Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 23 Cdo 1433/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2025 Spisová značka:23 Cdo 1433/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.1433.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vady podání Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1433/2025-141 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce R. L., zastoupeného Mgr. Tomášem Košuličem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Zátorce 90/1, proti žalované Lavaro House s.r.o., se sídlem v Brně, Zábrdovice, Příkop 843/4, identifikační číslo osoby 26918307, zastoupené Mgr. Tomášem Pelíškem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty 416/8, o zaplacení 104 100 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 C 439/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 7. 2024, č. j. 31 C 439/2023-77, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2024, č. j. 7 Co 1514/2024-112, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 7. 2024, č. j. 31 C 439/2023-77, se zastavuje. II. Dovolání se odmítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 958 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: 1. Žalobce se v řízení na žalované (původně) domáhal zaplacení částky v celkové výši 158 007 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé v důsledku prodlení žalované s plněním podle kupní smlouvy ze dne 6. 4. 2022, jíž se žalovaná zavázala dodat žalobci mobilní dům v termínu od 1. 9. 2022 do 30. 9. 2022. Žalovaná však mobilní dům žalobci dodala až dne 31. 5. 2023. Uplatněný nárok zahrnoval náklady náhradního bydlení v částce 134 010 Kč, parkovné ve výši 5 610 Kč a cestovní náklady žalobce ve výši 18 387,20 Kč. Podáním ze dne 10. 7. 2024 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 41 407 Kč, přičemž nadále po žalované požadoval úhradu nákladů náhradního bydlení ve výši 112 500 Kč a parkovného ve výši 4 100 Kč. 2. Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 7. 2024, č. j. 31 C 439/2023-77, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 104 100 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do částky 12 500 Kč (výrok II), zastavil řízení co do částky 41 407 Kč (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV). 3. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a IV (výrok I napadeného rozsudku), zastavil odvolací řízení ohledně výroků II a III rozsudku soudu prvního stupně (výrok II napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III napadeného rozsudku). 4. Rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v posouzení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle žalované soudy nižších stupňů věc nesprávně právně posoudily, neboť žalobě vyhověly, ačkoliv žalobce v řízení neprokázal jednotlivé předpoklady vzniku nároku na náhradu škody. Soudy dále podle žalované pochybily, jelikož chybně vyložily ujednání v kupní smlouvě o termínu dodání mobilního domu, přičemž se nezabývaly všemi skutečnostmi relevantními z hlediska vzniku uplatněného nároku. Žalovaná proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc soudu vrátil k dalšímu řízení. 5. Ve vyjádření k dovolání žalobce uvedl, že dovolání trpí vadami, neboť neobsahuje zákonem vyžadované obligatorní náležitosti, přičemž dovolací námitky žalované směřují proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a hodnocení důkazů, které však v dovolacím řízení nelze zpochybnit. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl, případně zamítl, a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. 6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 7. Nejvyšší soud předně podotýká, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná však dovoláním výslovně napadla nejen rozsudek odvolacího soudu, ale i rozsudek soudu prvního stupně. Občanský soudní řád ovšem neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož absence funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 243b ve spojení s § 104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. 23 Cdo 248/2023, ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. 23 Cdo 1877/2024, a ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 23 Cdo 889/2025). Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu. 8. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. 9. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). 10. Rozsah dovolání Nejvyšší soud posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že dovolání směřuje proti části výroku I napadeného rozsudku, jíž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně. Dovolací argumentace žalované totiž směřuje právě proti právnímu posouzení přisouzené části uplatněného nároku ve výši 104 100 Kč s příslušenstvím zahrnující náklady náhradního bydlení (100 000 Kč) a parkovné (4 100 Kč). Proti části výroku I napadeného rozsudku, jíž byl potvrzen nákladový výrok IV rozsudku soudu prvního stupně, a nákladovému výroku III napadeného rozsudku, by ostatně dovolání ani nebylo objektivně přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]; totéž pak platí i ve vztahu k výroku II napadeného rozsudku [§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve spojení s § 229 odst. 4 o. s. ř.]. 11. Dovolání žalované trpí vadou spočívající v nedostatku obligatorní náležitosti dovolání, neboť žalovaná nedostála požadavku obsaženému v § 241a odst. 2 o. s. ř., jelikož řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. 12. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jak je tomu i v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání pro každý jednotlivý dovolací důvod vymezit, kterou z podmínek přípustnosti považuje za splněnou. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu s tím, že toto právní posouzení má být jiné, jakož ani pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části, aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se ve svém rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní judikaturou dosud neřešená otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je v jeho rozhodovací praxi rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit, tj. vyřešit dříve řešenou otázku nyní jinak, pak nepředstavují řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2618/2018, ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 944/2023, a ze dne 29. 5. 2024, sp. zn. 23 Cdo 516/2024). 13. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Rozhodovací praxi dovolacího soudu lze v dovolání identifikovat buď uvedením spisové značky rozhodnutí Nejvyššího soudu, které danou rozhodovací praxi reprezentuje, nebo dostatečně určitým slovním popisem této rozhodovací praxe (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14, a ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2071/20, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4093/2015, uveřejněný pod číslem 95/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3946/2023). Judikaturu Nejvyššího soudu, od níž se měl v projednávané věci odvolací soud odchýlit, však žalovaná v dovolání nijak neoznačila, přičemž tuto není lze identifikovat ani z vymezení dovolacího důvodu, potažmo z celkového obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). 14. Požadavek na vymezení přípustnosti dovolání je přitom odlišný od požadavku na vymezení dovolacího důvodu, který je obvykle splněn samotnou právní argumentací a konstatováním, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jestliže zákonodárce kromě této argumentace požaduje také vyjádření se k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu, pak nelze z pouhého vylíčení dovolacího důvodu usuzovat, že dovolatel již nemusí plnit požadavek plynoucí z § 241a odst. 2 o. s. ř. (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). 15. V projednávané věci žalovaná v dovolání sice vylíčila dovolací důvod, tj. v čem podle jejího názoru spočívá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (viz čl. III. dovolání), nicméně v rozporu s § 241a odst. 2 o. s. ř. již řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalovaná totiž v dovolání uvedla toliko to, že považuje dovolání za přípustné podle § 237 o. s. ř., jelikož „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“ (viz bod 4 dovolání). Jak je ovšem patrné z výše odkazované judikatury Nejvyššího soudu, pouhá citace (části) ustanovení § 237 o. s. ř. řádné vymezení přípustnosti dovolání nepředstavuje (viz bod 12 odůvodnění shora). 16. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalované trpí vadou spočívající v absenci obligatorní náležitosti dovolání, kterou nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, již uplynula (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence této náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. 17. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce). V Brně dne 25. 6. 2025 JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu