějakou pohledávku za žalovanou, bylo by možno dlužníka obnovit a zjednat tak možnost pro dodatečné uspokojení věřitelů.
Podle § 243 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud neshledal návrh žalobkyně na odklad právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu důvodným.
Z návrhu žalobkyně ani z obsahu spisu se nepodává, že by žalobkyně byla právní mocí napadeného rozhodnutí závažně ohrožena na svých právech. Žalobkyně nijak nedokládá, že by žalovaná právě v souvislosti s vedením tohoto sporu vytvořila nějaké rezervy a v jaké konkrétní výši, a že by právě jejich rozpuštění mělo (zřejmě s ohledem na majetkovou situaci žalované, k níž se však žalobkyně v návrhu vůbec nevyjadřuje) závažně ohrozit práva žalobkyně. Též v samotné možnosti výzvy insolvenčního soudu k učinění úkonů bezprostředně směřujících k ukončení insolvenčního řízení (existenci takové výzvy insolvenčního soudu, jež by byla vydána v souvislosti s právní mocí dovoláním napadeného rozhodnutí, žalobkyně netvrdila ani nedoložila) nelze spatřovat závažné ohrožení práv žalobkyně.
Nejvyšší soud již z těchto důvodů návrh žalobkyně na odklad právní moci napadeného rozsudku zamítl, aniž by se zabýval tím, zda byly splněny další předpoklady pro vyhovění tomuto návrhu (i kdyby byly splněny, návrhu by nebylo možné vyhovět).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2023 Mgr. Jiří Němec předseda senátu
Usnesení ze dne 21. 2. 2024
Plný text
23 Cdo 1250/2023-405
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně JUDr. Mgr. M. J. M., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], insolvenční správkyně dlužníka STZ a.s., v konkursu, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Spolku pro chemickou a hutní výrobu, akciové společnosti, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Tomášem Troupem, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 200 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 264/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2022, č. j. 17 Co 19/2022-331, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení z majetkové podstaty dlužníka částku 150 766 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 6. 10. 2021, č. j. 34 C 264/2019-237, kterým Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o zaplacení 200 000 000 Kč s příslušenstvím a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 454 097,27 Kč (výrok I), a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů odvolacího řízení žalované ve výši 379 176,49 Kč (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně v rozsahu jeho výroku I) podala žalobkyně včasné dovolání.
Žalovaná navrhla podané dovolání odmítnout, případně zamítnout.
Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 31. 1. 2024 vzala žalobkyně dovolání v plném rozsahu zpět.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
Jelikož žalobkyně vzala dovolání zcela zpět Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 243c odst. 3 věty druhé o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná postupovat podle § 203 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů.